Divadelní noviny > Názory – Glosy
Očekávání
Když je na nějaký divadelní prostor vypsáno výběrové řízení, momentálně bezprizorní částí divadelníků projede mexická vlna vzrušení, otevírá se před nimi imaginární opona a na silně přesvětleném jevišti Očekávání se odehrává jejich docela nový život. Nastává čas sepisování koncepcí, čas schůzek s přáteli i nepřáteli. Kouzelný čas, kdy se nesnesitelně arogantní debil náhle stává zkušeným režisérem, s nímž jsme chtěli vždycky dělat, a z neschopného pisálka, co dosud psal nestravitelné slátaniny, (ano, já!), se stává ikona české dramatiky za posledních (doplň jakékoli číslo) let.
Ano, je krásné potkávat všechny ty režiséry, produkční, herce i dramaturgy, kteří právě sepisují koncepci svého budoucího zaslouženého úspěchu. V jejich vizích je pořád vyprodáno, samé pochvalné kritiky, bedny šampaňského a… ceny. Ta šance „konečně“ vypustit svůj nekonečný talent jako rotvajlera, jemuž dosud chybělo jediné – prostor. Všechno je to krásné. Krásné jako má obvyklá jarní očekávání.
Vždycky si představuju jaro plné zahrádek, výletů, letmých dotyků a básní.
A nakonec jsem vděčný za jeden volný víkend, výlet na náplavku a za to, že mi krásná slečna šlápne na nohu ve frontě na pivo a omluví se. Na básně obvykle nedojde.
Ale ty kouzelné chvíle, kdy se na to teprve těším, ty miluju!
Komentáře k článku: Očekávání
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
