Obrana Yvony Kreuzmannové
V české taneční komunitě se koncem roku rozhořel všespalující požár kolem dlouholeté ředitelky z. ú. Tanec Praha Yvony Kreuzmannové a jejích rozhodnutí o změnách ve vedení a řízení z. ú. Tanec Praha a především přidružené organizace Divadlo Ponec. Vznikla dokonce petice Za Tanec Praha, jež vyjadřuje „silné znepokojení prohlášením zakladatelky a ředitelky Tance Praha, Ponce a studia Krenovka Yvony Kreuzmannové o postupném systémovém řešení změn v Divadle Ponec“ a pod niž se podepsala řada zaměstnanců a zaměstnankyň Tance Praha a Divadla Ponec a výkonných umělců a umělkyň nejen z oboru tance či pohybového divadla.
Na středu 20. prosince svolala Yvona Kreuzmannová do Divadla Ponec veřejnou debatu, jíž chtěla vyvolat „konstruktivní diskusi“ o budoucnosti tohoto prostoru. Účastnil jsem se jí a byly to těžké chvíle. Jak pro samu zakladatelku z. ú. Tanec Praha Kreuzmannovou, tak i pro všechny ostatní zúčastněné.
Kreuzmannová se snažila osvětlit a obhájit své organizační kroky, které tento rok – a zvláště na podzim – podnikla a jež budou mít silný dopad na fungování organizace příští rok, ostatní jí – zjednodušeně řečeno – nedůvěřovali. Vyjadřovali obavy z funkčního chodu jak Divadla Ponec, tak dalších aktivit, které má Tanec Praha pod svou patronací.
Pomineme-li právní aspekt věci, který tyto organizační aktivity Kreuzmannové plně umožňuje, což potvrdili tři na setkání přítomní členové a členky správní rady z. ú. Tanec Praha, je zde položena především otázka zodpovědnosti jedince za chod jemu svěřené a jím vybudované organizace a hlavně dopadu na zdejší taneční komunitu a taneční dění u nás, jež jsou s Tancem Praha a Divadlem Ponec neoddělitelně propojené.
Vše by se pochopitelně dalo „spláchnout“ tím, že si nespokojenstvo má vytvořit vlastní organizaci a najít prostor pro své aktivity jinde, což v diskusi – mimo jiné – také zaznělo. Nemyslím, že je to smysluplné řešení a postoj, byť jakékoli aktivity v tomto směru jsou vesměs vždy pozitivní a vyvolávají otevřenější, vícenázorový, vícespektrální umělecký i organizační svět, než když je v něm jeden určující hegemon, jak tomu v případě Tance Praha u nás dnes v podstatě je.
A zde se zastávám Yvony Kreuzmannové, byť třeba nemusím s některými jejími kroky či rozhodnutími souznít a také v mnoha případech v minulosti i nyní s nimi nesouhlasím. Kreuzmannová je osobnost, za níž stojí více než třicetiletá činnost, v níž pozdvihla obor tance u nás na zcela jiný level, než byl předtím, dlouhodobě vede a řídí z. ú. Tanec Praha, jenž má – včetně festivalu stejného jména – mezinárodní renomé, a právě ona se nejvíc zasadila o vznik uměleckého centra či prostoru zvaného Divadlo Ponec, které se jako jediné u nás plně věnuje soudobým nezávislým uměleckým jevištním – performativním – aktivitám na poli tance a přidružených forem fyzického divadla. Najdeme sice u nás i jiná nezávislá místa (tedy nepříspěvkové organizace) a buďme rádi za ně, jako je Studio Alta, Jatka78, La Fabrika, Divadlo Archa, Studio Hrdinů, Palác Akropolis, SE.S.TA., KD Mlýn, Cirqueon, Venuše ve Švehlovce, nedávno vzniklý Vzlet či – mimo Prahu – plzeňské Moving Station, pardubické D21, malovické Continuo a jistě i pár dalších, v Brně vznikl Terén a Co.Labs, jež pečují o tanec a jemu blízké disciplíny, nicméně pozice a zodpovědnost Tance Praha, resp. Divadla Ponec, jsou v rámci naší republiky stěžejní. Toto je třeba vzít plně v úvahu, hodnotíme-li činnost a kroky Yvony Kreuzmannové. Ona – samozřejmě s týmem, který byl v daný čas kolem ní – je vybudovala a především ona je za jejich činnost a financování zodpovědná.
Ač se její rozhodnutí můžou jevit bolestivá, překvapivá či navenek nepřijatelná – a bylo tomu tak i v minulosti – , její činnost vždy směřovala – a věřím i nadále směřuje – k funkčnímu a fungujícímu modelu existence a provozu jí vedených a jí organizačně i umělecky usměrňovaných organizací a těles. A takové vždy vytvořila a vedla. Kreuzmannová dokázala – a jistě i nadále dokáže – vybojovat u nás i v zahraničí obrovské finanční prostředky a organizační zázemí pro obor tance, o který se celoživotně zasazuje a pečuje o něj. Diskutovat s ní – a soukromě či veřejně i mimo ni, na jiných platformách – o jejích krocích je jistě legitimní, správné a je vždy třeba. Je to reflexe, kterou potřebuje každý veřejně činný člověk. Vzhledem k její dosavadní činnosti a reputaci bychom však měli mít větší důvěru v její současné aktivity a rozhodování a sečkat, jaký budou mít dopad, než vynášet ostrá slova a zveřejňovat razantní proklamace, jež daleko spíše mohou rozkymácet dění a komunitu tance u nás (včetně – jak zaznělo ve středu – jejich finančního krytí).
Ač petici Za Tanec Praha podepsala a na středečním meetingu vystoupila s prohlášeními proti stávajícím krokům Yvony Kreuzmannové řada osobností, jichž si vysoce vážím (dokonce možná všech, co jsou pod ní podepsaní a podepsané), stavím se za Yvonu Kreuzmannovou. Důvěřuju jí, že přes řadu osobních neshod a zřejmě lidsky necitlivých, v jejím týmu neprodiskutovaných a taneční veřejnosti nedostatečně formulovaných rozhodnutí (což ve středu sama uznala) jí jde o fungující organizační umělecké systémy v rámci oboru tance a přidružených uměleckých forem a disciplín u nás. Důvěřuju vždy spíše jedinci, který má prověřený charakter a za kterým stojí jasná a čitelná minulost, než široké – byť i dobře to myslící – platformě. Skupinové vedení/rozhodování bývá cesta do průměrnosti, šedivosti a záhuby.
Diskutujme veřejně či uvnitř týmů, zakládejme jiné a další spolky, zapsané ústavy, umělecká centra, festivaly či nezávislá taneční či jiná uskupení, ale nevytvářejme nátlakové skupiny. Udržujme si svobodného ducha a eleganci v jednání a dejme Yvoně Kreuzmannové a jejímu – částečně zřejmě nově se utvářejícímu – týmu možnost a čas v praxi prokázat smysl a životaschopnost jejích stávajících rozhodnutí. Dosud vždy své aktivity obhájila ku prospěchu oboru.
///
Více na iDN:
Pozvánka na zítřejší veřejnou debatu v Ponci
…
Komentáře k článku: Obrana Yvony Kreuzmannové
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)