Očima Fantas-magiky (No. 4)
V průběhu prvního ročníku multimediálního festivalu Laterna fest mohli diváci zažít nejrůznější divadelní počiny – od francouzské scénické poezie přes belgickou humorně pojatou dystopii až po možnost navštívit výstavy ve virtuální realitě či „vesmírný“ koncert. Poslední den celého festivalu se otevřel i dětskému publiku a přinesl inscenace Ann-Droid/Androidka Anička maďarského souboru Bandart.
Pohádka o dřevěném chlapečkovi Pinocchiovi, který touží stát se skutečným lidským chlapcem, je známá po celém světě. S podobným, aktualizovaným příběhem přišel na scénu Národního divadla i maďarský soubor Bandart, který místo chlapečka ze dřeva přinesl holčičku z kovu.
Její dobrodružství je víceméně prosté – Androidka Anička jednoho dne objeví v pracovně svého tatínka-vědce jeho fotku se zesnulou dcerou a zatouží stát se opravdovou holčičkou. Zamíří proto sama do světa, kde se pokouší najít a pochopit lidské vlastnosti a ctnosti, aby se z robota mohla proměnit ve skutečného lidského tvora.
Jednoduchý příběh je zpestřen plnohodnotným využitím vizuálních efektů laterny magiky. Foto archiv LM
Tento jednoduchý příběh je zpestřen plnohodnotným využitím vizuálních efektů laterny magiky. Dění na scéně je minimální, velká část akcí se odehrává v zadním prospektu, kam se na plátno promítají jednotlivá prostředí. S těmito prostředími se interaktivně pracuje – vědec přímo před našima očima vytváří bizarní vynálezy, při Aniččině útěku je využita jednoduchá animace běhu lesem či skákání mezi mraky.
Poutavým prvkem (nejen) pro dětského diváka je využití herní techniky. Anička v průběhu svého dobrodružství musí sesbírat tři poztrácené vynálezy a mimo to může získat i tři srdíčka, pokud během svého putování vykoná dobrou „lidskou“ věc. (V jejím případě jde o zachránění drona, který nemůže vzlétnout, a tak mu dá část sebe, aby ho zachránila.) Mimo to získává i speciální vybavení, jako je „Friend shield“ nebo zvyšování levelů, kdy se jí za její úspěšné činy neustále zvyšuje skóre.
Anička prochází světem příliš snadno. Foto archiv LM
Princip videohry využitý jako rámec je funkční a poutavý, nicméně pohádkový příběh postrádá střet se zlem (nebo v herní hantýrce „hlavního bosse“) či nějakou překážku, kterou by musela hlavní hrdinka překonat, aby si „zasloužila“ své lidství. Anička místo toho prochází světem příliš snadno, a i když v jednu chvíli ztratí svého robotického kamaráda, tak ten se za ní za chvíli sám vrátí. Zkrátka a jednoduše, není co překonávat, a Anička Androidka tak získává své lidství v podstatě zadarmo, což činí dramatickou konstrukci příběhu značně chatrnou.
Za celou dobu nenarazíme na nic, co by hlavní hrdince komplikovalo cestu za snem. Foto archiv LM
Mimo tuto přímočarost postrádá inscenace i ponaučení či sdělení, které by si divák – ať už dětský nebo dospělý – měl odnést. Vše je laděno v hravých, veselých barvách, vše působí až naivně optimisticky. V představení se objevil jediný temný moment s potenciálem zvratu: když byla Anička sama v temném lese. I z této situace ovšem inscenátoři vybruslili tak trochu formou deus ex machina: přijel za ní robotický míček a celou situaci zachránil. Za celou dobu tak nenarazíme na nic, co by hlavní hrdince komplikovalo cestu za snem – naopak, Aničce se vše daří na první pokus a bez problémů dosáhne svého.
Ačkoliv je po obsahové stránce inscenace jednoduchá, přímočará a bez ponaučení, formou a technickým pojetím je zpracovaná precizně. Foto archiv LM
Ačkoliv je tedy po obsahové stránce inscenace jednoduchá, přímočará a bez ponaučení, formou a technickým pojetím je zpracovaná precizně. Vedle funkčně využitého plátna v pozadí se na scéně objevují dva mechaničtí roboti (malý robotický míček a vědcovo chodítko), kteří jsou schopni pohybovat se nezávisle na lidech, díky čemuž jsou využity jako samostatné postavy. V mnoha místech svou „samostatností“, kdy neposlouchají vědcovy rozkazy, dominují scéně jako komediální ozvláštnění dané situace.
Vše je laděno v hravých, veselých barvách, vše působí až naivně optimisticky. Foto archiv LM
Nápaditě zpracovaný je i Aniččin kostým, který je zpestřen LED světélky, a kdykoliv se robotce něco podaří, celý oblek se tematicky rozzáří. Nejpůsobivější je moment, kdy získá své třetí, poslední srdíčko a promění se v lidskou bytost. V moment proměny se celá scéna rozzáří nejrůznějšími barvami a s podkresem silné, dramatické hudby vytváří působivé obrazy završené – jak jinak – šťastným koncem.
V tomto optimistickém, multimediálním duchu skončil premiérový ročník festivalu Laterny magiky. Chybělo na něm sice české zastoupení, i přesto přinesl zajímavý vhled do fungování nových technologií v rámci živého, zahraničního umění. Přínosný byl tento festival obzvláště proto, že v současné digitální době dochází (i vlivem celosvětové situace) k divadelní proměně a Laterna fest byl ukázkou toho, jakými směry je možné se vydat.
Bandart, Budapěť, Maďarsko – Ann-Droid/Androidka Anička. Koncept, scénář, režie: Bandart, choreografie, dramaturgie: Katalin Lengyel, animace, programing: Szabolcs Tóth-Zs, kostýmy: Anna Weszelovszky, design a výroba LED kostýmu: Réka Harsányi, robotické chodítko: Szabolcs Tóth-Zs, Róbert Haáb, Viktor Vicsek, hudba: Balász Alpár, zvukový design: Zoltán Vadon. Hrají: Katalin Lengyel, Szabolcs Tóth-Zs. Premiéra 10. března 2017 v rámci festivalu MOM Kult v Budapešti. Psáno z uvedení na Nové scéně Národního divadla v Praze 26. června 2022 v rámci Laterna festu.
Komentáře k článku: Očima Fantas-magiky (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
