Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

Očima Fantas-magiky (No. 3)

Změna klimatu a vliv klimatických změn na naši současnost – to jsou jedna z nejpalčivějších témat dnešní doby a je to také, mimo zaměření na nové technologie, i jedno z hlavních témat multimediálního festivalu Laterna fest. Čtvrtý den se otázkami environmentálních změn intenzivně zabývala inscenace Dimanche belgických Focus Company & Chaliwaté Company.

Dimanche ve francouzštině znamená neděle, ale pro Belgičany (jak jsme se dozvěděli z diskuse po představení) představuje Dimanche den, kdy se setkává rodina a v tu chvíli jdou všechny problémy světa zcela stranou. S touto premisou pracuje i stejnojmenná inscenace, která nám představuje, jak by vypadalo lidské jednání, kdyby byl svět zasažen třemi různými katastrofami – extrémními vedry, tornády a tsunami.

Příběhem nás provází skupina nejprve tří reportérů a reportérek, později dvou a následně jedné reportérky, kteří a které cestují do rozmanitých míst naší planety, aby zachytili ohrožené druhy zvířat, přičemž tím se jim zároveň daří zaznamenávat i její zchátralý stav. V paralelní rovině jsou reportáže proplétány příběhem obyčejné domácnosti (pár žijící se stařenkou), kde sledujeme, jaký vliv (ne)mají extrémní výkyvy počasí na běžný život. V obou případech se nezkrotné přírodní živly nakonec stanou zhoubou všech.

Na první pohled se může zdát, že jde o silně dystopickou inscenaci, což je podpořeno i pocitem ekologické úzkosti, který nás jako červená nit podvědomě doprovází v průběhu celé inscenace. Nicméně i přesto, že je naší civilizaci celou dobu nastavováno nepříjemné zrcadlo, pracuje dílo se spoustou odlehčujících prvků, které snižují její palčivě negativní vyznění.

Příběhy jsou od samého začátku hrány s nadsázkou, což je čitelné už z prvního příchodu reportérů a jejich pozérského nástupu doprovázeného dramaticko-exotickou hudbou, v němž lze spatřovat parodii na úvodní titulkovou scénu téměř jakéhokoliv krimi seriálu, v níž se představují hlavní detektivové. V podobně humorném duchu se pokračuje i dále – náročná témata jsou odlehčena situačními gagy, případně rozmělněna scénickou nápaditostí.

A právě herecká a výtvarná kreativita jsou dominantním rysem inscenace. Každá scéna se přelévá z jednoho nápadu do druhého, nic nepůsobí zbytečně ani nelogicky. Dílo je v podstatě jakýmsi kultivovaným generátorem kreativních počinů, jelikož většina nápadů je překvapivá, nečekaná, chytrá a především hravá. Jako příklad za všechny lze uvést scénu hned z úvodu, kdy jedna z hereček sbírá modely stromečků z drobné plochy, po které se před chvílí projížděl model autíčka, a když na strom nejdál od sebe nedosáhne, pouze si lehne na zasněženou plochu a stává se přirozenou součástí krajiny, zasněženým, bílým kopcem, po němž autíčko záhy pokračuje v cestě.

Vše, co se na scéně objeví, je efektivně využito a mnohdy slouží jako „můstek“ k další části inscenace. Tím přispává k funkční kontinuitě díla, díky které je publikum neustále drženo v napětí a možnost, že by ztratilo pozornost, je minimální. K udržení diváckého zájmu napomáhá i dramaturgická kompaktnost. Ačkoliv se začíná dvěma dějovými liniemi, které spolu zdánlivě nesouvisejí, jedna druhou v průběhu představení reflektuje a v samotném závěru se prolnou.

Jelikož se jedná o dva soubory, každý přispěl do díla trochu jiným způsobem. Jedním z výrazných aspektů, zastoupeným Focus Group, jsou loutky. V inscenaci je využito několik loutek v životní velikosti, všechny působí hyper-realisticky. Když se například na scéně objeví loutka stařenky, tak její „loutkovitost“ lze poznat snad pouze z toho, že za ní stojí loutkovodička v černém. Pohyby loutek jsou propracovány do nejmenších detailů. U loutek zvířat je akce obohacena o zvukovou rovinu podtrhující jejich realističnost, takže je (zvláště dětem) snadné uvěřit, že se před vámi na scéně zjevil – například – opravdový lední medvěd.

Druhá skupina – Chaliwaté Company – přispěla do hry uměním mimu, což je patrné z ladnosti a přesnosti hereckých akcí a také mimo z úchvatné práce se světelným designem. Používají dokonce techniky u nás dobře známého černého divadla, což tvůrcům umožňuje vytvořit iluzi samovolně se pohybujících předmětů. Setkáváme se s tím v samotném finále, kdy sledujeme zatopený svět, v němž plavou obyčejné předměty jako židle, stoly, toastové chleby s toastovačem…, ale také člověk. Mimo tuto techniku ale soubor využívá i mnoho dalších světelných a výtvarných či technických iluzí. Kromě vznášejících se předmětů se předměty například i samy po jevišti pohybují a reagují na pokyny herců. Vrcholem jsou pak samovolně se ohýbající předměty jako židle, stoly či gramofonové desky vlivem horkého počasí.

Dimanche je mnohovrstevnaté komplexní dílo, které – jak by se u inscenace s ekologickým tématem snadno mohlo stát – nekárá ani neobviňuje. Místo toho formou nadnesených příběhů předkládá obraz současné společnosti, v němž dává divákovi na výběr – buď si užije krásnou iluzorní fasádu, nebo přijme nenásilný apel, který vede – minimálně – k zamyšlení.

Focus Company & Chaliwaté Company – Dimanche. Scénář a režie: Julie Tenret, Sicaire Duriex, Sandrine Heyraud, dramaturgie: Alana Osbourne, scénografie: Zoé Tenret, jevištní výprava: Zoé Tenret, Bruno Mortaignie, Sébastien Boucherit, Sebastien Munck, loutky: Waw! Studios, Joachim Jannin, Jean-Raymond Brassinne, světelný design: Guillaume Toussaint Fromentin, zvukový design: Brice Cannavo, video: Tristan Galand, kostýmy: Fanny Boizard. Hrají: Julie Tenret, Sicaire Durieux, Sandrine Heyraud, Thomas Dechaufour, Shantala Pépe, Christine Heyraud. Psáno z Laterna festu 24. 6. 2022 na Nové scéně Národního divadla v Praze.

• Autor: Veronika Holečková
• Publikováno: 27. června 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Očima Fantas-magiky (No. 3)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ