Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 67)
Pozoruhodná výstava Nastoupil jsem co redaktor Moravského zemského muzea zahájila vernisáží 31. října v malém sále Dietrichsteinského paláce na Zelném trhu. Potrvá do 3. září 2024. Připravena byla ke 130. výročí založení Lidových novin. Koncentruje se na jejich nejvýznamnější období od vzniku Československé republiky do vstupu německých okupačních vojsk v březnu 1939. Podtitul výstavy podtrhuje pozornost věnovanou literatuře a literátům, kteří v „Lidovkách“ působili či s listem spolupracovali.
Široká plejáda autorů – významných osobností české literatury, a to ve „šňůře“ návaznosti i rozdílnosti generační, vtiskla Lidovkám připravovaných a vydávaných v Brně, osobitý, současně jedinečný punc. Šíří a zajímavostí nabídky byly oblíbenými novinami. Stavěly na solidním kultivovaném zpravodajství, postupně obohacovaly nabídku řadou inovací a novinek. Do obsahu dokázaly organicky včlenit více nosných literárních žánrů či těch na hranici publicistiky a literatury. Dbaly na styl, současně přístupnost a čtivost, stejně na formu, včetně grafické úpravy listu. Prostor byl pro kresbu a jako u nás prvně se objevila karikatura. Je dost toho, čím byly Lidové noviny jedinečné a specifické, v čem ve svém nejslavnějším období udávaly tón a získávaly si čtenáře. Výstižně proto autoři a organizátoři výstavy hovoří o erbu – symbolickém erbovním znamení. Ta jsou významná pro každé společenství. Zde pro město Brno, historickou zemi Moravu i celou republiku.
K významu Lidových novin napsala autorka a kurátorka výstavy PhDr. Hana Kraflová, z Oddělení dějin literatury MZM. – Noviny zde vznikly roku 1893 a brzy se staly tribunou moderní české společnosti: sebevědomé, vzdělané a podnikavé. Jejich historie představuje kontinuální růst kvality a vlivu: od málo významného odpoledníku za Rakouska-Uherska až k listu zásadního významu v nové samostatné Československé republice. V době formování novodobé občanské společnosti, pro niž byla tištěná periodika základním zdrojem informací a vlivu, stál na pozicích demokracie a humanity.
Výstava připomíná historii a důležité mezníky Lidových novin přehledně, faktograficky i zajímavě. V prosklených vitrínách si návštěvník může prohlédnout nejrůznější dokumenty, předměty přibližující tvářnost novin, vydání, přílohy, výtvarný doprovod. Představena je ediční činnost vlastního nakladatelství, ale i knihy známých autorů, spolupracovníků redakce, vydaných tehdejšími velkými nakladatelskými domy. Je tu hodně k vidění, na výstavních panelech chronologické informace s přehlednými texty a obrazovým doprovodem.
Arnot Heinrich. Foto: archiv výstavy
Výstava samozřejmě věnuje pozornost i těm, co se zvlášť zasloužili, že regionální poledník založený novinářem a politikem Adolfem Stránským (1855–1931) spojením olomouckého časopisu Pozor a brněnských Moravských novin, proměnil se ve slavné celostátní noviny. Jejich název vznikl z podnětu T. G. Masaryka.
Zásadní význam znamenal příchod pražského rodáka Arnošta Heinricha do Brna a redakce listu v roce 1904. Nejprve rozšířil noviny o zásadně důležité ranní vydání, stal se jeho vedoucím redaktorem, poté vedoucím redaktorem listu, teprve však po vzniku republiky šéfredaktorem, jmenovaným Jaroslavem Stránským (1884–1973), synem zakladatele. Oba byli spojeni s domácím odbojem a osobnostmi brněnského převratu v říjnu 1918.
V novinách, jak ostatně všude, je ke vzniku nového, nosného a kvalitního třeba mít v čele osobnost. Kvalifikovanou, koncepční, uznávanou i neformálně. Heinrich takovou byl. Jeho vliv na obsah i formu novin po celou dobu působení je určující a klíčový. Měl jasnou představu o novinách a novinařině, vlastní vyhraněné představy, schopnost volit ty správné lidi, umět navazovat kontakty a získávat ke spolupráci ty nejlepší. Při vlastních vysokých nárocích dával možnost i volnost uplatnění osobitých myšlenek, individuálnímu projevu a stylu. Byl energický, nesmírně pracovitý, jasný vůdčí typ, měl autoritu i důvěru. Jako každý i chyby, přímostí při impulzivnosti, budil někdy nepřátelství. Mnohem víc však bylo těch, kteří si ho vážili a uznávali, včetně dlouhé řady velkých osobností, jež dokázal získat k dlouhodobé spolupráci. „Jeho Lidovky“ se proslavily jako kulturní deník. Své stálé místo tu měla literatura a žánry propojující ji s publicistikou. Uplatňovaly se krátké povídky, fejetony, entrefilety, nezapomínalo se na soudničky, ale i veršované rozhlásky, stejně však verše známých básníků. Důraz byl kladen na grafickou úpravu novin, své místo měla kresba, humor, samozřejmě reflexe na kulturní dění, výstavy, divadelní představení atd. Některé později slavné romány zde vycházely původně na pokračování, třeba pod hlavičkou román – fejeton. První vydání knih známých českých autorů vycházela postupně v sešitcích, pak vázaných do desek populární knižnice „Knihovna Lidových novin“. Od roku 1936 v průběhu třinácti ročníků vyšlo takto přes sedmdesát titulů kvalitní české literatury. Z těch nejznámějších např. Bassův Cirkus Humberto, Poláčkových Bylo nás pět či Jirotkův Saturnin. V té době fungovala řada filiálních redakcí, list měl zahraniční dopisovatele. Je na místě zmínit že Lidovky byly nezávislým periodikem, blízkým T. G. Masarykovi a Hradu. Po Heinrichově úmrtí převzal místo šéfredaktora Eduard Bass, centrum Lidovek postupně přešlo do Prahy. Nad nedlouhým šťastným obdobím První republiky se však již zvolna smrákalo, přibývalo mračen, jež se neúprosně zatahovala. Přinesla s sebou také faktický konec jednoho z erbovních znamení.
Brno má takových víc. Třeba Masarykovou univerzitu, druhou u nás, vzniklou v roce 1919. Nepochybně slavný brněnský funkcionalismus s množstvím ikonických staveb, včetně jedinečného výstaviště, až k nevíře rychle zbudovaného dějiště Výstavy soudobé kultury k 10. výročí republiky. Nebo Masarykův okruh soubojů tenkrát nejrychlejších závodních vozů s nejslavnějšími tehdy esy za volantem. Také – Masarykův onkologický ústav… Za všemi ze jmenovaných možno spatřit i osobnost prezidenta Masaryka. – Je těch erbovních brněnských znamení víc. A jak s nimi my, dočasně současní? – Ctíme a udržujeme tradice, inspirujeme se erbovními znameními, uchováváme je, když už, nelze někdy jinak, alespoň v paměti? I k tomu možná výstava pobídne. Její návštěvu jistě nevynechá žádný opravdový Brňan či Brňák. Má potenciál oslovit i návštěvníky odjinud.
Komentáře k článku: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 67)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
