Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Ohebné úhly pohledu (No. 2)
Festival nového cirkusu, klaunerie a pouličního divadla CirkUFF den ode dne programově sílí. Zatímco první den vyběhly tři tituly, ve čtvrtek již čtyři a na závěr pracovního týdne jich bylo dokonce devět! Český „showcase“ odprezentoval poslední novinky tuzemských největších souborů, ale ke slovu se dostaly i komorní projekty, studentské práce a sóla.
Druhá největší domácí skupina Losers Cirque Company se v představení Nespoutaní obrazně zbavovala „pout“, čelila strachu a objevovala vnitřní svobodu. Foto: Miloš Šálek, CirkUFF
Zatímco Cirk La Putyka se svým představením Senses jitřil smysly, čechral adrenalin i bránice, druhá největší domácí skupina Losers Cirque Company se v představení Nespoutaní obrazně zbavovala „pout“, čelila strachu a objevovala vnitřní svobodu. Za oběma tituly figurovala tu více i méně technicky vyspělá a inovativní akrobacie, obecně šlo v různé míře o rozvedené disciplíny nového cirkusu. Z hlediska kreativity a teatrality, přesněji rafinované divadelnosti, však šlo o dva nesrovnatelné přístupy. Není koláž jako asambláž…
Jan Jirák IIII Dimenze. Foto: Miloš Šálek, CirkUFF
Performer Jan Jirák pozval diváky do pointilistické IIII. Dimenze. Na minimalistické ploše zobrazující motivy obrazu Planeta Země výtvarníka Michala Singera nechal v prostorách místní galerie rozehrát své tělo do poslední molekuly, neuronu či receptoru. Vytečkovaný svět transponoval do tělesných detailů. Zároveň se uchyloval nejen k vertikále (své specializaci stoji a balancování na rukou), ale i k horizontále, třeba prosmekáváním se mezi stojnami podpěr (stálkami). Ekvilibristiku na rukou obohatil o mikropříběhy, v nichž překonával tělesné i objektové a patrně i mentální překážky, které jako by rozechvívaly lidské strachy, a také probouzely hlasy k odvaze. Zejména na stálkách uplatnil svůj široký rejstřík fyzického výraziva. A niť odvíjená s koncem představení jako by byla začátkem nové cesty. Meditativní ráz kinetické instalace podtrhoval živý hudební doprovod (Kryštof Krása).
ite-specific performance Obrysy Elišky Brtnické zavedla akrobatku k vodě. Foto: Miloš Šálek, CirkUFF
Site-specific performance Obrysy Elišky Brtnické zavedla akrobatku opět k vodě. V ní se v Trutnově již ocitla v roce 2021 během 11. ročníku při adaptaci svého Rybího oka čili v originále nazvané Fish Eye. Nyní, na vysokém břehu řeky Úpy, kde zavěsila lanka a do trávy položila pár dřevěných kvádrů, s pomocí kovových tyčí rýsovala v prostoru linie, z nichž vznikaly závěsné hrazdy a římsy, postupně i zaoblené tvary. Dramaturgická „kapsa“ ideově hutných počinů, jakými byly například Ke zdi, Obrysy, IIII. Dimenze či tvorba studentů Katedry nonverbálního divadla HAMU Teď…Nejsem a Uvnitř, vyžadovala diváckou citlivost a pozornost. Nabídla však zastavení a ztišení mezi hlasitými a výkonnostně zaměřenými produkcemi.
HAMU. Foto: Miloš Šálek, CirkUFF
Předností letošního CirkUFFu je opravdu funkční rozložení programové nabídky, v níž není divák vystaven jen jednomu typu „novocirkusové“ kultury, ale má možnost navolit si přesně takové menu, jaké ho zajímá. A současně se tentokrát mezi sebou jednotlivé „chody“ nepřekřikují, ale navzájem vytvářejí krajinu, v níž je dobře tichu, smíchu i užaslým výkřikům.
Komentáře k článku: Ohebné úhly pohledu (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
