O Divadle Minor
Na svých stránkách Divadlo Minor o sobě píše toto: Divadlo Minor je živoucí, věčně rostoucí a tepající organismus. Jeho krví jsou herci, srdcem jeviště a potravou diváci bez rozdílu věku a pohlaví, proto nepohrdne ani návštěvou celé rodiny s babičkou a dědečkem.
Z inscenace podle skutečných
osudů politického vězně 50. let
Hon na Jednorožce, 2009
FOTO ARCHIV DIVADLA MINOR
Je to poměrně přesné vyjádření současného stavu i směřování tohoto divadla, v minulosti zaměřeného výhradně na loutkové divadlo pro děti. Připomeňme v krátkosti jeho historii, na niž navazuje a již dále současnými prostředky divadla objektu rozvíjí.
26. 2. 1950 zahájil předchůdce Minoru, Ústřední loutkové divadlo (ÚLD), svoji existenci v zadním traktu Slovanského domu s vchodem ze Senovážného náměstí. Před válkou byla v tomto prostoru německá divadelní scéna Kleine Bühne. Loutkové divadlo pro děti zde pak sídlilo až do roku 1999, kdy pražský magistrát, majitel budovy, rozhodl o jejím stržení (dnes je zde část komerční zóny Slovanského domu). Divadlo Minor po více než roce, kdy existovalo bez stálé scény, přesídlilo do podzemí budovy ve Vodičkově ulici č. 6, bývalého kina Skaut, jež bylo pro tyto účely během onoho roku zrekonstruováno.
Už samotný prostor určil od začátku zcela jiný typ divadla pro děti. Z kdysi výhradně loutkového se stalo spíše výtvarné s důrazem na objekt, jímž může být loutka stejně tak jako manekýn či jakýkoli trojrozměrný objekt. Vedle toho začala dramaturgie využívat i moderní technologie a práci se světly. Na svá „prkna“ zve řadu mladých a na aktuální proudy alternativního divadla zaměřených režisérů (ne náhodou spolupracuje s KALD DAMU), kteří vnášejí do stylu divadla nové umělecké vize a myšlenky. Od bratrů Formanů, kteří zde v roce 1995 připravili adaptaci Bassovy Klapzubovy jedenáctky, přes výtvarníka Františka Skálu, pod jehož supervizí vznikla dramatizace jeho komiksu Velké putování Vlase a Brady, po Jiřího Adámka, který svou inscenací Z knihy džunglí dokázal, že experimentální divadlo lze směrovat i na předškolní věkovou kategorii. Dotykové předměty a voicebandovské recitace abstraktních textů působily jako zjevení a přinesly Minoru několik cen – např. Cenu Alfréda Radoka za výpravu Kristýny Täubelové – a zahraničních pozvání. Tematicky je však nejvýznamnější projekt režiséra Jana Jirků a jeho přátel z roku 2009, který vyústil v inscenaci Hon na Jednorožce. Do Minoru vnesli nejen závažné téma politických procesů 50. let, ale také formu dokumentárního divadla. Zmapovali a divadelně zpracovali skutečný životní příběh Luboše Jednorožce (nar. 1925), který byl jako mladý skaut po roce 1948 zatčen, ale nakonec se mu podařilo z lágru v Jáchymově a poté i z komunistického Československa prchnout a dnes žije v Kalifornii.
Dramaturgie mapování aktuálních trendů současného divadla ale pokračuje dál, o čemž svědčí spolupráce s Jiřím Jelínkem z Divadla DNO (Konžert) či nedávná premiéra A cirkus bude? v režii Rosti Nováka jr., který dětskému diváku nabízí pohybové a artistické zázraky nového cirkusu.
Divadlo Minor ušlo za více než šedesát let úctyhodnou cestu. Už není ryze loutkovým divadlem a scénou stálého souboru. Je jakýmsi Divadlem Archa pro děti a mládež. Je moderním stánkem aktuálních divadelních trendů, jež přetavuje v inscenační projekty pro diváky od předškolního věku po teenagery.
Komentáře k článku: O Divadle Minor
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
