Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 11)
Doba trávená s nepříjemnou pandemií byla nejednou i časem úspěšného hledání a realizace dobrého nápadu. Tak se přihodilo v Brně na Kraví hoře (v brněnském hantecu Monte Bu). Kdysi se tu, na jednom z řady vrchů členité brněnské městské krajiny, skutečně pásly krávy. Dávno je příjemným místem odpočinku a sportovních aktivit. Nachází se tu také hvězdárna a planetárium či jedna z „klasických“ zahrádkářských kolonií. Snad počátkem šedesátých let, za dnešním plaveckým areálem, byl zbudován přírodní amfiteátr se čtyřmi stupňovitými zídkami v širokém půlkruhu hlediště. Využíván byl málo, téměř se na něj zapomnělo. Jedinečné místo neuniklo pátračům týmu z Divadla Bolka Polívky při hledání toho správného prostranství pro letní scénu. Zde bylo možné sborově zvolat heuréka či bingo. Samo zvolání by však nestačilo.
Letní scéna DBP na Kraví Hoře (Monte Bu) v Brně. Foto: Vítězslav Charvát
Dobrý nápad se setkal s pochopením a podporou Městské části Brno střed, do jejíž správy lokalita spadá, stejně tak sousedů z plaveckého areálu, jimž pozemek přísluší. Během krátké doby byl areál uveden do podoby pro „open air“ představení, vybaven technikou, jevištěm a hledištěm s více jak pěti sty sedadly. Ledacos se ještě doladí, již nyní je však jisté, že místo je pro letní představení vynikající. Kraví hora se tak vedle sportu, rekreace a pohledu do hvězdných dálav, otevírá také divadlu a kultuře.
Možno říct, že prémií k představení je pohled na hvězdy i kus města. Osvětlený Špilberk (282 m n. m.), někdejší sídlo moravských markrabat, na dohled, se odtud nevyvyšuje, ani z výšin nehrozí, coby druhdy obávaná věznice. „Z náhorní plošiny“ Monte Bu (305 m. n. m.) je naň pohled netypický, jiný, jak na pohlednici, možno říct takový sousedský.
Letošní letní scéna DBP na novém místě zahájila úspěšnou hrou Bolka Polívky DNA (premiéra 2014), v níž rovnocenně s otcem exceluje dcera Anna Polívková, široce již známá a oblíbená herečka.
Foto: Marie Chupeková
Dne 17. června 2021 tu byla uvedena předpremiéra hry amerického autora Paula Elliota S láskou Mary. Jde o první uvedení u nás. Vzešla ze spolupráce divadelní společností StageArtCz s DBP. Společnost vznikla v roce 2014, zaměřuje se na hry anglofonního okruhu, snaží se o nabídku zajímavých titulů, dosud u nás neuvedených, zejména z anglofonní oblasti. Působí na scéně DBP a organizuje také zájezdová představení. Principálem je herec a režisér Petr Halberstadt, který režíroval i uvedené představení. (Premiéra se konala 18. 6., v sále DBP.)
S láskou Mary (v originále Exit Laughing) od roku 2013 slavila divácký úspěch ve Spojených státech. Svižná komedie se odvíjí funebrálním námětem, má svižný děj a potřebnou gradaci. Osciluje mezi humorem, kterým překonává smutek ze ztráty i nostalgii z neodvolatelnosti závěru lidského života. Přináší situační humor i vtipnou konverzaci, současně pasáže k zamyšlení, možno říct, také překvapivou pointu. Je hrou „sedící“ open air představení i blízkou dramaturgické lince Divadla Bolka Polívky. Autor ji napsal pro čtyři herečky, z nichž jedna je představitelkou mladé generace, a pro jednoho mladého muže.
Foto: Marie Chupeková
Ústřední postavou je Connie –Veronika Žilková. Dcera Rachel (Elen Trčková) má problémy s muži, neví, jak z problémů ven, reakcí na zklamání je proklamovaný despekt k mužům. Matku již z „generačního principu“ moc nebere, je pro ni občas „náhradní figurou“, na níž se lze odreagovat. Rachel se na scéně objevuje vnitřně rozklížená. Rande nevyšlo, nepřišel. Je toho plna, unikne jí, že matka je celá v černém. Vrátila se totiž z posledního rozloučení s Mary, jednou z žen, které se pravidelně scházely k partičce bridge. (Vlastními problémy zahlcená Rachel studuje psychologii, ten, co se nedostavil na schůzku, také. Autor, myslím, zvolil trefně, stejně dobře učinil, že nerozváděl tento moment do dalšího děje.) Do toho naopak vstupují další dvě v černém: Leona (Gabriela Štefanová) a Millie (Hana Halberstadt). Všechny tři ženy střední generace, blížící se stáří, jsou osamělé, zklamané. I Mary byla taková. Pravidelná partička karet, bývala pro všechny čtyři ženy pojítkem se světem, svátečním dnem. Konverzace se točí kolem zemřelé, až se i ona svým způsobem, nutně, do hry zapojí. Děj prozrazovat nebudu.
První část inscenace přináší řadu groteskních momentů, vtipných dialogů, humor, který u diváků vzbuzuje odezvu. Současně „ukapává“ smutek z uplývajícího času s pocity životní nenaplněnosti. Autor i režisér přesně odměřili a vystihli moment, kdy děje s konverzací vibrující v protilehlých polohách, je tak akorát, na místě je přidat na dynamice a zvratu. Tak se stane před závěrem „poločasu“ nečekaným příchodem razantního policisty (Ondřej Dvořák). Nepřišel hráčky zatknout a odvézt do vězení, jak se obávaly, jeho vstup však uvádí vše doslova do pohybu. Druhá část má rychlejší tempo a spád, spěje k vyvrcholení, k pointě snad až nečekané, k závěru, který má svým posláním oslovit a inspirovat nejen ty na jevišti.
Foto: Marie Chupeková
Petr Halberstadt, režisér představení, měl dobré oko a přesně volil při výběru hereckého obsazení. V hlavní roli se po delší nepřítomnosti na „prknech, která znamenají svět“ vrátila Veronika Žilková, překvapivě na brněnská. Vyplynulo to ze setkání s Bolkem Polívkou, prozradila na tiskové konferenci. Jak známo, před časem změnila profesi herečky za roli „osoby doprovázející manžela ve státní službě.“ Když v Izraeli kulminovala pandemie, tamější vláda doporučila osobám ze zahraničí dočasný návrat do země původu. Zde zapracovala šťastná náhoda v podobě nabídky k účinkování v DBP. (Připomeňme dávné filmové setkání B. Polívky a V. Žilkové ve výborném snímku Zapomenuté světlo (1996) režiséra Vladimíra Michálka. Skvělé výkony obou, právem oceněné Českými lvy, patří k jejich nejvýznamnějším filmovým rolím.)
Setkání diváků se známou a oblíbenou herečkou, která má šarm a zachovává si mladistvou jiskru a vzhled, přidává inscenaci „S láskou Mary“ na přitažlivosti. Třeba však říct, že nijak za ní nezaostávají její kolegyně, které k situačnímu i slovnímu humoru vydatným dílem přispívají. Nejen ženy na scéně, ale i diváky v hledišti si také nepochybně získal temperamentním vstupem s taneční kreací, jediný účinkující muž. Jeho výstup diváky pobavil a strhl ke spontánnímu aplausu. Přispěla k tomu umně a s vtipem i představitelka Leony, ale i ostatní, které se do „hry ve hře“ s vervou zapojily.
Foto: Marie Chupeková
Realisticky pojatá scéna nabídla pokoj, v němž se vše odehrává. Nikdo odtud neodchází, dcera Rachel může jen mizet po schodech do samoty svého pokojíku, návštěvnice zas nakouknout do kuchyně po skrýších tajně skladovaných lahví. Všechny však naplněny obavou a úzkostí sledují vchodové dveře, jimiž každou chvíli vtrhne dovnitř policie. Scénografem byl Jaroslav Milfajt, překladatelkou textu je Dana Hábová, dramaturgem inscenace Miroslav Ondra. Dodejme, že hra byla ponejprv odzkoušena již 1. srpna 2020. Stala se prvním představením Divadelní společnosti StageArtCZ ve spolupráci s Divadlem Bolka Polívky na jeho nové letní scéně. Zdejší premiéry hry se odehrají ve dnech 17. a 18. července. Počítá se i s reprízami pod střechou DBP.
Komentáře k článku: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 11)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
