Divadelní noviny > Názory – Glosy
O symbolech
Konec druhé světové války slaví západní spojenci 8. května, Rusko a jeho pohrobci 9. května. Vzniklo to tak, že Němci kapitulovali 7. května v Remeši, 8. května se však na žádost Sovětů kapitulace opakovala v Berlíně, v Moskvě však již bylo 9. května.
Pražské povstání s tím nemá nic společného, jak si mnozí stále myslí. Jeho osud byl určen politickou hrou mezi západními mocnostmi a Sovětským svazem. Ostatně jednotky Rudé armády v Praze přišly k hotovému, jak snad už známo, hodně Pražanům pomohli vlasovci. A rovnou říkám, že mám úctu ke všem milionům padlých. Do roku 1989 jsme přirozeně slavili 9. května, nyní 8. května, neboť ona data samozřejmě stále nesou politický obsah – s kým se přátelíme? Že Miloš Zeman slavil hlavně 9. května na ruské ambasádě, kde se pokoušel hovořit rusky, nepřekvapuje, o něm víme, kam nás chce nasměrovat. Proč však Martin Stropnický coby ministr obrany rozdával svá vyznamenání také 9. května? Úspěšný herec a polistopadový politik by také chtěl do Ruska? Asistovat Putinovi na tribuně při přehlídce? Jeden kolega namítl, že předávat metály 9. května mohla být náhoda, nebo potřeba organizace, že bych se měl zeptat, než se tomu budu v DN divit. Co bych se dozvěděl? Nic, co by symbolické přihlášení se k východní velmoci mohlo vysvětlit a ospravedlnit. Odhaduji, že se to stalo na politickou zakázku, kterou pragmatik ministr nebo onen kolega klidně splní, vždyť „vo co go“. Podle mne jde skoro o všechno, pokud přestaneme být citliví k symbolům, které výrazně směrují veřejné mínění.
Komentáře k článku: O symbolech
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Josef Herman
29. května
mi napsal krátký ohlas pan Libor Ládek a souhlasil s tím, že ho zde zveřejním:
Milý pane Hermane,
Místo spekulací o důvodech ministra Stropnického předat vyznamenání 9. května stačilo nahlédnout do kalendáře: 8. byla neděle, což by realizaci takové akce silně zkomplikovalo. Dalo se to možná provést i v pátek 6., ale třeba ministr neměl ten den čas, těžko říci.
Každopádně ponechte prostor v DN divadlu a kultuře, politické komentáře ať uveřejňují tam, kde se to očekává.
Zdraví Vás
Libor Ládek
Pan Ládek potvrzuje, co jsem psal: pragmatickou necitlivost k symbolům. Na rozdíl od něho si nemyslím, že se dnes, a vlastně kdykoli, máme v DN věnovat jen bezpříznakovému, ryze uměleckému pohledu na divadlo. Pokud něco takového vůbec jde.
06.06.2016 (15.08), Trvalý odkaz komentáře,
,