Divadelní noviny > Názory – Glosy
O vaření
Proč muž začne vařit? Jednoho k tomu donutí možná hlad, dalšího zvědavost, slaměné vdovství, nebo dokonce odchod drahé polovičky. Ale jsou i tací, které to prostě baví, a pokud se navíc narodili pod michelinskou hvězdou, stávají se z nich často dobří kuchaři. Mají své televizní pořady, píšou tlusté kuchařky, kterými nám plní knihovny, a my pak podle nich sice nevaříme, ale rádi jimi listujeme.
Já s vařením začal jednoduše proto, že jsem si chtěl umět uvařit svá oblíbená jídla, kdykoli na ně dostanu chuť. A tak jsem se přes sekanou, bramboračku, guláš či lasagne dopracoval časem ke svíčkové nebo k medailonkům z vepřové panenky, k shepherd’s pie, k thajskému kari nebo jehněčímu v županu. Všechny mé prvotní pokusy však odnesla má nebohá dcera, za což se jí tímto dodatečně omlouvám. Moc dobře si vzpomínám, kolik z těch pokusů z nejrůznějších důvodů neskončilo nakonec na talíři. Časem jsem ale nabyl jisté rutiny a nadšeně se snažil dál.
Navíc jsem zjistil, že můj nový koníček má neodolatelné kouzlo pro opačné pohlaví. Ostatně pozvání dívky domů na večeři je přece jen o dost originálnější než pozvání na sbírku motýlů. Zvláštní ale je, že pokud se z takové návštěvy vyklubala známost, z nějakých mně neznámých důvodů už dál nijak zvlášť netrvala na tom, abych vařil. Vrozená paranoia mi dokonce našeptává, že dívky se mým kulinářským výtvorům spíše vyhýbaly. Ale to nechme stranou. Já se odradit nedal a statečně vařím dál.
Dnes jsem například uvařil pravé italské rizoto s parmezánem jen proto, že jsem celé odpoledne nemohl přijít na to, o čem bych asi tak napsal další sloupek. A vida. Rizoto se povedlo! Alespoň něco.
P. S.: Omluva dceři nestačila, musel jsem přistoupit na to, že komiks k tomuto sloupku bude kreslit ona. A mně je to nakonec jedno; kreslí pěkně, tak co.
Komentáře k článku: O vaření
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
