Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky

O Pecovi. A Pecovi.

Zemřela ikona Divadla Husa na provázku, jedna z jeho zakládajících osobností, herec Jiří Pecha. Nabízíme reakce jeho blízkých spolupracovníků, jak nám je poslali z Divadla Husa na provázku.

Michal Bumbálek /herec/: Drahý Jiří, Jiříčku, Peco. Stále se mi nechce přijmout fakt, že už Tě nepotkám a neobejmu, ale nelze asi jinak. Chci Ti tedy alespoň takto poděkovat za roky, kdy jsem mohl stát po Tvém boku na jevišti i mimo ně a čerpat z Tvého Umění a hlavně z Tvého hlubokého Člověčenství. Žil i hrál jsi vždy naplno a byl jsi pro nás velkou inspirací a zdrojem síly. Když bylo těžko, uměl jsi poradit, potěšit a hlavně rozesmát. Děkuji Ti za všechno a pozdravuj tam nahoře Šeryho, Aťku a všechny, kteří šli napřed. Sbohem, Eskymo Welzle, Králi Leare, Vávro… Bylo mi Ctí!!!
P.S.: A Jirko, nikdy nezapomenu, žes mi tenkrát v Plzni vlastně zachránil život, když jsi správně diagnostikoval akutní zánět slepého střeva a nechal zavolat sanitku.

Radim Fiala /herec/: Peca tady bude navždy! Díky za vše, kamaráde a příteli!

Anna Davidová /režisérka, umělecká šéfka DHNP/: Jiří Pecha řečený Peca byl jedním ze zakládajících členů našeho divadla. Hrál na Provázku v bezmála stovce inscenací. Byl mu věrný po celý život. S jeho lidským odkazem se setkávám dodnes: na chodbách, v herecké šatně i na jevišti. Troufám si říci, že se na étosu a jedinečné atmosféře tohoto divadla podílel přinejmenším stejnou měrou jako na jeho uměleckém profilování.

Miroslav Donutil /herec/: Na Pecu nejde vzpomenout jednou větou. Peca je součástí mého života. Byl to velký herec, člověk i kamarád. Budu na něj vzpomínat pořád.

Kateřina Jebavá /herečka/: Jirka Pecha – ty něžné oči, ty vousy, to srdce… Bohatýr!

Dita Kaplanová /herečka/: Jura, takový požitkář! V divadle i v životě. Fascinovaně hledím na prvních čtených zkouškách, jak se ti mění písmenka před očima, říkáš úplně jiná slova, věty – a přesto krásně a po smyslu… Jak jsi usnul v Pitínského Parku pod hromadou listí a já Tě jako Anděl musela vzbudit, aby proběhl dialog, ale měla jsem místo rukou křídla a křičet jsem nemohla… Jak říkáš Evě Tálské, že dáš výpověď, v kostýmu Skřítka s čepičkou a dřeváčky… Jak jsem na prvním svém zájezdě musela v Blavě pozřít prasečí ouška, vodečku a pivko, abych: ´Kurva věděla, co je život!´ Jak jsme hlady po nocích slovně vařili. Nejlíp to ovšem stejně uměla ta “Tvoja”… Jak jsi mě učil jíst ústřice… Jaká s Tebou byla sranda… Večer si na Tebe dám pivo a klobásku. Budu vzpomínat a těšit se z toho, že jsem Tě mohla poznat a tolik let s Tebou hrát. A už slyším, jak říkáš: ´Aaaale, hovnooo.´

Jan Kolařík /herečka/: Peca mi volá v 5.15, neb ví, že v tuto dobu bývám vzhůru. ´Kotlajdo, budeš večer v divadle, hraješ?´ Já: ´Jo, chceš dojít na špíl?´ On: ´Ne, takový pičoviny mě už nezajímají, ale něco pro tebe mám.´ ´Dojdi, rád tě uvidím.´ Večer přichází Peca a nese dvě petky s pivem, že kámoš má pivovar, dal mu to, jenže on už nesmí, tož ať to vypijeme. Sedá si u nás v šatně a o to vlastně jde. Být s náma a poslouchat ty naše kecy o holkách a o tom, jací jsme lupáči (samozřejmě si vymýšlíme a lžeme o svých milostných zážitcích a přeháníme, aby měl Peca radovanec), protože to se mu poslouchá líp než řeči o nemocech, lécích, smrti a podobnejch blbostech. A mezi dveřma při odchodu říká: ´Pěkně hréte!´ A šušká mi do ucha: ´Ty vole, já jsem sténě hrál celé život starý dědky a škaredý protivný baby.´
Peco, tam nahoře se Šerym, Pospou, Kocórem, Atisem, Aťkou, Bulisem a dalšíma pardálama budete velká konkurence všem nár. a zaslouž. umělcům. Přijď nás občas navštívit aspoň ve snech, dáme řeč o bohatýrských časech.
Tvůj Kolajda, Kotlajda, Kytařík, Klitořík – i tak jsi mě občas oslovoval.

Ivo Krobot /režisér/: Peca byl tou nejlaskavější babičkou. Laskavější než ty moje.

Jan Leflík /herec/: Peca byl přírodní člověk, jak o tom vypráví historka, kterak spal v objetí s vlkem… Nesnášel lži, nespravedlnost a machrování. Kdysi jsme zkoušeli s Evou Tálskou Pašije – byla 1. čtená a my se potkali u kanclů na cigaretce. Přišel jeden posluchač JAMU, který v tom měl hostovat. Přiběhl jak uragán a bez pozdravu spustil: Paní Tálská mě posílá pro texty, hledám ňákýho Leflíka… Začal jsem blekotat něco o tom, že jen dokouřím, jestli počká… A v tom se ´zvedl ze židle´ Peca a důrazným tónem řekl: ´Pro tebe je to pan Leflík…´ Měl jsem slzy na kraji, protože jsem zrovna měl etapu svých depresí… A když jsem před pár lety měl na Facebooku splín, Peca mi do vzkazů napsal: ´Leflo, už se na to vyser…´
To byl Peca, vždy napřímo a bez okolků řekl, co si myslí, jak to cítí a hlavně nesnášel, když se někdo trápil. Měl rád usměvavé tváře. Mockrát mi takto, aniž asi o tom věděl, pomohl… Už teď ho slyším, jak říká: ´Leflo, už se na to vyser, na to mudrování…´

Tereza Marečková /herečka/: Ráno nám v Rokoku zrušili premiéru a hned nato jsem se dozvěděla toto, tož… Jsem si říkala, že se Jirka musí hore chechtat. Ale vzpomněla jsem, jak mi pravidelně předplácel víno v klubu a říkal, že mám hodně chlastat, abych se nedožila stáří, protože ti dojde, cos v životě všecko posral. Není to kdovíjak pozitivní, ale co… Úsměvné trpce snad ano.

Vladimír Morávek /režisér/: Byl to král. A měl dobrou povahu. Jezdil za mnou do Hradce hrát Krále Leara, že všichni zírali. V tom scénáři, co budem v létě točit, má krásnou roli. Šest hodin věří na kamarády, že se dostaví, odmítne přístřeší. A oni se nakonec skutečně dostaví – a on brečí jak malý kluk. Že Mirek Donutil zaplatí jemu na počest ukrajinskou helikoptéru, že Iva Bittová v té helikoptéře blinkala. Ten film se bude jmenovat ´Nikola Šuhaj Hola Ho!´ a ode dneška platí, že bude věnován Jiříkově památce. Navzdory osudu.

Petr Oslzlý /rektor JAMU/: Vzpomínat na Pecu, tedy na Jirku Pechu, ze dne na den v čase minulém bolí. Znamená to vstoupit do nekonečné řeky vzpomínek na jeho role počínající Kreontem v absolventské inscenaci Brechtovy úpravy Antigony a Uhdeho Výběrčím při vůbec prvním představení Husy na provázku 15. března 1968. Každá role byla pro něho zápasem vedeným s maximální energií. Jeho herectví bylo doslova přírodním úkazem. Svých rolí – tragických i komických – se potřeboval zmocnit, aby v nich mohl autenticky existovat, aby jimi žil, aby v nich byl. Proto v roce 1997 naše dcera mohla po premiéře Babičky s dívčím překvapením říct, že v některých situacích, uchvácena jejich něhou, zcela zapomínala, že Babičku hraje muž…

Miroslav Oščatka /ředitel CED Brno/: Peca byl nepřehlédnutelný herec a skvělý kamarád. Dívat se na něj na jevišti bylo skutečným potěšením. Pamatuju si ho jako člověka, který měl šťastnou povahu. Kdykoliv přišel do divadla, jako by se něco rozsvítilo. Svým člověčenstvím a živelností vnášel do přípravy inscenace přirozený nadhled. Ale netýkalo se to jen divadla. Uměl se smát a těšit ze života. Byl to pracant, ale chtěl se prací i bavit. Neznám tolik lidí, kteří dovedou během vteřiny vytvořit dobrou atmosféru. Dokázal prostě lidem kolem sebe udělat den hezčí, než ho měli předtím, než potkali Pecu. Bude mi chybět.

Eva Yildizová /intendantka DHNP/: Byla s ním sranda, měl rád lidi a hlavně svoji manželku Janu – ´moju´, taky měl rád husu, pivo a becherovku. Bude chybět nám všem.

///

Více na i-DN:

Zemřel Jiří Pecha

Měl rád husu, pivo a becherovku

…

• Autor: DN
• Publikováno: 1. března 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: O Pecovi. A Pecovi.

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ