Odvaha k letu

Orel skalní se vrací do Česka. Je jedním z největších orlů na severní polokouli a spolu s orlem mořským největší dravec, který se vyskytuje v Česku. FOTO Aktuálně.cz

Úvodní studie / Mapování potřeb „nezávislého“ divadelního sektoru v hl. m. Praze

DAMU, katedra produkce, květen 2013

Zpracoval: MgA. Jiří Sulženko, PhD.

MgA. Jiří Sulženko (*1980). FOTO archiv DAMU

Tato stručná studie vznikla v kontextu a v reakci na právě probíhající diskusi o pražské divadelní síti a její optimalizaci otevřenou radním pro kulturu hl. m. Prahy ing. Václavem Novotným a rozvedená pracovní skupinou Ondřeje Černého v Institutu umění / Divadelním ústavu. Vycházíme z toho, že něco jako “optimalizace” asi není v tak živém organismu jako je divadlo reálné, a že daleko smysluplnější je zaměřit se na schopnost rychle se adaptovat na měnící se realitu.[1] Vycházíme z předpokladu, že tzv. nezávislá scéna je schopna adaptability, inovace a v mnoha ohledech i efektivity a jako taková může být a měla by být vnímána jako důležitá součást strategických úvah o kultuře a kreativních průmyslech v Praze.

Protože se dosud debata vedla především o nynějších městem zřizovaných příspěvkových divadlech, považujeme za podstatné otevřít debatu i o tzv. nezávislém sektoru. Výchozím krokem k této debatě je mapování jeho potřeb.

Z výzkumu a diskuse vyplynuly jasné potřeby:

• potřeba rezidenčních, zkušebních a skladovacích prostor
• potřeba dalšího vzdělávání pro organizační pracovníky souborů
• vznik produkčního zázemí ve smyslu sdílených kanceláří a know-how pro management, marketing a touring
• potřeba dalšího výzkumu publika a kampaně na jeho rozvoj
• potřeba diskuse o evaluačních kritériích (benchmarking, kvalitativní kritéria, sebeevaluace) pro sektor nezávislého divadla

Orel skalní v letu. Nechají ho tu lidé žít?
Foto KAN KAŠINSKÝ

Výzkum

Výzkum se zaměřil na 28 divadelních souborů. Kritériem pro výběr bylo jednak financování jejich projektu grantem hl. m. Prahy (ať už jednoletým nebo víceletým) a fakt, že neprovozují divadelní prostor a stály soubor ve vlastí režii. Tuto charakteristiku pak níže shrnujeme pod pojem „nezávislé divadlo“ nebo „nezávislá scéna“ s vědomím, že toto pojmenování není přesné a bude vyžadovat samostatnou debatu. Do dotazníkového výzkumu se aktivně zapojilo 17 souborů, následné debaty v Divadle Disk 13. května 2013 se účastnilo 60 účastníků z řad zástupců souborů, ale i divadel nebo reprezentantů Institutu umění, MKČR nebo Herecké asociace.

Dotazník měl dvě části. Větší důraz jsme kladli na kvalitativní část s cílem získat co nejširší spektrum názorů na základní problémy pražské nezávislé scény a představu jejich řešení. Statistická část pak zkoumala, jak soubory fungují provozně, jaké mají prostorové požadavky a jaký podíl na jejich rozpočtu tvoří grant hl. m. Prahy.

Z kvalitativní části vyplývají konkrétní závěry. V praktické rovině nezávislým souborům chybí
1) prostory pro zkoušení (rezidenční prostory, skladovací prostory, zkušebny), manažerský servis (produkční dům, agentáž, management a marketing) a intenzivnější kontakt s příspěvkovou sférou. Zásadní průřezová shoda je především na potřebě rezidenčních prostor.

Představitelé skupin se shodují, že rezidenční prostory by nejen umožnily uvolnit prostor v divadlech pro samotné hraní[2], ale především i otevřít dialog se zahraničím a umožnit soustředěnější a intenzivnější práci na výzkumu a vývoji vlastních inscenací. Zahraniční umělci na rezidenci jsou běžným jevem na výtvarné scéně v Praze, čeští umělci jsou takto zvyklí pracovat po Evropě, ale v Praze se nabízejí rezidence v divadelním sektoru minimálně, téměř vůbec.

Často je také zmiňován pociťovaný deficit v dostatku manažerů, agentur nebo produkčního zázemí (produkčních domu) pro nezávislé soubory. To má dopad na profesionalitu jejich provozního fungování, možností rozvíjet zájezdy po ČR a zahraničí, budovat publikum a mezinárodní spolupráci a efektivněji tak využít vstupní investici peněz, času a talentu do přípravy nových inscenací.

Řada odpovědí také ukazovala na malý nebo žádný dialog mezi stálými divadly a nezávislými soubory. Praha, stejně jako celá ČR trpí konzervovaným a zablokovaným systémem činoherního, repertoárového a ansámblového divadla, které z principu velmi těžko umí spolupracovat s kýmkoli mimo svoji organizaci (a to ať už z ČR nebo zahraničí) v širším měřítku, než je režisérské nebo herecké hostování. Nezávislé soubory by uvítaly možnost spolupráce s kamennými divadly a jsou přesvědčeny, že by to mohlo být prospěšné oběma stranám.

Studie také ukazuje, že divadelní soubory nemají zmapované své publikum. Kromě dvou výjimek jsou schopny charakterizovat svoje publikum velmi obecně a podle vlastních slov hrají „pro všechny“, „pro náročné diváky od 5 do 80 let“ nebo „pro inteligentní publikum“. To ukazuje i na další problém – komunikaci nezávislého sektoru jako celku vůči publiku. Přes různorodost a rozmanitost, která je pro sektor typická, se nedaří pojmenovat společné kvality a charakteristiky atraktivní pro publikum a podpořit tak větší divácký zájem.
Z diskuse v Divadle DISK 13. května 2013 pak vyplynuly ještě další poznatky a otázky:

Vztah s příspevkovou sférou: zřizovatel definuje výkonové požadavky na realizaci repríz vlastním souborem na vlastním jevišti, což výrazně limituje motivaci i možnosti ke spolupráci s nezávislou sférou.

Odvaha k růstu: Zazněly obavy, do jaké míry nezávislé soubory mají skutečně vůli růst, riskovat a např. ucházet se o vedení dosud příspěvkových divadel. Zároveň zaznělo, že nezávislá divadla by měla na sebe vzít odpovědnost i v tom ohledu, že např. do zkušebních a rezidenčních prostor budou sama část svého rozpočtu investovat a nebudou čekat nebo se odvolávat až na případnou podporu z veřejných zdrojů. Toto je téma na další zkoumání.

Podmínky podpory v Praze: bylo jasně řečeno, že finanční podmínky podpory umění v Praze jsou na poměry ČR a v kontextu ekonomické situace dobré. Zároveň by ovšem jejich strategičtější distribuce mohla sektoru pomoci víc. Nevyužitý potenciál cítili diskutující u nefinanční podpory, především ohledně využití reklamních ploch města k propagaci kultury v rozsáhlejším měřítku.

Společný postup: Debatovala se možnost založit asociaci nebo síť, která by sdružila nezávislé soubory formálněji. Nepanuje shoda na formátu ani cílech, ale ochota se dál touto debatou zabývat byla jasně deklarovaná.
Důležité citace z kvalitativního dotazníku:

Problémy:

• „Za problém považujeme nedostatečně rozvinuté divadelní publikum. Neexistuje funkční platforma, která by vychovávala budoucí divadelní publikum a nepěstovala v mladé generaci pocit, že divadlo je přežitek. Obraz sektoru na veřejnosti navíc ovlivňuje nekoncepční práce s publikem, která podporuje stereotyp že se je o nás slyšet, jen když chceme peníze. Nepoměr podpory ze strany MHMP a ministerstva (v neprospěch MKČR) ohrožuje možnost vícezdrojového financování.“ (Martina Schlegelová, Divadlo Letí)
• „Nedostatečné/nedostupné technické/produkční zázemí/ prostory, zatímco zavedené domy nebo kamenná divadla mají svůj arzenál techniky, zkušeben i produkčního zázemí, nezávislí často obtížně usilují o získání něčeho takového, kamenná divadla často nebývají partnerem nebo partnerem vstřícným. Rozdělenost kulturní scény na oni a my, ve smyslu repertoárová divadla vs. nezávislá scéna, lidi se navzájem skoro neznají, nespolupracují, přesahy do jiných oborů jsou minimální, nebo za pomoci stále týchž lidí, neexistuje platforma pro současné umění obecně, vše je rozparcelované.“ (Jakub Čermák, Depresivní děti)
• „Chybí potřeba něco sdělit, uzavřenost, malá ambice komunikovat se zahraničím.“(Jan Horák, Studio Hrdinů)
• „Nedostatek provazanosti s evropskym divadlem.“ (Martin Kukučka, Skutr)
• “ Pociťujeme nedostatek důstojných podmínek pro práci (zkušebny, hrací prostory a produkčních dovedností uvnitř jednotlivých skupin.“ (Masopust)
• „Chybí profesionální, produkční a marketingové zázemí pro nezavislé soubory.“ (Nataša Novotná, 420 people)
• „Větší propojenost mezi kamenou scénou a nezávislou scénou. Ta propast je hrozivá. Neexistuje přemostění. Chybí divadla jako stará Komedie, které k tomu, co děláme, měla z určitého hlediska k tomu, co děláme my, velmi blízko. Snad toto přemostění nastane u nového Zábradlí. Jak produkčně, tak dramaturgicky je ta propast v této chvíli nepřekonatelná. Program městských divadel, ale i jiných kamenných divadel nás naprosto míjí. Myslím si, že tato pražská scéna je ke scéně evropské naprosto zaostalá. Mám zkušenost z Polska. Chybějí mi režiséři typu Lupy či Warlikovského, Klaty a dalších, kteří svými režiemi de facto udávají i směr i v nezávislé scéně. A naopak divadla jako Piesen Kozla, ZAR atd. jsou velmi uznávaná divadla i na scéně oficiální. Díky tomu dochází i promísení diváctva. To u nás neexistuje. Snad jen Nebeský. Jeho NoD představení a jeho Král Lear v Národním. Z tohoto pohledu já ani jiní blízcí režiséři tanečního, fyzického, „nového“ divadla nemají potřebu prorůstat do městské scény. A to je chyba. Možná že s novou střední generací dramaturgů ředitelů to bude jinak.“ (Petr Boháč, Spitfire Company)
• „U příspěvkových organizací se zapomíná na nutnost pravidelného obhajování vytčených cílů a zvoleného poslání (narozdíl od nezávislých divadel, kteří pravidelně musí obhajovat ve formě grantových řízení svojí činnost a působení), to by snad i vedlo k větší cirkulaci umělců.“ (Petr Hašek, Geissler Commedianten)
• „Nekompetentní divadelní kritika, která není schopna výše popsaný stav pojmenovat ani v novinách, ani při svém působení v komisích, proto je situace nepřehledná a nahrává diletantským parazitům v pražském divadle.“ (Petr Kolečko)
• „Spousta divadel v Praze neni konkurenceschopná s Hradcem Kralové, natož se zahraničím! Kamenná divadla pracují jen s pražskou diváckou obcí, zatímco nezávislá scéna má se zahraničím bohaté zkušenosti. V Praze není dostatek podmínek pro alternativní, pohybové, taneční divadlo: zkušebny, residenční prostory a hraci prostory, které se dají spočítat na prstech jedné ruky.“ (Rostislav Novák, Cirk La Putyka)
• „Lidé, kteří o divadle píšou, píšou špatně, nevyzrále a neorientují se v oboru. Zásadně chybí provázanost se zahraničím, ať už díky hostování zahraničních souborů, tak díky rezidenčním pobytům. Formát podpory a nedůvěra k dlouhodobé podpoře a investice do inovací neumožňuje v Čechách vyrůst takovým osobnostem, jako je např. Sascha Waltz.“ (Viliam Dočolomanský, Farma v jeskyni)
  

Orel (Aquila) – rod ptáků, většinou velkých dravců, přizpůsobených k lovu obratlovců. Křídla charakteristického tvaru jim umožňují dlouhé plachtění, při němž pátrají po kořisti. FOTO JAN KUCHYNKA

Návrhy řešení:

• „Pomocí by byla například existence sdíleného prostoru pro zkoušení, jakýsi HUB pro tanečníky, kde na základě volně přístupného kalendáře na webu si mohou soubory blokovat čas na zkoušky, který nemusí platit, protože prostor je dotován městem, státem apod. To je vlastně snaha ALTY, která ale naráží na neschopnost MHMP i MKČR pochopit, že zkušební prostor a prostor pro výzkum a experiment je žádoucí a pro taneční komunitu velice potřebný a podporuje tedy ALTU coby divadlo, což není původní záměr prostoru.“ (Karolína Hejnová, VerTe Dance)
• „Pomohl by ateliérový prostor/rezidenční prostor, prostor na zkoušení.“ (Viliam Dočolomanský, Farma v jeskyni)
• „Situaci by pomohly řešit produkční domy umožňující kontinuální práci – poskytující rezindenci atp. Zároveň je třeba vzdělat produkční, kteří by měli zájem vést „nezávislé“ skupiny, byli dostatečně vzdělání v oblasti řízení organizací, autorského práva, propagace a marketingu divadla.“ (Masopust)
• „Vznik festivalu pražských nezávislých divadel, kde by měli prostor se představit. Asi by sloužil spíš jako propagace a nástroj komunikace s veřejností. (Aqualung)
• „Důležitá je evaluace nezávislé scény jinými kritérii, než příspěvkové organizace (jiné nebo adaptované výkonové ukazatele, kvalitativní kritéria, která odrážejí inovaci apod.). Pak komunikace navenek (vůči politické reprezentaci, soukromé sféře, práce s publikem, fórum dárců atd.). Za důležitou považuju interní výměnu zkušeností a vznik platformy pro spolupráci mezi jednotlivými subjekty.“ (Martina Schlegelová, Divadlo Letí)
• „Organizace/produkční domy se mohou víc snažit fungovat jako servisní organizace pro nezávislou scénu, nebo by bylo vhodné, kdyby takový prostor byl zřízen přímo městem.“ (Jakub Čermák, Depresivní děti)
• „Obecně výrazně zdražit lístky ve všech divadelních sférách, aby diváci sami rozhodli o životaschopných projektech (pokud utratí stejně, budou muset jít na menší počet představení). Zároveň by to přineslo více peněz do divadla jako takového. I divadla v chudších zemích mají dražší lístky než ta naše (Slovensko, Polsko). Je také třeba postupně diváky připravit na to, že se za divadlo platí víc.“ (Petr Kolečko)
• „Vize kulturní politiky i garance finančních prostředků na delší časové úseky, než jen na 1- 4 roky ,ale např. 5, 7 – 10 let.“ (Rostislav Novák, Cirk La Putyka)
  

Závěry a další postup

Z výzkumu a diskuse vyplynuly jasné potřeby:

• potřeba rezidenčních, zkušebních a skladovacích prostor
• potřeba dalšího vzdělávání pro organizační pracovníky souborů
• vznik produkčního zázemí ve smyslu sdílených kanceláří a know-how pro management, marketing a touring
• potřeba dalšího výzkumu publika a kampaně na jeho rozvoj
• potřeba diskuse o evaluačních kritériích (benchmarking, kvalitativní kritéria, sebeevaluace) pro sektor nezávislého divadla

Kvantitativní závěry

Z výsledků kvantitativního dotazníku, který zjišťoval finanční a provozní fungování nezávislé scény vyplývají následující zjištění:

• finance: podíl dotace MHMP na celkovém rozpočtu souborů se pohybuje v průměru na 32% z celkového rozpočtu
• obsazení termínů: soubory obsadí mezi 2 – 12 hracími dny v měsíci, v průměru 3 dny
• prostorové požadavky: shoda panuje na potřebě variabilního prostoru s jevištěm minimálně v rozměrech 10x10m
• systém uvádění repríz: soubory uplatňují repertoárové hraní a krátké série 2-3 představení za sebou, s převahou krátkých sérií
• většina souborů dává přednost hostování na pravidelném místě proti vlastnímu provozování prostoru nebo častým změnám lokací. Existují samozřejmě výjimky.

Další postup

Účastníci diskuse projevili zájem tato témata dále rozvíjet a diskutovat. V tomto ohledu plánuje katedra produkce DAMU uspořádání dalších diskusí (říjen a prosinec 2013), tentokrát už na konkrétní témata (rezidence, marketing, management, kritická reflexe apod.) Výstupy ze studie budou předány relevantním reprezentantům odborné veřejnosti, politikům a úředníkům.

Orel skalní. Veliké jiskrné oko nabývá zvláštního výrazu smělosti tím, že kost nad obočím mocně vystupuje. Repro archiv

V Praze, 17. května 2013

///

[1] “Ongoing success (of arts organizations) will depend on their willingness and ability to develop, improve continuously and adapt to the ever-changing environment.” Alan Davey, ředitel Arts Council, Velká Británie