Ocas z pavího Peera
Práce režiséra Michala Háby se dělí na projekty vytvořené pro jeho vlastní uskupení Lachende Bestien, v nichž se spřátelenými tvůrci prozkoumává jarmareční formy i jemu blízká politicko-sociální témata (kritika kapitalismu, konzumerismu i důsledků zpackané ekonomické transformace), a na inscenace „jinde“, kde uvádí tituly tradičnější, byť s totožnými tematickými akcenty. Ať už se jedná například o hradecké Klicperovo divadlo, brněnskou Husu na provázku nebo naposledy ústecké Činoherní studio, kde inscenoval Ibsenova Peera Gynta.
Schopnost totální sebeironie Kryštof Bartoš v roli Peera Gynta (druhý zleva) dochucuje pižmem upachtěného hochštaplera. Na snímku dále Jan Hušek, Annette Nesvadbová a Jan Plouhar FOTO MARTIN ŠPELDA
Michal Hába se v předpremiérovém rozhovoru svou novou inscenací přihlásil k pozoruhodnému filmu BANGER. Adama Sedláka. Kromě tematického východiska cituje i konkrétní dialogy. Ikonická průpovídka Máš oči jak Toffifee zazní také na jevišti. Úroveň intoxikace svého parťáka takto ve filmu zhodnotí férový a zásadový dealer Alex, který chce prorazit jako rapper. Ústeckého Peera Gynta s touto postavou spojuje právě značně kulhající snaha naplnit touhu po slávě. Peer ale nechce zářit pouze v komunitě, ale obecně, stát se tou nejzářivější superstar. Více než představitelem chronického lháře a ješitného tlučhuby je herec Kryštof Bartoš jeho alter egem. A naopak. V Hábově mystifikační hře se totiž opulentní pohádková fikce prolíná s realitou, když se zpřítomňuje reflexe Bartošovy dosavadní kariéry: nad jevištěm jsou promítnuty recenze jeho předešlých spoluprací s režisérem nebo komentáře k moderaci předávání výročních cen Anděl. Hába tím herce dosazuje do role jakési „guest star“, která do Činoherního studia, mezi členky a členy ústeckého souboru, přináší svůj „hvězdný“ kontext, svůj „velký příběh“. Schopnost totální sebeironie, kterou Kryštof Bartoš dochucuje pižmem upachtěného hochštaplera, konvenuje s výsostnou předností Hábovy poetiky: nastavit hodnotovou dialektiku a pak ji negovat či jinak scénicky rozložit.
Nebudou znát tvoje jméno / Nebudou znát tvůj ksicht
Režisér se skrze Ibsenův zdlouhavý příběh, jejž nechává zaznít na ploše bezmála tří hodin, aby jeho nesnesitelnost ještě posílil, zamýšlí nad tím, co znamená „být slavný“ a jak se sláva rodí. Zpod efektních formálních hrátek s westernovou stylizací a jazykových vychytávek kritizuje povrchní, do sebe zahleděné prostředí, které generuje instantní a rychlokvašné celebrity, a náležitě tento jev – rapovou terminologií – dissuje. Pošilhává po jakési hybridní online existenci, která posiluje sebevědomí jinak zbytnělých individuí a legitimizuje jejich obskurní aktivity, za něž mnohdy inkasují nepředstavitelné peníze nebo nepochopitelně získávají zdánlivě lukrativní společenské postavení. Jako Peer Gynt.
Hába čerpá z nepřetržité Bartošovy jevištní přítomnosti, jeho charismatu a špičkové souhry s domácím souborem i schopnosti mistrovsky oddělit blábolivý melodram od sžíravé ironie. Pestrobarevné běsnění nejblíže připomíná performativní koncert elektropopové bizarní formace. Bludy z Ibsenovy dramatické básně režisér staví do kontrastu s nebývale zběsilými (a vtipnými) scénickými zkratkami a již tradičně živě interpretovanou hudbou skladatele Jindřicha Čížka. Za trpělivost vloženou do poslechu raného Ibsenova stylu je divák odměněn, jako kdyby si udělal selfiečko s Bohem a nasbíral miliony lajků a followerů.
Režisér scénicky strhne samo ego jako relikt, vymáchá ho v třaskavém koktejlu zcizujících efektů a vystačí mu k tomu exploatace kanonické klasiky. Činoherní studio potvrzuje pozici vyhraněné a nonkonformní platformy.
Činoherní studio Ústí nad Labem – Henrik Ibsen: Peer Gynt. Překlad Josef Brükner a Josef Vohryzek, režie Michal Hába, dramaturgie Tereza Marečková, výprava Adriana Černá, hudba Jindřich Čížek. Premiéra 2. června 2023.
Komentáře k článku: Ocas z pavího Peera
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
