Odysea (pro)
Pražský divadelní festival německého jazyka představil již potřetí tvorbu Antúa Romera Nunese, zlobivého a zároveň zázračného dítka německé režie. V roce 2015 se v Praze uvedl s inscenací Don Giovanni. Poslední večírek domovského Thalia Theater v Hamburku, vloni Burgtheater přivezl opus Hotel Evropa aneb Antikrist a letos organizátoři pozvali o poznání komornější práci, nyní opět pro hamburskou scénu. V inscenaci Odysea – Bloudění podle Homéra / Die Odyssee – Eine Irrfahrt nach Homer Nunes opět staví na osobitě dekonstruovaném půdorysu klasického díla, z jehož částí pak svérázně skládá vlastní výpověď.
Tryzna za zesnulého otce – héroa se v inscenaci Odysea hamburského Thalia Theater zvrhne v postapokalyptický obraz zkázy… FOTO Vladimír KIVA Novotný
Legendární Odysseus je mrtev. Nad rakví, která je centrálním prvkem a průsečíkem všeho dění, se scházejí jeho dva synové: Télemachos, legitimní syn z manželství s věrnou Pénelopé, ale také Télegonos, který se narodil z krátkého vztahu s čarodějkou Kirké. Otec je zpřítomněn vizuálně prostřednictvím černobílé fotografie slavného herce Kirka Douglase, jenž se rolí antického hrdiny proslavil. Sledovat postupné sbližování obou bratrů, kteří se do té doby neznali, jejich počáteční zdráhavou komunikaci až ke vzájemnému trumfování a společným vypointovaným scénám je velký zážitek. Oba představitelé, Thomas Niehaus a Paul Schröder, jsou výtečně sehraní, schopni mnoha hereckých poloh, od slovní klauniády po eskamotérství. I fyzickými dispozicemi (vysoký hubený Niehaus a menší podsaditý Schröder) připomínají klasické klaunské dvojice. Jsou ale silní i individuálně, zejména Niehaus je jako nemocný nemohoucí stařec ve druhé části naprosto fascinující.
Byť se má v inscenaci mluvit neexistujícím jazykem, jde o poměrně dobře srozumitelnou švédštinu kombinovanou s dalšími germánskými jazyky. Oba herci ale používají výrazná gesta, která často opakují, a využívají množství rekvizit, takže snadno porozumí i jazykově méně vybavený divák. Série jednotlivých výstupů postupně graduje, od minimalistických interakcí a veselé klauniády až po naturalistické scény odkazující na rozmařilost antického světa pár okamžiků před jeho rozpadem. Z rakve se stane parní lázeň, dvojice zacvičí jako akvabely, pak se promění v řecko-římské zápasníky spíše odkazující na japonské sumo…
Nunes hojně pracuje s vtipnými popkulturními odkazy a publikum se dobře baví. Ve druhé polovině jako by se herci snažili navzájem překonávat ve vymýšlení bizarních situací, a je proto náročné vysledovat konkrétní myšlenkovou či dějovou linii. Je otázkou, zda by sevřenější dramaturgie vedla k cíli snáze a zřetelněji. Nicméně v kontextu celku je bohapusté třeštění na scéně a hledání stále nových a nových témat přesvědčivým ztvárněním současného věku všudypřítomné laciné zábavy.
Stejně jako v inscenaci Hotel Evropa aneb Antikrist pracuje Nunes s tématem relativizace hodnot, zborcení řádu. Zamýšlí se nad budoucností lidstva, které se už dávno odpoutalo od svých kořenů, užívá si zábavy jako lehkomyslné dítě v zábavním parku a nad podstatnými tématy si (doslova) myje ruce. Nekonečný večírek! Závěrečný útok barbarů, kteří se zjeví současně s pádem civilizace, se koná na otevřené „nahé“ scéně, doprovázený intenzivním hudebním podkresem. Děsiví válečnici bez konkrétní tváře boří i čtvrtou stěnu a vrhají se s motorovými pilami mezi diváky. Pak už jen tma.
Thalia Theater, Hamburg – Odysea / Bloudění podle Homéra. Režie Antú Romero Nunes, dramaturgie Matthias Günther, výprava Jennifer Jenkins a Matthias Koch. Premiéra 20. května 2017, na festivalu 23. a 24. listopadu 2018.
Komentáře k článku: Odysea (pro)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
