Divadelní noviny > Kontext Zahraničí
Od rituálů k divadlu (No. 3)
Monografie Stanislava Slavického Scénické tradice jihovýchodní Asie, jež dala podnět k tomuto seriálu, mapuje klasické a lidové divadelní formy, které pocházejí z oblasti zemí jihovýchodní Asie. V tomto dílu se se vydáme do Barmy, Indonésie, Thajska, Kambodže a Laosu.
Rámájana
Ramakien, thajský královský klasický balet na motivy Rámájany. FOTO STANISLAV SLAVICKÝ
Autor dává ve své studii tyto země do kulturních souvislostí. Všechny čtyři sousedící země patří historicky, religiózně i kulturně do regionu s podobnými etnickými, animistickými, buddhistickými a hinduistickými tradicemi, které se ve svém vývoji vzájemně kulturně ovlivňovaly. Jejich dominantní klasickou scénickou formou je taneční drama v maskách podle hinduistické Rámájany, ale s národními specifiky.
Nejvyspělejší, thajská verze pod názvem Ramakien se vyvíjela od počátku 2. tisíciletí ve vzájemné symbióze s dvorským uměním Angkoru, jehož historie a religiózní architektura je v knize přesně popsaná. V 16. století, i pod unikátním vlivem javánského stínového divadla wayang kulit, se v překvapivých souvislostech vyvinul náročný styl tanců v maskách zvaný khon. Ten ovlivnil herectví této klasické formy i v sousední Barmě, Kambodži a Laosu.
Kapitola o Thajsku přináší rovněž charakeristiku etnických animistických rituálů pí (phi), které pod lokálními etnickými názvy mají svoji obdobu v Kambodži (neak tha), Laosu (phi), Malajsii (mak yong) a na Filipínách (anito). Jejich taneční a hudební forma slouží k navázání komunikace s duchy předků, bohů a démonů přírody, často ve stavu transu. Autor několik těchto rituálů popisuje z osobní zkušenosti.
Barma
Na základech původního barmského království Pjú vzniklo v 10. stol. buddhistické království Pugam (Bagan), jehož vyspělé kulturní dědictví připomíná fascinující scénický komplex stovek buddhistických chrámů a pagod, který je v knize bohatě fotodokumentován. Zde se taky rozvinul specificky barmský kult rituálů nat pwe, které uctívají hierarchii 37 natů, strážných duchů. Rituály za jejich uctění se konají při mnoha významných chrámech nebo pagodách po celé zemi. Nejproslulejší jsou v chrámovém komplexu na Mount Popa. Rituál má emocionální scénickou podobu, kdy za doprovodu gamelanu šaman pronáší magické formule a usměrňuje tanec spirituálních médií až do jejich kontaktu s naty, kterého dosahují v transovém stavu, autorem sugestivně zaznamenaném.
Hudební a taneční forma těchto obřadů ovlivnila lidové hudebně taneční umění, které jako jakýsi rustikální vaudeville slouží k zábavě do současnosti, zejména na venkově. Výstižnou charakteristiku této scénické formy podal ve svém prvním románu Burmské dny George Orwell, který ve třicátých letech sloužil ve střední Barmě jako koloniální úředník.
/Pokračování/
Stanislav Slavický: Scénické tradice jihovýchodní Asie. Připravil Ústav teorie scénické tvorby Divadelní fakulty AMU, vydalo Nakladatelství KANT ve Velké řadě edice Disk – svazek 35, 2015.
///
Ostatní díly:
…
Komentáře k článku: Od rituálů k divadlu (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
