Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 63)
Pavol Seriš, rodem Slovák z Trenčína (1986) zakotvil v Brně od studia, nejprve na Filozofické fakultě MU (angličtina a norština), pak na JAMU (ateliér fyzického divadla), kde od roku 2018 působí jako pedagog. V obecném povědomí je znám autorskými inscenacemi divadla jednoho herce s originálním humorem, jímž propojuje pohybovou a slovní komiku.
Foto: David Konečný
Domácí scénou se mu stalo Divadlo Bolka Polívky. Premiéru zde měl jeho Pozemšťan (1919), spolupracoval tu na úspěšných re-kabaretech, 23. 1. 2023 se konala v DBP premiéra jeho DADA revue – inscenace na pomezí divadla a stand-up comedy. Režisérem hry je Dalibor Buš, jako supervizor je uveden Bolek Polívka. Sám jsem navštívil „premiéru“ v prostředí Letní scény DBP na Kraví hoře (20. 7. 2023). Mezitím nová Serišova hra, samozřejmě v jeho hereckém podání, sklidila pozitivní recenze a obdržela Cenu diváka 2023 na Mezinárodním festivalu alternativního divadla v Kopřivnici. Ocenění, včetně zahraničních má však víc.
DADA revue trvá půl druhé hodiny bez pauzy. Za sebe mohu prohlásit, že jsem se prakticky bez přetržky celý ten čas musel smát, často nahlas. To se mi nepřihodilo již dlouho. Mám humor rád, zejména navazuje-li, přitom svébytně a osobitě, na tradiční, inteligentní tuzemský. V rozsahu paměti individuálního lidského bytí mé generace defilují z těch nejznámějších: V+W (+J), Semafor, ve slavném období S+Š, pokračování pod vedením nestárnoucího Jiřího Suchého, za originálního průniku ženské komiky Jitky Molavcové. Ze slovenské strany, žel již nejsoucí dvojice L+S. Všichni ze vzpomenutých kombinovali inteligentní a břitký humor s hudbou. Neverbální komika a pohyb byly součástí, hlavním prostředkem však slovo, ale i písňové texty.
Foto: David Konečný
V Brně, krátce po začátcích Divadla na provázku (v názvu zbaveného Husy), přibyl do mladého souboru všestranně talentovaný Bolek Polívka. Brzy se tu herecky prosadil, získal i prostor pro vlastní autorské hry. Začínal divadlem jednoho herce, jako mim i klaun, navazující na tradici commedie dell arte. Postupně přecházel k autorským hrám, v nichž se uplatnily další z výrazných tváří ambiciózního souboru, např. D. Bláhová a dlouhodobě zejména J. Pecha. Polívka, jako originální mim, získal velké renomé v zahraničí. Jistý čas byl snad známější ve světě, jak doma. Velkou a stálou domácí popularitu získal rozsahem svého talentu ve filmových rolích, široce oblíbenými autorskými, televizními pořady, pokračoval však v úspěšné šňůře původních, divadelních inscenací, kde již dominovalo slovo. Výrazně osobitě a originálně navázal i obohatil to nejlepší z českého humoru a komiky. Jako klaun dokáže být nejen hravě rozverný, ale i sžíravý, drsnějšího projevu. Pro P. Seriše je nepochybně zvlášť inspirující osobností. Studia JAMU završil dizertační prací Pantomimické a klaunské inscenácie Boleslava Polívku v rokoch 1972–1987 v Divadle na provázku. Především na toto období Seriš navazuje.
Foto: David Konečný
Je přitom svůj, dává o tom zřetelně a zrale znát v dosud poslední ze svých autorských her pro jednoho herce – sebe sama. Je pohybově výtečně disponovaný, stejně tak verbálně zdatný, vtipný, pohotový. Zůstává u slovenštiny, neboť: „líp vyjadřovat se dobře slovensky, jak špatně česky“. Vychází mu to, diváci to berou, přijímají se smíchem drobné vtípky a šťouchance na adresu příslušníků obou národů, v kontextu představení je to však pouze okrajové, vedlejší. Zásadní je, že slovo a neverbální projev jsou v DADA revui rovnocennými nástroji komiky, organicky a rovnovážně se doplňují. Celek je propracovaný, velmi kompaktní. Autor vložil do přípravy nejen vlastní talent, myslím i spoustu poctivé přípravy. Je obdivuhodné, jak rozličné situace a skeče velmi různorodé, stavící na náhodě a nonsensu, lehce a plynule nalézají nenásilný vzájemný kontakt, souvztažnost. Několik „dějových linií“ se dadaisticky bláznivě propojí v závěru. Zastavení u zvlášť povedených skečů a gagů by bylo dlouhé, zcela ponechám k osobnímu výběru každého návštěvníka příštího představení. Pokud nepřijde sám, ale s někým dalším, oba překvapí, co uchoval v čerstvé paměti protějšek. Slabé či hluché místo, budou asi hledat nesnadno. S napětím jsem sledoval, zda autor a aktér udrží publikum celých devadesát minut nejen v pozornosti, ale i za téměř trvalého smíchu. Podařilo se. Podotkl bych, že rekvizit měl minimum, jejich potenciál využil však optimálně a velmi kreativně.
Foto: David Konečný
Seriš, třebaže není již mladíčkem, ve zdařilé inscenaci získává diváky nejen umem. Sympatie vzbuzuje bezprostředností, je na něm znát, jak si s vystoupením klukovsky pohrává, sám se viditelně baví. Podněty k humoru a komice nalézá ve všem. Neuráží, nenapadá, obejde se bez samoúčelných vulgarit, bez nichž to na jevištích dnešního světa snad již nejde. DADA revue staví na náhodných spojích, nonsensu, absurditě. Spíš, jak „syrové dada“, zde možno vnímat příchuť poetismu. Stejně tak návaznost na tradici kvalitního, inteligentního slovního humoru. Bude zajímavé sledovat, jak, kam a dál povede P. Seriše jeho cesta. Brněnského patriota těší, že právě v Brně na tuto tradicí s velkou originalitou a invencí navázal Bolek Polívka a nyní v jeho divadle svébytně pokračuje Brňan ze Slovenska, tak o dvě generace mladší. A nebylo by správné nezmínit, že v brněnské „líhni“ humoru a komiky jsou další zajímavé tváře, jak se profilují v re-kabaretech. P. Seriš je k sólo vystoupením výborně disponován, těšit se lze na další. Kdo však ví, s kým se kdy, kdo může setkat při společné hře, třeba i mezigenerační. Na divadle jako v životě, nic není jisté, avšak možné vše, těšit se tedy možno i na všemožná překvapení.
Komentáře k článku: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 63)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
