Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 60)
Komedie FICHTL, třetí z původních inscenací letošní sezóny z produkce Divadla Bolka Polívky, baví nyní i návštěvníky letní scény. Realizátoři upřesňují žánr jako hořkou komedii. Po premiéře (12. 5. 2023) následovaly vyprodané reprízy. Nejinak bylo při prvním uvedení Fichtla Letní scénou DBP na brněnském vrchu Kraví hora 23. června. Inscenace vznikla v koprodukci DBP a agentury ANIMA ART.
Foto: Terezie Fojtová
Divadelní zpracování textu Emanuela Míška, rodáka z Velkého Meziříčí, následuje dva roky po audioknize, CD s názvem FICHTL, příběh z doby, kdy život běžel na jeden válec. Již zde se setkala dvojice protagonistů, oblíbených herců Pavla Lišky v roli Edy a Michala Isteníka, ve všech rolích ostatních. Také na jevišti je vizitkou i zárukou úspěchu popularita a osobní um obou herců.
Nejeden divák si kladl otázku, co slovo fichtl vlastně znamená. Znalci a fandové dodnes tak nazývají někdejší a dodnes legendární malé motocykly domácí výroby: Pionýr. Německý Fichtel & Sachs býval významným výrobcem motorů do malých motorek. Tak se vžilo a rozšířilo označení fichtl. V poválečném Československu i pro naše malá jednostopá vozidla. Událost z padesátých let, kdy strana a vláda rozhodly uvést je do výroby pro lid, přiblížil groteskní skeč, opřený o fakta. Samozřejmě v podání dvojice protagonistů.
Foto: Terezie Fojtová
Autor divadelní hry motoristou nebyl. Původně uvažoval, že napíše něco „na tělo“ P. Liškovi, který, motoristou je. Nakonec, přišel jiný nápad, jak Míšek vyprávěl redaktoru Jihlavských listů J. Varhaníkovi v roce 2021 o setkání s šestnáctiletým synem svých známých. Ten věnuje fichtlům, dnes veteránům, veškerý volný čas. Zatím opečovává tři. Malý motocykl Pionýr má dnes své fandy i aktivní uživatele, stejné nadšence jako kdysi. Tehdy v osmdesátých, pro kluky, co dospívali, znamenal fichtl víc. Autoru bylo náhle jasné, že nalezl to klíčové, zásadní, až symbolické pro svou generaci. Vznikl příběh, opírající se o vlastní vzpomínky na partu kamarádů z Mezu – Velkého Meziříčí, na dolňáky a horňáky.
Příběh je vlastně šňůrou humorných a vypointovaných epizod, v nichž ústřední postavou je Eda. Jádrem je ono pro každou generaci vlekoucí se čekání na dospělost, kdy konečně bude stvrzeno, že jedinec „mezi dvěma světy“, dětstvím a dospělostí, překročí hranici nejasnosti, musí se s ním začít počítat. Eda tedy počítá měsíce a dny, kdy mu bude konečně patnáct. Dostane občanku, udělá si papíry na malou motorku, stane se majitelem fichtla, ojeté mašiny, avšak, ve výborném stavu, jen drobné potíže se zapalováním, chronicky „přechlastaný“ motor. Pamětníci vědí a znalec na internetu radí: Fichtl je motorový šotek, někdy jede a někdy ne, ale za čas zase jede.
Foto: Terezie Fojtová
Pavel Liška je přesnou volbou pro postavu, které propůjčuje i svou osobitou komiku. V partě ho oslovují Pako, snad, že se vymyká, už tím, jak se nemůže dočkat naplnění snu o dospělosti. Ještě víc, když od prvního pohledu začne snít o svém ideálu. Ten, ve skutečné podobě nespatří diváci, stejně jako on. Život vede k prozření, že ideály viditelné nejsou, ani takové být nemohou. Režie jeho Soňu výstižně a vtipně představuje slušivými, pouhými však dívčími červenými šaty, zavěšenými na ramínku. U vody pouze plavkami. Dvoudílnými. Platonicky, prvně a silně zamilovaný Eda, vlastní, komickou neobratností, maří vše sám. Tato linka příběhu dodává převážně komediálnímu ději, vzbuzujícího u diváků častý smích, vážnější podtón oné hořkosti období nejen v partě vrstevníků, ale i osamělosti, hledání, zklamání.
Ideál Soňa dává však o své existenci vědět hlasem. Výborně ji takto přiblížil, trochu i charakterizoval, Michal Isteník. Má nejen roli kamaráda Edy, zastupuje další z party, ale i více rozmanitých postav světa dospělých. Uplatňuje široký rejstřík svých hereckých dispozic, flexibilně střídá a plasticky vystihuje různorodé figury. Zaujal i jako rocker vokálním projevem, včetně doprovodného pohybového vyjádření. Samozřejmě v souhře s hereckým partnerem. Volba „tandemu“, při rozdílnosti habitu i hereckého přístupu, byla velmi šťastná, dvojice je komplementární, vyrovnaná. Oba herci se vhodně doplňují, umí i pohotově improvizovat.
Foto: Terezie Fojtová
Ve hře má důležité místo hudba a Fichtlband. V představení dne 23. 6., ve složení Miroslav Ondra, Emanuel Míšek (oba současně dramaturgy inscenace) a Karel Simajchl (společně s E. Míškem realizátoři stavby). Všichni z bandu se úspěšně zapojili i hereckými vstupy. Rockovou skupinu měla i někdejší parta z Vysočiny. Míšek se v devadesátých letech stal textařem skupiny Mezopotámie, v psaní písňových textů pokračuje, spolupracuje se skladatelem Josefem Fojtou, zde autorem hudby. Isteník původně myslel, že se bude živit jako Ronaldo, v mládí založil také hudební skupinu, i když na žádný nástroj nehraje, navzdory všemu stal se hercem. Scénu a kostýmy navrhla Magdaléna Teleky. Kostýmy, obuv a doplňky respektovaly dobu, stejně scéna, kde dominovaly charakteristické reálie, garážová vrata, za nimiž se stále dělo, opravovalo či vyrábělo vše možné, dle systému DODO (dodělej doma), k němuž, obávám se, stejně tak k všeumělství pro nedostatek zručných a ochotných řemeslníků, jako bychom opět spěli. Dalšími artefakty časů minulých byly, jak se někde sehnaly, prázdné sudy, i na jevišti s generálním využitím. – K odložení již nepotřebných předmětů, např. mávátek po průvodu, k mladistvým experimentům s řachandami, či jen tak k posezení. Klepač na koberce, dominanta mnoha dvorů, byl přístavem setkání a promluv Edy s puntíkovanými dívčími šaty na klepači zavěšenými. Láska se nekonala, Eda však získal nádherného fichtla, k vlastním úsporám pěknou sumičkou přispěl otec, část z ní musel čerstvý motorkář odpracovat při stavbě garáže. Závěrem happy end, kdy Eda zjistí, jak ohromní byli jeho kamarádi té nezapomenutelné party. Režisérem, který vše skloubil v sehraný a vtipný celek, byl Michal Zettel.
Komedie FICHTL o dospívajících v čase již zvolna ochabujícího normalizačního období osloví nejen pamětníky a současnou mladou generaci, ale každého, kdo se rád zasměje, má rád humor a vtip, základní esenci dramaturgické koncepce původních autorských inscenací Divadla Bolka Polívky.
Komentáře k článku: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 60)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
