Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky Zahraničí

Geisslers in the U. S. A.

Po úspěšné kukské a pražské premiéře Lásky ke třem pomerančům, po absolvování tradičního festivalu Theatrum Kuks a hned po skončení 2. ročníku festivalu zámeckých a klášterních divadel přišel pro Geisslers Hofcomoedianten další z vrcholů jejich 11. divadelní sezóny – turné po Spojených státech! Turné začalo 6. října v New Yorku a skončilo 21. října ve Washingtonu.

Geisslers navštívili spolu s Chůdařskou trilogií a Lakomcem západní i východní pobřeží USA. Chůdařskou trilogii zahráli sedmkrát (New York, Ashland, Portland, Washington), Lakomce pětkrát (Blue Lake, Portland) a ještě uspořádali osm workshopů na různých univerzitách a institucích, vycházejících a inspirujících se postupy jejich nového barokně-divadelního stylu.

 New York

Ještě před měsícem působilo dlouhodobě plánované americké turné pořád dost abstraktně. Stejně tak abstraktně jako ničivá bouře Sandy, která tento týden smetla východní pobřeží Spojených Států. Pod tíhou zodpovědnosti, očekávání a administrativy jsem poslední noci v Praze sotva zamhouřila oko, ale když se roztočily vrtule Boeingu polské společnosti LOT a lidé kolem se začali křižovat, bylo jasné, že letíme.
Geisslers vstoupili na americkou půdu rovnou v New Yorku. Ale na rozdíl od imigrantů, kteří museli před sto lety absolvovat proceduru na Ellis Island, prošli pouze skrz security a immigration. A pak už to frčelo.

V rámci Czech Street Art Festivalu, pořádaného Českým centrem v NY jsme v sobotu 6. října vyrazili na Manhattan, abychom na 73. ulici obuli chůdy a navlékli paruky. Během odpoledne slavností české kultury a jídla (nikoliv pití, pivo se venku nesmí čepovat ani pít!) jsme odehráli všechny tři části Chůdařské trilogie: Orloj, Hráče i Ptáčnici. Lidmi všech národností a generací se to jen hemžilo, koneckonců takový je New York, a tak jsme tam docela zapadli.

Říká se, že bez práce nejsou koláče (v Americe kolache, vyslovuj kolači), ale taky se říká, že po práci to chce nějakou legraci. V New Yorku ale člověk nepřemýšlí o tom, co bude dělat, ale jak to všechno stihne. A co stihli Geissleři? Na počest Lennonovi a Allenovi prolítnout Central Parkem přes StrawberryFields a SheepMeadows, přejít mezi kapkami deště přes Brooklyn Bridge, vyfotit tisíce obrázků Sochy svobody a mrakodrapů na Dolním Manhattanu, projít se frajersky a takřka bez peněz po Wall Street, dát si ve stánku pravý americký indický gyros a bojovat o něj na Zuccotti Parku – nikoliv s aktivisty Occupy, nýbrž s holuby, zabloudit do South Street Sea Portu na asijskou discoslavnost, zažít potmě tepající Time Square a v zajetí blikajících reklam neúspěšně útočit na Broadway, zazpívat si v Actors Chapel modlitbu, ochutnat noční život East Village, pozorovat průvod po 5. Avenue při příležitosti Columbus Day a vylézt na Rockefeller Center.

Newyorský kotel nás za tři dny zcela pohltil a vyčerpal, že nám nezbývalo, než odletět na západní pobřeží, kde se životní tempo dělí dvěma.

Ashland, Oregon

Po krátké noci strávené v Portlandu jsme vyrazili na jih. Geisslers již byli v plné sestavě a v připraveni vyvézt kromě Trilogie i Lakomce.

Další štace – Ashland – je divadelní Mekka západního pobřeží. Celé městečko žije především Shakespearem a okolní přírodou. Oregon Shakespeare Festival není žádný festival, ale v podstatě klasické ensemblové divadlo s několika scénami a dramaturgií zaměřenou především na klasiku. Jedna z divadelních budov je dokonce replikou alžbětinského divadla s otevřenou střechou a hrázděnými domy na scéně. OSF funguje celoročně, hostí stylově podobná divadla z USA i zahraničí a od jara do podzimu provozuje letní scénu, tzv. Green Show. Tam proběhla nejrychlejší Chůdařská trilogie v historii Geisslerů, a navíc v kuse. Nesměli jsme totiž pod hrozbou násilného ukončení překročit 45 min, a tak jsme to vzali hopem. Zhruba stovce diváků šla sice hlava kolem, ale přesto nakonec zatleskali.
K nezapomenutelným zážitkům patří interview v místním rádiu KFKC, které sídlí v jedné ashlandské garáži, nebo Bobova snídaně v Days Inn. OMG! (Oh my God!)

Blue Lake, California

Cesta pokračovala přes kopečky dále na jih až do Kalifornie. V Crescent City jsme narazili na Pacifik a navzdory silnému větru a teplotě zhruba 15°C se někteří odvážlivci hned vrhli do vln. Nu což, ryba přece patří do vody. Mraky se valily, nad pobřežím se držel typický opar a po příjezdu do cíle už jen pršelo. Blue Lake je malinké městečko uprostřed hornaté, hustě zalesněné krajiny. Je na čáře vlhkosti, za kopcem už vládne sucho. V Blue Lake jakoby se čas nejen zpomalil, ale zastavil docela. Žijí zde na hromadě potomci dřevorubců, hippiesáci v důchodu a herci. Buď pijí místní pivo Steelhead (ryba mezi pstruhem a lososem) nebo chodí do divadla Dell’Arte International School.

Školu založil před lety italský herec a pedagog komedie dell’arte a fyzického divadla Carlo Mazzone. Dnes patří k prominentním školám herectví tohoto druhu a navzdory rodinnému charakteru vychovává úspěšné umělce. Měli jsme možnosti si to ověřit při workshopu s dvacítkou studentů, který jsme v rámci hostování nabídli.

A zde jsme též předvedli prvního amerického Lakomce, tedy Misera, jak mu v USA říkají. Hráli jsme hezky česky a na stěně za námi běžely jako o život anglické titulky. Bože, ta hra je ale ukecaná! Místní black box z prken připomíná stodolu, a tak jsme se hned cítili jako doma v Kuksu. V divadle jsme tentokrát i bydleli. Místní se o nás pěkně starali a obě představení se povedla ke vzájemné spokojenosti. Úžasný byl i výlet na pobřeží, kde se po kamenech váleli tuleni, slunce svítilo a vlnky šplouchaly.

I když je to už Kalifornie, rozhodně nejde o nějaké klidné zátoky a uhrabané pláže. Pobřeží je divoké, vypadá jako naše Krkonoše. Jen ta voda nám tam nějak nehrála. V oparu babího léta jsme si v ní ale s chutí brouzdali nohy a vrtěli hlavami nad tou krásou.

Portland, Oregon

A zase zpátky na sever! Po celodenní cestě v našem vypůjčeném automatickém Fordu jsme na celé příští čtyři dny zakotvili. Na přeskáčku jsme lítali mezi Portland State University v centru Portlandu a Lewis and ClarkCollege schovanou v lesoparku nad městem. Studenti obou institucí dostali možnost vyzkoušet si v rámci workshopu naše herecké a režisérské metody, práci s předmětem nebo chůzi na chůdách a my jsme pro změnu dostali do těla. Denně se večer hrálo – třikrát Lakomec a jednou Chůdařská trilogie.

Americké publikum je velmi vstřícné, pozitivně nastavené a vřelé. Své pocity dává ihned najevo, takže má herec na scéně okamžitý feedback v přímém přenosu, nikoliv až po skončení představení. Geissleři se Amíkům líbili, to je bez debat. A Amíci Geisslerům taky, představení si užívali na plné pecky. Za ty čtyři dny přišlo na 400 diváků včetně početné české komunity žijící v Portlandu, která morálně i finančně turné podpořila, za což jí patří velké díky. Stejně tak oběma univerzitám a šéfům jejich divadelních kateder Karin Magaldi a Štěpánu Šimkovi.

Mezi nabitým programem se však přece jen našla tu a tam skulinka na procházku Portlandem, výletem k vodopádům MultnomahFalls a ochutnávku místních, především pivních specialit. Dokonce i 3426 m vysoký Mt. Hood vylezl z mraků a předvedl svou bílou špici nerealisticky čnící do nebe. Tahle nejvyšší hora Oregonu, které indiáni říkají Wy’east, tu zůstala, zatímco Geissleři se opět rozdělili na dvě party a odlétli. Lakomcovská parta se vrátila do Prahy a chůdařská si to namířila rovnou do hlavního města Států. Goodbye, West Coast!

Washington D.C.

Tohle město je zvláštní: přes den se hemží diplomaty a turisty, v noci jako by umřelo. Mrtvé město plné památníků zesnulých v různých válkách, které Amerika vedla, a hrdinů, kteří ji založili a drželi pohromadě. Monumentalita klíčových budov vyzařuje imperialismus, militantnost a chlad. A to nám svítilo sluníčko!

Oba víkendové dny jsme vždy dvakrát odehráli Chůdařskou trilogii.  V sobotu jsme ji na české ambasádě v rámci Mutual Inspiration Festivalu věnovali k narozeninám Miloši Formanovi a v neděli na francouzské ambasádě v rámci Kids European Festivalu dětem. Jednotlivé části trilogie zhlédlo na tisíc diváků, kteří si kromě představení vyslechli i něco z historie Geisslerů a Kuksu, zastoupeného výstavou fotografií Braunových soch Ctností a Neřestí.

Česká ambasáda nám poskytla perfektní zázemí, profesionální přístup i přátelské přijetí. Děkujeme paní Barbaře za prohlídku města a historický výklad, při kterém jsme se moc pobavili. I přes nakumulovanou únavu se nám však ještě nechtělo domů. Nějak jsme si na ten kočovný způsob života po Novém světě zvykli a s naším novým barokně-divadelním stylem ho příjemně skloubili. Nicméně všechno jednou končí, a tak jsme se i my v pondělí 23. října rozloučili s Washingtonem, Amerikou i se sebou samými a rozlétli se na všechny strany za dalším barokním dobrodružstvím.

Seeya!

Fotky z turné: https://www.facebook.com/geisslers?ref=hl

Další informace: www.geisslers.cz

• Autor: Kateřina Bohadlová
• Publikováno: 2. listopadu 2012

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Geisslers in the U. S. A.

1. Dušan Hübl

   

   Všem Geisslerům
   upřímná gratulace… obdivuji a jen tiše závidím. Kačko, smekám už i před tvými produkčními schopnostmi.

   05.11.2012 (16.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ