ohlasy: AD Nerozumím (DN 6/2016), s. 3
Vážený pane šéfredaktore, milý Josefe!
Děkuji Ti, že srovnáváš ve své glose Národní divadlo s berlínskou, drážďanskou nebo mnichovskou operou, a souhlasím s Tebou, že by pražské operní domy měly vést mezinárodně respektované vůdčí osobnosti. Dodávám, že by bylo nejkrásnější, kdyby to byli převážně domácí tvůrci, z nichž jeden tu nesporně již je – Petr Kofroň. Je pro nás, bohužel, příznačné, že se naši dirigenti a skladatelé museli většinou proslavit hlavně na zahraničních scénách, soutěžích či festivalech.
Rád bych společně s Tebou srovnával dál, protože bych si také přál, abych mohl pracovní poměr (soustavnou a každodenní spolupráci) v Národním divadle nabízet širšímu spektru uchazečů. To však, bohužel, s tabulkovými platy, mzdovou regulací a až desetkrát nižším mzdovým fondem, opravdu zatím neumím. Ostatně také proto podporujeme společně transformaci celého systému správy divadel a orchestrů. Jen nevím, jak jsme připraveni na skutečnost, že plat mezinárodně renomovaného umělce bude budit hlavně provinční závist.
I tak se nám daří přilákat některé mezinárodní hvězdy – například režiséry Mariusze Trelińského, Keitha Warnera, Katharinu Wagner, dirigenty Konstantina Trinkse, Rolanda Böera, zpěvačky a zpěváky Gun-Brit Barkmin, Susan Bullock, Rosalindu Plowright, Lenu Belkinu, Veroniku Dzhoievu, Olgu Romanko, Juliu Novikovu, Mireille Lebel, José Curu, Piotra Beczalu, Dmytro Popova, Michaila Kazakova, Vitalije Jefanova, Yusifa Eyvazova, Vincenta Schirrmachera, Slováky a Slovenky nepočítám. Tady nám pomáhají koprodukční partneři. Jistě však víš, že prostředky z koprodukce nemůžeme použít pro úhradu platu, i když je získáme.
Osobně jsem vděčný pánům Kyzlinkovi i Weisserovi, že se uvázali investovat svůj talent a energii u nás. Jsou to výborní umělci a přeji jim úspěch u nás i za hranicemi. Jen se bojím, aby vydrželi v těchto podmínkách. Neosvobodíme-li totiž divadelní tvorbu od nesmyslných předpisů, regulací, zákazů a nařízení, odejdou také. Stejně jako to už udělali jiní – dříve i dnes – renomovaní tvůrci.
Pro pobavení přikládám srovnání ročního obratu některých divadel s konstatováním, že jsme jediným evropským státem s takto přísnou mzdovou regulací umělců včetně zákazu dohodnout se na smluvním platu.
S respektem k názorům, s nimiž nesouhlasím, i s pochopením pro to, že nejen opera, ale i divadelní tisk jsou také v „cizině už dávno kompletní“.
Jan Burian
Komentáře k článku: ohlasy: AD Nerozumím (DN 6/2016), s. 3
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Josef Herman
Vážený pane řediteli, Milý Honzo,
čekal jsem, jestli se do debaty nezapojí někdo další, ale asi moc nikoho nezajímáme.
Tedy ještě za sebe, a přátelsky!!
Překvapilo mě, že tebe překvapilo, že srovnávám Národní divadlo s evropskými operními domy – no pokud bych měl srovnávat se zdejšími regionálními operami, musel bych srovnávat, když už jsi celý problém převedl jen na peníze, zase jejich a vaše dotace. Asi by to nebylo pěkné srovnání.
Ale doporučoval bych zůstat u meritu věci: opravdu je na tom opera Národního divadla tak zle, že zaměstná na pozici ředitele orchestru toho, kdo na to má čas a vezme malý plat? Jistě ne. Samozřejmě nemůžete pomýšlet na dirigentské světové hvězdy, ale měli byste pomýšlet na tvůrčí osobnosti, které se přece jen už něčím vykázaly a mohly by Národní divadlo vést dobře i za peníze, které máte. Robert Jindra, například, jenže s tím nevyjdete, neb má svou hlavu a je obtížista. Jenže lidé bez názorů, neobtížisté, to po mém soudu daleko nedotáhnou. Těžko se mi to říká, ale s výjimkou dramaturgických lahůdek Petra Kofroně se zdá, že obě opery pod hlavičkou ND spíš přešlapují na místě. Fakt to chceš zdůvodňovat jen tím, že nemůžeš zaplatit tvůrčí osobnosti? Budu vždycky podporovat nezbytné organizační a ekonomické změny, ale jen ony samy o sobě přece nic neřeší.
11.04.2016 (17.13), , Trvalý odkaz komentáře,