Ó Vary, ó Vary (No. 4)
Prolog
(scéna jak z Vejdělkovy parafráze íránského filmu…)
Do opojně krásného západu slunce pomalu přichází půvabná maminka, ruku v ruce se zhruba pětiletým, roztomile rozvrkočeným synkem, jenž v druhé pěstičce hrdě svírá balónek s oblíbenou ikonou anime. Chlapeček náhle zaškobrtne a héliem naplněná pouťová proprieta se rychle vznáší do nebeských výšin. V očích dítěte se zalesknou slzičky fatální bolestné ztráty.
Maminka (odevzdaně): „Tak. A Pikaču je v p…“ Otočí se na syna (asertivně): „A ty, miláčku, prosím neřvi. Jdeme!“
Střih!
Ano, dnešní příspěvek bude věnován rodičům a dětem, respektive trojici filmů (nejen) o nich. Všechny byly uvedeny v programové sekci Horizonty.
Americká Benzínová duha (Gasoline Rainbow, USA, 2023) přinesla hypnotický zážitek, v němž se road movie opojně snoubí s coming of age dramatem. Lyrický pomaturitní výlet, na nějž se vydá pětice teenagerů z jednoho zapadákova, aby si užili poslední svobodné prázdniny, záměrně rezignuje na konzistentní děj i povrchní narativní atrakce, jeho síla je v herecké autenticitě kvinteta hlavních představitelů a hořkosladké atmosféře blížící se nevyhnutelné změny i konce nevinnosti. Decentním mínusem je bezmála dvouhodinová stopáž i několikanásobný konec. Režijní tandem bratří Rossů přináší vynikající letní odyseu, jež nenastoluje odpovědi ani nejde vstříc moderním trendům, ale je bezprostřední oslavou života, přátelství i komunity. Na první pohled sice nenápadná, přesto však intenzivní radost!
Nepřehlédnutelně vyšší ambice má třetí film maďarského režiséra Gábora Reisze Vysvětlení všeho (Magyarázat mindenre, Maďarsko, Slovensko, 2023). Loňský vítěz sekce Orizzonti benátského festivalu přináší hořce komickou společenskou metaforu, která sice s nadhledem glosuje neutěšený stav primárně maďarské společnosti, ale její poselství je naprosto univerzální. Banální situace u maturitní zkoušky zde eskaluje způsobem, jenž razantně rozleptává rodinné i další sociální vazby. Groteskní modelové drama tematizuje generačně i ideově rozdělenou společnost, která se lačně vrhá do zažehnutého konfliktu. Reiszovo panoptikum animozit disponuje vynikajícími hereckými výkony i hloubavou kamerou Kristófa Becseye a reprezentuje důležitý odstín současné kinematografie, který v domácí produkci bolestně postrádám: filmy, jež prostřednictvím atraktivní formy a nepovrchního humoru komplexně traktují důležité téma a nebojácně reflektují aktuální problémy světa. Inspirace, jíž nezbytné je naslouchat!
Tísnivý koprodukční snímek Stručná historie jedné rodiny (Jia ting jian shi, Čína, Francie, Dánsko, Katar, 2024), jímž na celovečerním poli sebevědomě debutuje režisér a scenárista Jianjie Lin, přináší precizně vygradovanou komorní tragédii, která je osobitou kritikou čínské politiky jednoho dítěte. Komorní rodinné drama, jež roztočí jeden banální školní úraz, je postupně transmutováno do příjemně nejednoznačného (skoro)thrilleru, pod jehož zdánlivě sterilní fasádou mocně probublávají mnohdy protichůdné emoce. Osudový souboj, který mimo jiné svedou nenaplněnost rodičovských ambicí, jedináčkovská osamělost i umanutá touha po uznání či pevném životním bodě, nezapře své ibsenovské a strindbergovské inspirační kořeny. Dědictví skandinávské dramatické školy v asijském hávu? Nezdráhám se a beru!
Pokračování příště!
Komentáře k článku: Ó Vary, ó Vary (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
