Ohlasy: Ad Antonín Jedlička, umělec vskutku zasloužilý, DN 22/2012
Paní Milada Matuchová-Svěráková dcera českého sedláka, 79 let, desinterpretovala svévolně můj text a podsunula mi něco, co jsem nenapsal a ani si to nemyslím. O „omývání“ A. Jedličky nemůže být řeči, o jeho charakteru či mravnosti jsem nenapsal ani slovo! Psal jsem jenom o tom, co jsem v souvislosti s ním přímo zažil, čeho jsem byl svědkem a záměrně jsem pominul vše, co jsem se o něm kdy, kde doslechl – to negativní určitě převažovalo!
1) Pokud si pochvalujete Ludvíka Pompe v roce 1954, dovoluji si poznamenat, že to byl tehdy člen KSČ, který – jak vyplývalo z jeho postavení – měl plnou důvěru této, v té době ještě dost krvavě vládnoucí strany.
2) Ano, napsal jsem, že A. J. „uměl vydělat peníze“, a to v rámci totalitního režimu. Každý, kdo tu dobu zažil a vládnocí systém pochopil, ví, že „vydělat peníze“ znamenalo vždy do jisté míry s režimem kolaborovat. Kupříkladu já jsem ty peníze vydělat neuměl a ještě v roce 1986 jsem musel požádat Českou spořitelnu o půjčku (lze písemně doložit), abychom si mohli koupit malou bílou televizi za 3 500 Kč (18 let od svatby).
3) Nevím, jak jste přišla na to, že PKOJF byl „můj podnik“. Byl jsem tam zaměstnán jako řadový pracovník (žádní podřízení) a o takových věcech, jako jestli tam bude někdo hrát nebo ne, jsem rozhodně sebeméně nerozhodoval (nerozhodoval jsem o ničem, mohl jsem jenom navrhovat, např. několikeré hostování Divadla na provázku, což se i zdařilo.
Z PKOJF jsem byl vyhozen v roce 1977, krátce poté, co jsme byli, já i moje žena v dubnu vazebně stíháni pro podezření (oprávněné!) z rozšiřování materiálů Charty 77. Takže můj podnik to byl jenom v tom smyslu, že jsem tam byl zaměstnán. Nebýt někde zaměstnán bylo, jak si možná pamatujete, trestné, hrozilo stíhání pro tzv. příživu!
4) Pořady Divadla Strýčka Jedličky se nelíbily ani mně, napsal jsem přece jasně, že šlo o divadelní kýč. S publikem ovšem fungovaly tak, jak jsem popsal, na tom nic nezměníme.
Rozhodně se ale mýlíte, když píšete, že vámi sledovaný „pořad zachránila paní Štáchová se svou loutkou, která opravdu ‚uměla‘…“. Nezasvěcený čtenář by se mohl domnívat, že máte na mysli naši přední loutkářku Helenu Štáchovou, dnes ředitelku Divadla Spejbla a Hurvínka. Vy jste ale měla nejspíš na mysli členku Jedličkova souboru Marii Štíchovou.
5) O tom, jak probíhaly tzv. přehrávky na PKS, jsem slyšel mnoho smutného, ale svědčit o tom nemohu, nikdy jsem tam nebyl.
Petr PAVLOVSKÝ – FIALA
syn příslušníka čs. vojenské jednotky
ve Velké Británii
Komentáře k článku: Ohlasy: Ad Antonín Jedlička, umělec vskutku zasloužilý, DN 22/2012
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Ivan Dokulil
Naprostý souhlas, příteli! Jsem rád, že jsem vás poznal. Ryčící strýček J. mne vždy prostě fascinoval (samozřejmě negativně!). Snad se brzo opět dostanu do vašeho k r u h u ! Jakub (proč Jakub, vysvětlí Honza K.) (Ale jo, tak Ivan)
A postupně si počtu, p o ř í k á m (říkalo se na mor. venkově, a ano, v písmu se má ř í k a t , že, soluňští bratří) ve vašich věcech. A občas třeba budu zas tak drzý, že připodotknu svůj názor a vůbec. J z dálného východu
04.03.2013 (10.29), , Trvalý odkaz komentáře,