Divadelní noviny > Blogy

Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 17)

Původně jsem měl tu inscenaci zhlédnout 24. června, nedlouho po premiéře. Léto o sobě dalo znát příjemným počasím několika předcházejícími dny, představení bylo plánováno jako open air. Navečer se obloha zachmuřila, jako by si přála dotvořit atmosféru k tragédii na Elsinoru, tentokrát v Divadle Radost.

Cestou do Brna již lilo jak z rozezlené nebeské konve. Před městem déšť ustal. Jen báň nad námi byla stejně černá jak předtím, než si ulevila deštěm. Na Cejlu jsem zabočil zadní branou na nádvoří divadla. Auta tam neparkovala, většinu prostoru zabíraly řady prázdných, opršených sedadel. Před nimi maringotka, též opršená, snad i smáčená slzami, že si v open air nezahraje. Po informaci, že se představení nekoná, jsem svižně vycouval. Jeli jsme zpět domů na venkov. Nad námi se blýskalo a hřmělo, ani liják na sebe nenechal čekat. Avšak: nic zas tak hrozného. V ten večer, nepříliš daleko odtud, několik jihomoravských obcí zasáhlo zkázonosné, i nečekaností omračující tornádo.

V neděli 15. srpna se konalo náhradní představení.

Nepršelo, nebe bylo však zatažené. Jasné nebylo, kdy se co může spustit. Ani nejkompetentnější meteorolog nemohl zaručit, zda něco shůry nezačne padat. Organizátoři neriskovali, reagovali pružně. Maringotka očekávala návštěvníky, tentokrát pro jistotu pod střechou, v sále.

Byla dominantou jeviště a evokovala dávné časy kočovných divadelních společností. Ještě před „oficiálním“ začátkem děje bylo kolem ní živo a rušno jak před odjezdem na „šňůru“ před uvedením nově nacvičeného spektáklu. Vše ukázňoval, usměrňoval a kočíroval principál, současně Horacio Dalibor Dufek.

Na maringotce nebylo možno přehlédnout nápis, současně název inscenace – Hamlet on the Road. Připomněl titul nejznámější knihy Jacka Kerouaca. Tvůrci takto volili z jisté příbuznosti či blízkosti kočujících divadelníků s beatnickou generací, která na sebe strhla pozornost v půli 20. století.

Sama maringotka, zhmotnělý symbol putování, cest a volnosti, je zbudována tak, že umožňuje měnit místa působení, dorazit s představením na různé štace. V Brně se ještě představí na Moravském náměstí, dalšími reprízami pak na Letní scéně Kraví hory.

Výprava inscenace je dílem Pavla Hubičky, scénografa, který se prosadil a uspěl na více zahraničních scénách, zvlášť úspěšně působil v Polsku. Spolupracoval také s Divadlem Radost. V loňském létě vystřídal ve vedení této scény Vlastimila Pešku působícího zde od roku 1994. Hubička se stal vítězem výběrového řízení, přesvědčil promyšlenou koncepcí. Divadlo si přeje přiblížit současným evropským trendům, dát prostor hostování zahraničních režisérů i novým autorům dětských her, dramaturgií oslovit i starší diváky. Možno říct, že Hamlet v mnohém naznačuje budoucí trend i dramaturgickou linii.

Scenáristou i autorem textů písní (současně dramaturgem) je Pavel Trtílek, mj. autor úspěšné inscenace Like Shakespeare v produkci Stageartcz & Divadla Bolka Polívky. Hra přibližuje život a dílo slavného dramatika, určena byla především mládeži. Trtílek se jako autor a dramaturg zapsal již dříve také v Divadle Radost.

Aby „krvavý děj“ ve stylu a až dryáčnickém podání kočovných herců dostal i dobový punc, sáhli tvůrci po překladu Hamleta od J. V. Sládka z roku 1899. Uplatnili také části z Romea a Julie v překladu Františka Douhy (1847) a Josefa Jiřího Kolára (Macbeth 1838). Inscenace s „úsporným“, rychle odsypávajícím textem má spád. Zachovává přitom klíčové události dramatu, ke svižnosti popoháněna krotitelským práskáním biče principála – Horacia.

Autorem hudby je rockový hudebník a skladatel Tomasz Lewandowski, jeden ze dvou polských členů tvůrčí skupiny divadla. Volba určitě vyšla. Hutným textům i inscenaci dodala hudba říz. Je na místě vzpomenout, že předchozí ředitel Peška se soustavně věnoval formování Radosti jako hudebního divadla, stejně tak výběru a výchově herců, současně hudebníků, zpěváků, pohybově zdatných. Ostatně divadlo, orientované původně zvláště na nejmenší diváky, se bez hudby nikdy neobešlo. Ve svých počátcích, v padesátých letech, mělo dokonce vlastní orchestr!

„Peškovo“ hudební divadlo bylo hravé, veselé, rozpustilé. Realizační tým Hamleta se stejně tak opírá o hudbu, zpěv a pohyb. Inscenaci dokonce označuje jako „funerální muzikál inspirovaný poetikou jarmarečních kočovných loutkářů“. Pojetí hudebního divadla je ale zřetelně odlišné od Peškova. Bližší je jiným „malým scénám“, například Huse na provázku.

Inscenační tým mohl stavět na kvalitním a dobře připraveném hereckém souboru. Ten jako celek v nových nárocích a jinak stavěných rolích obstál velmi dobře. František Herz (Hamlet) byl výborný. Přesvědčivé, navíc v ostrém vzájemném kontrastu, zvlášť hudebním a pěveckým projevem, byly Barbora Dobišarová (Ofélie) a Kateřina Hoferová (Gertruda). Roli Horacia, uhrančivého hybatele děje, sehrál, jak již řečeno, Dalibor Dufek. Představitelem Claudia je Vilém Čapek, Polonia Jiří Skovajsa a Hrobníka Martin Cenek.

Velmi přesnou rukou vedla herce polská režisérka Joanna Zdrada, pečlivě dbající zvolené dramaturgické linie a stylu inscenace. Z představení, v němž probleskoval černý humor, bylo zřetelné, že v pozadí všeho dění stál týmový přístup. Byl patrný v interakci i souhře všech aktérů. Zdá se, že „on the road“ s Hamletem se sešla parta, která si rozuměla. Vytvořila tým, kterému to společně klapalo. Herci zvládli i obsluhu loutek vyrobených v ateliéru divadla, jimiž charakterizovali aktéry hry a jejich vzájemné vztahy. Sami často do děje vstupovali. Závěrečná mordscéna s překvapivým, možným závěrem náležela právě živým aktérům. Do doby, než o život přišli… Jak si s tím principál poradí?! Bude nucen postavit nový ansámbl?! Ať již tak či onak, šermířská scéna byla působivým vyvrcholením děje. Pochvala za její aranžmá náleží Petru Nůskovi (pohybová spolupráce a souboje).

Hamlet on the Road je vlastně prezentací nového vedení. Výsledek přesvědčuje, že do inscenace bylo vloženo pro společný záměr maximum společného úsilí s výsledkem zajímavým a zdařilým. Naznačuje zřejmě něco z toho, jakým směrem si přejí současní tvůrci Divadlo Radost vést. Více však napoví další inscenace. Možná zejména ty určené malým a nejmenším divákům.

Hamlet z Radosti je v tištěném programu uváděn jako vhodný pro věkovou skupinu 9+. Na internetových stránkách je dokonce uvedeno 10+. Mezi úrovní „připravenosti“ desetiletých jsou nepochybně značné rozdíly, nicméně ani zde si nejsem tak docela jist. Školní představení budou myslím si vyžadovat spolupráci s učiteli. Vhodné by asi byly besedy věnované nejen velkému alžbětinskému dramatikovi a jeho Hamletovi, ale i dávným kočovným hercům a jejich pojetí divadla.

Divadlo Radost, Brno – Pavel Trtílek podle Williama Shakespeara: Hamlet On the Road /v textu jsou použité části překladů od autorů: Josef Václav Sládek (překlad Hamleta z r. 1899), František Doucha (překlad Romea a Julie z r. 1847), Josef Jiří Kolár (překlad Macbetha z r. 1838)/. Režie: Joanna Zdrada, scénář, texty písní, dramaturgie: Pavel Trtílek, výprava: Pavel Hubička, hudba: Tomasz Lewandowski, pohybová spolupráce a souboje: Petr Nůsek, animace loutek: Zdeněk Ševčík. Inspice: Jana Černá, světla: Petr Hoferica, Radovan Okurek, zvuk: Jakub Ždánský, technika: Petr Oplt, Petr Skovajsa, Jan Uhřík. Vedoucí techniky: Martin Cenek. Obsazení: Hamlet – František Herz, Horacio – Dalibor Dufek, Ofélie – Barbora Dobišarová, Gertruda – Kateřina Hoferová, Claudius – Vilém Čapek, Polonius – Jiří Skovajsa, Laertes – Teodor Dlugoš, Hrobník – Martin Cenek, Duch – Martin Cenek, Akrobatka (Vévodkyně Baptista) – Teodor Dlugoš, Uspávač hadů (Vévoda Gonzago) – Jiří Skovajsa, Polykač ohně (Lucianus) – Martin Cenek. Premiéra 18. června 2021. Psáno z reprízy v Divadle Radost 15. srpna 2021.

///

Více o inscenaci na i-DN:

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 677)

…

• Autor: Jaroslav Štěpaník
• Publikováno: 29. srpna 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 17)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ