Divadelní noviny > Blogy

Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 29)

Muž, který pozoroval – spisovatele a básníka Hrabala

Na činoherní scéně Městského divadla Brno byla v sobotu 6. listopadu 2021 uvedena černá komedie Hrabal a muž u okna. Šlo o další z premiérových titulů odložených z důvodu protiepidemických opatření. Koronavirus se tak mj. prosadil jedinečným dobovým fenoménem, kdy premiéře může předcházet hned několik „repríz“. Bude-li se covid snažit jak dosud, vznikne možná nová tradice. Hned úvodem třeba říct, že publikum hru (aktéry pevně již uchopenou a usazenou) příznivě přijalo a závěrem po právu ocenilo spontánním upřímným potleskem.

Brněnská premiéra hry je současně i premiérou českou. V roce 2019 se konalo scénické čtení v pražském divadle Mana. Režie Ondřej Zajíc, v roli Hrabala vystoupil Arnošt Goldflam, jeho „očko“ – Dudka, přiblížil Ondřej Vetchý, Lenkou byla Veronika Svojtková. Uvedení hry v MdB je fakticky premiérou světovou, jak před zahájením uvedl ředitel divadla a současně režisér inscenace Stanislav Moša.

Představení se hrálo za přítomnosti autora; při závěrečné děkovačce viditelně zdařilou realizací dojatého. Nositel Bavorské literární ceny (1998) Bernhard Setzwein (1960), rodák z Mnichova, náleží mezi nejznámější bavorské spisovatele. Píše lyriku, beletrii i literaturu faktu, je autorem divadelních her. Velmi dobře je obeznámen s děním u nás, má blízký vztah k české literatuře. Od roku 1990, kdy se s rodinou přestěhoval do Waldmünchenu, z hranice to k nám má „pár kroků“. Byl vnímavým pozorovatelem změn po přelomovém roce 1989, do Prahy a dalších míst naší republiky rád přijíždí, má zde řadu kolegů, přátel i oblíbených autorů. Roku 2019 pobyl měsíc v Brně, v rámci česko-německého rezidenčního programu Moravské zemské knihovny a Lipského knižního veletrhu.

Komorní tragikomedie Hrabal a muž u okna je jistě poctou Bohumilu Hrabalovi, protagonistou však není spisovatel, nýbrž muž, který ho léta sledoval, podával o něm hlášení „na okres“. Při uvedení v bavorském Řeznu (2015) se autor přesvědčil, že diváci, kteří Hrabalův osud a dílo neznali, na děj hry reagovali s porozuměním.

Setzweinův text zaujme nejen obsahem, zajímavý je i formou. Autor pojetím hry i specifikou svého textu projevil porozumění a blízkost k Hrabalovi. Vystihl jeho poetiku, celému ději vdechl surrealistickou, často groteskní atmosféru. Zuzana Čtveráčková, autorka výborného překladu do češtiny (2017), upozornila výstižně, že text i formální podobou připomíná báseň. Dlouhé, obsažné monology fízla Dudka jsou současně až jakousi litanií, plnou znejistění, nepochopení, zmatenosti i úzkosti z vnímané změny: zmizení sledované osoby. To mu bere dřívější jistotu, ze svědomité, pečlivě dosud vykonávané služby.

Náročný part ústřední postavy Dudka svěřil režisér Janu Mazákovi, který ji výborně zpodobnil. Role, často dlouze monologické se úspěšně chopil bez nejmenšího zaškobrtání v textu, za často prudce se měnícího emočního doprovodu. Úspěch celé hry spočíval především na něm. Nelze však opomenout ani výkony dvou do děje postupně vstupujících hereckých partnerů: Radky Coufalové, (Lenka) a Viktora Skály (Hrabal). Představa režie, začínající volbou hereckého obsazení a vypodobněním charakterů všech tří postav, šla myslím, v přesném souladu s autorským záměrem, celé osmdesátiminutové představení (bez pauzy) udržovalo diváky v pozornosti a napětí. Vstupy dvou ve vedlejších rolích, posílily dynamiku hry, byly i impulzem k většímu otevření se Dudkovy výpovědi o sobě samém.

Lenka, příchozí z cestovní kanceláře, navštíví Dudka vyzbrojena informací od místních obyvatel, že se setká s tím, kdo spisovatele nejlíp zná. Přeje si co nejvíc se o básníku dozvědět, především však žije svým projektem. Divák si nemůže být zcela jist, zda sama ví, či zda ji zajímá, kým vlastně Dudek je, nebo je svým podnikatelským záměrem natolik zmámena, že některé věci nepotřebuje vnímat nebo si nepřeje vědět.

Když se před Dudkem překvapivě zjeví Hrabal, básník je udiven snad víc jak obyvatel chatrče, současně pozorovacího stanoviště. Vším tím herbergem, jakýmsi spíš samospádem vzniklým surrealistickým obrazem, je okouzlen. Místnosti dominuje baterie demižonů s domácím ovocným vínem, je tu i pařez se sekyrou, a další předměty, zásadní význam mají Dudkovy základní pracovní nástroje: dalekohled a psací stroj Atom Perkeo. Další překvapení pro příchozího: na svém atomovém Perkeu píše přece i Hrabal. Nutně zde hrabalovsky musí spatřovat jistou absurdní, snad až profesní blízkost. Spisovatel je vždy pozorovatelem, a on z nejlepších znalců lidí a lidiček. Pozoruje, všímá si, vnímá, nejspíš i zde chápe. Neskrývané nadšení v něm probouzí absolutně insitní, aktuální, velmi surrealistická tvorba pilného zapisovatele výsledků pozorovaného a odposlechnutého. Dudek komolí Hrabalem vyslovená vzpomenutá jména, mění tak nádherně jejich smysl. Co tvůrci dá úsilí, zde tomuto jen tak ukapává z pera na papír. Básník je nadšen a poradí donašeči, jak tvorbu vylepšit nůžkami, nabídne tykání i oslovování křestními jmény. Franta zprvu zaražen, pak poctěn. Host neodmítne nabídku z domácího vína, rád okusí a vysloví vlastní dovětek do surrealistických představ. A červené domácí víno, v němž je pravda, ji závěrem Dudkovi svým způsobem výmluvně dá najevo. Setkáním těch dvou celá hra kulminuje.

Vše se odehrává na realisticky pojaté scéně Jaroslava Milfajta v chatce, spíš zakrámované boudě, ideálním pozorovacím stanovišti, nad obydlím sledované osoby. V prknech chatrče nechybí otvory od suků, též umožňující pozorování. Občas se diváku odkryje letmý pohled na lesní porost obklopující chatovou oblast v Kersku, kde žil spisovatel i jeho sledovatel. Kostýmy Andrey Kučerové, dobově volené, dotvořily atmosféru podkreslenou hudbou Zdenka Merty a světelnou režií Davida Kachlíře. Dramaturgem byl Miroslav Ondra, asistentem režie Igor Ondříček, produkce se ujal Zdeněk Helbich.

Zdařilému, velmi zajímavému představení daly ten správný punc výborné herecké výkony, především výrazně uchopené zpodobnění ústřední osoby Dudka, donašeče, muže, který pozoroval – spisovatele Hrabala. Teatrologové a divadelní kritici, kteří každoročně sledují i hodnotí herce ve výrazně ztvárněných rolích, by neměli opomenout všimnout si Jana Mazáka v této roli. Na českou premiéru se v daném případě snad až příliš čekalo, ale MdB se příležitosti jako první úspěšně chopilo a výsledek se dostavil. Text hry by mohl vzbudit pozornost dramaturgů zejména komorních scén.

• Autor: Jaroslav Štěpaník
• Publikováno: 13. listopadu 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 29)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ