Obyčejné zázraky
Zavřete oči.
Slyšíte, jak šumí?
Nadechněte se té vůně.
Zašeptejte:
Čechy leží u moře.
V malém sále libereckého Naivního divadla sedí děti na polštářcích upravených do podoby oblázků a se zavřenýma očima šeptají poslední verš z knížky Radka Malého Moře slané vody, který dal také název inscenaci. A šeptají také jejich rodiče. Po veleúspěšné inscenaci O beránkovi, který spadl z nebe přichází stejný tým (Vít Peřina a Michaela Homolová) s další inscenací nejen pro nejmenší děti (tentokráte 5+), ale pro všechny, kdo se chtějí na chvíli propadnout do světa fantazie, kdo chtějí žasnout nad tím, jak málo stačí, aby se děly zázraky…
Do vody ve skleněné nádobě kápneme trochu modré barvy, nasypeme špetku soli a hle, je tu kousek moře, na kterém se může pohoupat papírová lodička. Barbora Kubátová, Tomáš Bělohlávek, Filip Homola a Adam Kubišta si před zraky diváků zaujatě hrají – s výtvarnými objekty z papíru, dřeva a látky. A se světlem a stíny: žlutě svítí korály, mezi nimiž propluje nádherná modrozelená chobotnice. Honí se tu hejno zvědavých rybiček, v dálce vycení zuby žralok a až nad hlavy diváků zamíří velryba, v jejíchž útrobách se na chvíli zabydlí jedna z loutek. Žádná technická hejblata, stačí jen čtyřikrát dvě ruce, aby s tím, co mají od výtvarnice Barbory Jakůbkové, vytvořily magický obraz světa pod vodou a vyprávěly útržky příběhů. O dívce zrozené v mušli. O setkání na ostrově. O společné plavbě. O čekání, samotě, hledání. O kráse na první pohled obyčejných věcí.
Poetická koláž z básní se snad může zdát pro děti náročná, ale asi je to jen pohled dospěláka, který nepřípadně používá více rozum nežli intuici. Chce to mít prostě oči, uši a srdce otevřené dokořán – jako ty děti.
Naivní divadlo Liberec – Vít Peřina, Michaela Homolová: Čechy leží u moře. Předloha Radek Malý, režie Michaela Homolová, výprava Barbora Jakůbková, hudba Filip Homola. Premiéra 5. března 2016.
Komentáře k článku: Obyčejné zázraky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)