Od bleskového striptýzu k hromadnému masakru

Rasantní humor, zdá se, svědčí plzeňské Alfě. Po veleúspěšných Třech mušketýrech, kteří si v dialozích vystačili v podstatě s citoslovci, a pěkně temných pohádkách Arnošta Goldflama Krvavé koleno (vzbudily překvapivě morální pohoršení i u některých zkušených „profesionálních“ diváků na předloňském mezinárodním festivalu v Plzni) přichází na scénu James Blond.

Natáčení probíhá na objektu ukotveném (či plujícím?) na moři. Foto Divadlo Alfa

Titul textu dramaturga libereckého Naivního divadla Vítka Peřiny odkazuje pochopitelně ke slavným filmovým bondovkám, objektem vydařené, lehce cynické hříčky je však sériová velkovýroba komerčních filmů, autor si pohrává s řadou povědomých motivů a „velkým světem“ hollywoodského milieu. Tentokrát důsledně loutková produkce s poměrně tradiční, v detailech však velice vtipnou výtvarnou složkou z dílny Marka Zákosteleckého se v temporytmicky hutné režii Tomáše Dvořáka střetává s takovými zákruty fabule, které v „dřevěné“ podobě působí nutně neodolatelně: bleskový striptýz připitomělé herečky, popíjení u baru a z toho plynoucí ztížená koordinace pohybů.

Černý humor odstartuje nehoda sokolníka, který pro potřeby natáčení ovládá dravého ptáka, je však představitelem Blonda Seanem O’Connorem díky špatné mušce při střelbě o svého chráněnce připraven (později „nasadí“ orla i kondora). Jelikož O’Connorovi se v akční scéně nerozevře padák, spadne do moře a do role Blonda je angažován jeho dvojník George Lazy, je to ovšem mim a není schopen zapamatovat si větu. O’Connorova partnerka Honey brzy přestane pro svého miláčka truchlit, když ji režisér obsadí do role z kategorie NN. Nejde však o postavu „naprosto nezbytnou“, jak je Honey mylně informována, nýbrž o „němou nahou“. Fabule je akčně komplikovaná a není v ní nouze o mrtvé: O’Connor se sice ještě na scéně objeví, hromadný umělecký masakr však obstará výbušnina, nastražená zhrzenou umělkyní, na své si nakonec přijdou i sokolníkův kondor a žralok: celé natáčení probíhá na objektu ukotveném (či plujícím?) na moři.

V Peřinově scénáři lze nalézt celou řadu kalambúrů, slovních hříček i vysloveně originálních nápadů: (Režisér: Ten spálenej kaskadér… jak se mu vlastně vede? Asistentka: Je v pořádku, ale čeká ho kompletní plastická operace. Režisér: Chudák malá. Asistentka: A on přitom vždy tak rád pečoval o svůj vzhled… Režisér: Panejo, snad nás taky nebude chtít žalovat, nevím, jakou rolí bych ho uplatil… Asistentka: Jé! Já tu o něm vykládám, a přitom v nemocnici čekají na jeho fotku. Prý aby se měli při operování čeho držet…). Inscenace je rámována filmovými titulky, dochází i k nezbytnému doprovodnému songu při jejich promítání (Lucie Bílá prozpěvuje jeden z bondovských šlágrů). U dobře šlapajících inscenací loutkové provenience je divákovi trochu líto, že ne vždy – i když je s prací souboru obeznámen – identifikuje konkrétní herce za jednajícími postavami. Je myslím slušné zmínit podílníky na skvělém pohybu i hlasových charakteristikách jednotlivých postav: Martina Hartmannová, Blanka Josephová-Luňáková, Marie Mrázová, Tonda Procházka ml., Robert Kroupar, Petr Borovský, Bob Holý, za nemocného Martina Bartůška zaskakoval při premiéře ředitel divadla Tomáš Froyda.

Divadlo Alfa, Plzeň – Vít Peřina: James Blond. Režie Tomáš Dvořák, dramaturgie Pavel Vašíček, výprava Marek Zákostelecký, hudba Vratislav Šrámek. Premiéra: 14. prosince 2009.