Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 47)
Tak asi za miliardu let najde naši knížku ve sklepení pod Špilberkem malá měňavka, zakoulí chytrýma očkama a řekne: Babi, podívej, jak to Brno bylo pěkné… Takto scifisticky uvádí Ladislav Vencálek čtenáře do své nové knihy, která se věnuje moravské metropoli. Práci na knize jsme symbolicky ukončili 24. února roku 2022, dodává autor.
Ladislav Vencálek. Foto: archiv
Už je to dávno, kdy geolog, absolvent přírodovědecké fakulty dnešní Masarykovy univerzity, po ukončení studia doputoval na umístěnku až do Chomutova. U geologie nesetrval, rodáka a patriota táhlo to táhlo do Brna. Přitahovalo ho divadlo. V Chomutově založil Divadlo v podloubí, uplatnil se autorsky, psal písňové texty pro Jiřího Bulise. Výborného komponistu získal pro Brno. Ten se zde stal dvorním skladatelem pro HaDivadlo a Divadlo Na provázku. V Brně byl Vencálek u začátků Divadla X59 – legendární Iksky.
Životní profesi i uplatnění nalezl jako novinář v Brněnském večerníku, především pak působil v brněnské redakci Svobodného slova. Zde si získal renomé jednoho z nejvýraznějších píšících novinářů regionu, mnohé jeho články mívaly celostátní přesah. Za nesnadných let bylo v deníku formálně trpěné socialistické strany přece jen trochu volněji. Nejedna z reportáží poukazovala na nedostatky a nešvary – a pozorný čtenář mohl hledat a najít hlubší a obecnější příčiny.
Když nyní v knize Brno včera, dnes… a zítra? vnímám dvě trojtečky se závěrečným otazníkem a před očima vidím měňavku, zřejmě nový živočišný druh, inteligentnější a poučenější oproti dnešnímu „homo sapiens“, je v tom obava, sarkasmus i naděje. Kniha vznikla v časech, kdy svět se zdál ještě v pořádku, píše autor. A představuje autorskou trojici: dohromady čítá 220 let. Co zvratů a balancování na pokraji sebezničení prožilo město. Zemi a městu v srdci Evropy se sotva kdy vyhnou.
S autorem se známe dlouho, v přelomových letech jsme byli i redakčními kolegy. Jeho měňavka, po miliardě let nostalgicky meditující, jak bývalo to město pěkné, je i starostlivou obavou, varováním překračujícím městské hradby. Aby tak zvaný homo sapiens nakonec sám sobě vše nezkazil… Tedy starost o budoucnost města, i humorný pohled na jeho drkotavý klus, až k proměně, kdy viditelně zkrásnělo. Nečekáme však současně i na ledacos dlouho signalizované, dávno slibované? Není to naše Brno i místem báječných, grandiózních představ, skvělých projektů, předsevzetí a odhodlání, jež pak jaksi splasknou a vyšumí?
Sličnou publikaci vydalo Nakladatelství Šimon Ryšavý, které se dlouhodobě věnuje vydávání brunensií. Kniha čtvercového formátu má 223 stran, provázena je obrazovým doprovodem, ve výborné kompozici se slovem. Působivé je střídání fotografií Přemysla Dížky s akvarely Zdeňka Bláhy. Vlastními fotografiemi přispěl také autor textu. Obálka a grafická úprava je od Petry Spáčilové.
Kniha se sestává ze dvou částí. První, rozsáhlejší, je jádrem celé publikace (152 str.). Čtenáři nabízí poutavou procházku od brněnského centra a městských dominant, po nejznámějších místech, až k výběžkům města splývajících s půvabným okolím. Třeba po nábřežích dvou brněnských říček a od jedné z nich až k brněnskému moři. Autor je povolaným průvodcem a brněnským chodcem. Při jednotlivých zastaveních se opírá o fakta, podává je vtipně, přístupně, čtivě. Píše úsporně, současně zajímavě, zvolený styl a způsob vyprávění je předností knihy. Významná místa přiblíží nejen známými osobnostmi a ději s nimi spjatými, ale i osobní vzpomínkou na ty, s nimiž se znal, či je cestou životem potkal. Do textu vřazuje organicky a úměrně verše známých brněnských básníků, ale i své vlastní. V celkovém kontextu ladí, nikterak se v blízkosti slavných nekrčí.
Stejně kompaktní je propojení slov s obrazem. Dnešní Brno nemá již téměř nic z dřívější šedi; chátrající činžáky, oprýskané omítky veřejných budov, množství proluk ani dávné stopy po kulkách.
Druhá, kratší část knihy, dle formálního členění textu, je vlastně nejdelší kapitolou, s názvem Brno našich dnů. Autor sem zařadil výběr svých článků, reportáží, rozhovorů a glos, vesměs publikovaných po listopadu 1989. Dotvářejí celek knihy kaménky z brněnské mozaiky, přibližujícími období po společenské změně. Pamětník si prostřednictvím autora rozpomene na některé ze známých kauz zejména devadesátých let. Zaujmou vzpomínky na přátele známé i méně známé, nejen z kruhů divadelních, ale i technických a vědeckých. Ty nejosobnější se váží k mládí autora a k divadlu. K Iksce, s níž se dobral pravdy, ke scéně, kterou zakládal v Chomutově, k době, kdy psal texty k písním i verše, jimž hudby netřeba. Možná setkání a doteků s divadlem mohlo být i víc… Ne náhodou má však autor svůj blog právě v Divadelních novinách.
Brněnský večerník byl za své éry čtenářsky oblíbený jako Svobodné slovo. Před pádem komunismu téměř nedostupné, bylo v období po listopadu 1989 nejčtenějším deníkem, s dnes nemyslitelným nákladem. Ladislav Vencálek tu zanechal zřetelnou stopu. V letech, kdy jiní volí po těch odpracovaných, zasloužený odpočinek, dál píše a publikuje. Je autorem či spoluautorem knižních publikací, patřil ke kmenovým autorům časopisu Konec konců. Jeho texty, ale také jím vedené rozhovory či tematické pořady, zachycené video či audiozáznamy, lze najít na webu Moravskoslezského kruhu, tištěné příspěvky např. v časopise Pečuj doma. Přispívá také do BrnoŽurnálu, webové prezentace Syndikátu novinářů jižní Moravy.
Kniha Brno, včera, dnes… a zítra? je přehledná, velmi zdařilá brunensie, kterou možno jen doporučit jak domácím, tak návštěvníkům města. Provede tím nejzajímavějším z mnohostranné škály pozoruhodností, jimiž Brno disponuje. Dobře koncipovaný, pečlivě cizelovaný, poutavě psaný text, to nejlepší z dosavadní autorovy publicistiky, prokazuje, že nejen víno dozrává a nabývá věkem.
Komentáře k článku: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 47)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
