O všem podstatném v tanci za uplynulou sezonu
Od šedesátých let měl „monopol“ na soustavnou odbornou reflexi tanečního dění v Československu časopis Taneční listy. Jeho záběr pojal balet, moderní tanec, lidový tanec, pantomimu i tanec společenský. Po roce 1989 se jeho zaměření zúžilo na tanec spadající pod umění a v roce 1997 mu přibyla konkurence v podobě časopisu Taneční zóna, který si vytkl sledovat dění v oblasti současného tance. V roce 2003 Taneční listy zanikly a dva roky nato se zrodilo elektronické periodikum Taneční aktuality.cz – časopis s mladou autorskou základnou na Katedře tance HAMU.
Začátky budily rozpaky – nevypsaní autoři, ne zrovna přitažlivá grafická úprava. Jenže už za rok měl časopis nový design a bylo vidět, jak si autoři kritické a publicistické řemeslo rychle osvojují; rozšiřovala se jak stálá redakce (vazba na Katedru tance se rozvolňovala), tak okruh přispěvatelů. Zkráceně řečeno, vedle čtvrtletní Taneční zóny, která důsledně tematizuje jednotlivá čísla, dává prostor obsáhlejším kontextovým článkům a drží zacílení na současný tanec, se Taneční aktuality staly šířeji profilovaným médiem. Už ze své podstaty chtějí být maximálně aktuální, vedle reflexe podávají i servis (reportáže, upoutávky na představení, informace o workshopech, soutěžích apod.) a reflektují tanec ve všech jeho podobách (vedle současného tance také balet a různé přesahové formy). Taneční aktuality Taneční zónu ideálně doplňují a pro některé žánry (balet) jsou vlastně jedinou platformou, kde se objevuje soustavná odborná reflexe.
Jak zanechat stopu
Jako všechny elektronické časopisy musely i Taneční aktuality řešit, zda se spokojí se svým trváním tady a teď (bez pravidelné údržby nemají webové stránky šanci na dlouhé trvání), nebo zda chtějí přesáhnout do budoucnosti a stát se pramenem pro budoucí bádání. Problémy s dlouhodobým uchováním elektronických dat jsou stále nedořešeny, a tak pokud chce mít někdo jistotu, vytváří zálohy na tradiční média – patně tím nejspolehlivějším je film a hned po něm starý dobrý papír. Taneční aktuality proto začaly vydávat ročenky, v nichž je výbor zásadních textů, mapujících především český tanec za uplynulou sezonu. V pořadí třetí vyšla na sklonku minulého roku.
Při zběžném prolistování publikace Taneční aktuality.cz – Výběr z publikovaných textů v sezóně 2009/10 je zřejmé, že těžištěm jsou články věnované českému současnému tanci a baletu. Zhruba polovinu zabírá blok recenzí premiér. Z pražského dění je pokryta většina nových inscenací (v baletu Národního divadla, Divadle Ponec, Pražském komorním baletu, soborech VerTeDance a 420people). Z významných skupin, které měly premiéru v dané sezoně, chybí snad jen Nanohach. Zachycení dění mimo metropoli je o poznání chudší. Pravda, v současném tanci se většina toho podstatného odehrává v Praze, ale v baletu, který má zázemí ve většině krajských vícesouborových divadel, se leccos zajímavého děje i mimo hlavní město. V ročence se objevují texty o baletu v Ústí nad Labem, Liberci a Brně; bohužel se nepodařilo dát zprávu například o dění v Plzni anebo v Českých Budějovicích, kde po změně vedení došlo jak v interpretačním zázemí, tak v kvalitě inscenací k radikálnímu kvalitativnímu vzmachu.
Druhá polovina sborníku je věnována převážně referátům o českých festivalech (Letní Letná, 4+4 dny v pohybu, KoresponDance Europe, Festival Nové Evropy, Mezinárodní týden tance, Tanec Praha; z mimopražských brněnský Natřikrát a olomoucká Divadelní Flora) a několika postřehům ze zahraničí (Petra Dotlačilová referuje o tanečním dění ve Francii a Marcela Benoniová se věnuje Holandskému tanečnímu festivalu). Publikaci uzavírají nezařazené příspěvky, byť alespoň některé z nich (např. hodnocení Vamosovy Spící krasavice ve Státní opeře Praha) se mohly objevit v oddílu věnovaném recenzím českých inscenací.
Hodnotící příspěvky – recenze a referáty – průběžně doplňují rozhovory s tvůrci nebo tanečníky. U takovéto ročenky bych ale přece jen očekával i nějakou zásadní kontextovou stať, která bude zhodnocením celé sezóny v českém tanci. Autorský potenciál k tomu v kruhu přispěvatelů rozhodně je. Některé texty přesahují formát standardních recenzí a jsou podrobnou a zajímavou analýzou inscenace (kupříkladu hned první příspěvek Barbory Stýblové o Faustovi v Národním divadle), jiné ukazují detailní znalost vybraného souboru nebo divadla (blok Lucie Břinkové o VerTeDance) nebo poctivou snahu o detailní, byť popisné, zachycení inscenací (texty Tomáše Valníčka). Škoda že je publikace opravdu jenom výběrem z textů bez ambice s původními články dále pracovat (například upravit jejich časové zakotvení, aby se čtenář na přelomu roku 2010/11 nedočítal o „letošním ročníku festivalu“, který se však uskutečnil už na podzim 2009 apod.). Větší pozornost mohla být věnována fotografiím, které podle grafického pojetí mají mít především dokumentační hodnotu, avšak u nichž většinou chybí podrobnější popisky.
Shrnuto, ročenka Tanečních aktualit podává bohatou informaci o dění (nejen) v českém tanci za uplynulou sezónu. Více než šest desítek příspěvků je převážně z per mladých tanečních kritiček. Ostatně genderový autorský nepoměr je evidentní – vedle patnácti žen se tu objevuje jediný muž.
V knihovně seriózního zájemce o české taneční umění by letošní Taneční aktuality.cz, stejně jako dvě ročenky předchozí, rozhodně neměly chybět.
Komentáře k článku: O všem podstatném v tanci za uplynulou sezonu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
