Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Odsouzeni ke svobodě 2019 (No. 3)
Hned první inscenace 26. ročníku festivalu nejen nezávislého divadla …příští vlna/next wave… předvedla nevybíravé, až šokující, přesto citlivě poetické pochopení svobody a odsouzení člověka být svobodný. V jejím ohnisku stojí ožehavé téma rakoviny, které nebývá oblíbeným námětem k debatám mezi přáteli či v rodinném kruhu. Podle tvůrců z mezinárodní skupiny T.I.T.S. inscenace Tumor – karcinogenní romance se s prodlužující délkou života paradoxně zvětšuje i šance, že člověka toto onemocnění stihne. Strhující audiovizuální smršť sice divákovi nabídne i nepříjemný pohled na vyřezávaný nádor, v průběhu představení je ale stále znejišťován, jestli je tím nádorem skutečně shluk nechtěných buněk, anebo prostě jiný člověk.
Inscenace Tumor: Karcinogenní romance. Foto Patrik Borecký
Odsouzeni k chorobě
T.I.T.S. se po dvouleté přestávce vracejí do brlohu zvaného Nextka a po mírně šokantní inscenaci My Own Private Picture o zobrazování sexuality v pornografii přináší neméně odvážnou sondu do nitra postiženého nádorem. Na scéně stojí dva bezejmenní hrdinové v růžových tričkách a džínách – Nela H. Kornetová, která inscenaci zároveň režíruje, a poněkud androgynně vyhlížející Gregers Andreas Kroksleiven-Hansen. Ten se má podle všeho alternovat s o dost mužněji /aspoň co do pokrývky brady/ vyhlížejícím Jarem Viňarským. Premiéra nicméně patřila Gregersovi, jehož lepá leb a vyzáblé pavoukovité tělo jen podtrhovalo ne-kontrast, symbiózu obou protagonistů. To s ohledem na text, který deklamovali, a na pohyby, jimiž sami sebe i své okolí prožívali, způsobovalo onu dokonalou nejistotu. Má jeden z aktérů znázorňovat skutečný tělesný nádor? Ztělesňují jej na přeskáčku oba? Anebo jsou to dva partneři, jejichž láska se stává nádorem, chorobou. Oba stojí na jevišti pokrytém metry a metry hadičky připomínající depresivní výjev z nemocnice /oba si taky hadičky v jednu chvíli nasadí pod nos, aby byla nemocniční estetika naplněna dokonale/ a dva nafukovací kruhy rámující promítané titulky k anglickým i českým promluvám a texty k písním.
Syžet příběhu není příliš překvapivý. Začíná se spojením, objevením onoho druhého. A končí se jejich oddělením. Oba aktéři postupně projdou snad všemi myslitelnými divadelními projevy – na jevišti tančí, proplétají se do sebe, zpívají otřepané popové fláky, Nela Kornetová dokonce zazpívá, mému neškolenému uchu velmi libě, árii z Rusalky. Hojně využívají nejrůznějších vizuálních efektů, živou luminiscenci na tělo, projektování vlastních siluet na světlocitlivé desky, videomapping na tělo. Chápání těla tu balancuje mezi materialitou a metafyzikou a člověk i díky výše uvedenému zažívá až osvobozující gesamtkunstwerkový pocit. Karcinom se v případě téhle inscenace nejeví jako konečná, ale jako pole možností. Snad k tomu přispívá i vydatná dávka pohybového humoru /zvlášť karaoke výstupy a vášnivé obcování s pečeným kuřetem/, naproti tomu textová složka se může stát mírnou překážkou k dobytí naprosté dokonalosti. Částečně se zde /možná více než částečně/ hovoří anglicky. Vše je sice řádně otitulkované, takže ani hůře spíkujícímu divákovi není nic zakryto, s ohledem na míru poetičnosti sdělení sledujícího dvě entity /člověka a člověka?; člověka a nádor?/ při jejich vzájemných konfrontacích, vzpomínkách, ale i analýzách své doby, je však usledování promluv v souhře s pohybem docela náročné. A to i v češtině.
S počtem uniklých či nejasných míst však může narůst chuť vidět to celé znovu. A to klidně i několikrát. Pořád v tom bude co objevovat. Navíc by mohlo být určující i srovnání obou mužských elementů. S Gregersem se tu de facto exponují dvě ženská těla. S Viňarským by kontrast mohl způsobit i docela jiné interpretace.
///
Recenzi od Terezy Pavelkové si můžete přečíst zde.
…
Více o festivalu …příští vlna/next wave… na i-DN:
Komentáře k článku: Odsouzeni ke svobodě 2019 (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
