Divadelní noviny > Festivaly

Ohlasy inscenací hronovských 2016 (No. 1)

Po pětihodinové cestě z Hradiště Uherského, jež byla vyčerpávající, nikoli však nepříjemná (děkuji tímto Lukáši Černochovi a jeho rodinné crew za laskavé poskytnutí místa v automobilu na trase Náchod-Hronov), jsem se ocitl přímo v lůně další své festivalové obsese, 86. ročníku Jiráskova Hronova.

Neděle 31. července

Oblíbený divadelní maraton mi ovšem nepřinesl zrovna chutný úvodní chod. Antikrys rodinného souboru Rámus a Krtek uvedený v prostorách chvályhodně resuscitovaného komorního prostoru Myšárny, který byl na JH nepochopitelně nominován z Loutkářské Chrudimi, je brutální jevištní penetrací dykovských motivů do podoby pokleslé komunální satiry, kdy nasazení dětských představitelů je na hranici zneužití. O pokročilé loutkařině lze v případě – na první dobrou použitých – ponožkových krys rovněž pochybovat. Mytičnost, temnota či dokonce snad jevištní magie či tragický osten pak absentovaly zcela.

První programový fail naštěstí vystřídala naopak velmi dobře zvolená Fraška o Dušanově duši rychle se etablujícího pražského souboru Spektákl v režii Jana Holce. Kvůli nepřízni počasí musela být sice původně plenérová produkce přesunuta do prostor Čapkova sálu (díky organizátorům za povedenou improvizaci), na výsledku se to ovšem nikterak negativně nepodepsalo. Spektákl mi ve smyslu pozitivním v lecčems připomíná Geisslers Hofcomedianten v jejich počáteční poloprofesionální fázi. Pozornost si výborně sehraná herecká kumpanie rozhodně zaslouží. Nesporným pozitivem Dušanovy duševní eskapády je přesné pochopení žánru, nakažlivá energie sehraného kvarteta i adekvátní vyvážení komiky drastické i neperverzně erotické, která ve mně naštěstí rozpustila veškerou žluč vyplavenou předchozím Antikrysem.

Po krátké návštěvě legendární hronovské osvěžovny Triton jsem se odporoučel ve směru spát!

///

Pondělí 1. srpna

Pondělí mne bohužel zastihlo ve stavu značné únavy z předchozího cestování, proto jsem přistoupil k programu opatrně a podstoupil toliko jen představení jedno.

Tempus fugit, zahraniční host z německého Lörrachu, přivezl do Hronova Sen noci svatojánské v režii Václava Špirita. Jako by šlo o stylistický relikt z roku 1974. Naprosto nechápu, proč je opět do Hronova přivezena cizokrajná programová akvizice, v níž je hlavním výrazovým prostředkem jazyk. Pro neněmčináře byla povrchní scénická adaptace Shakespearovy rozmarné i temné komedie značně ubíjejícím, dosti muzeálním zážitkem, který oživovala jen evidentní herecká připravenost jejích hereckých aktérů, zejména pak představitelky Puka. Rychle zapomínám na místní přehlídku inscenačních klišé a s nadějí vyhlížím úterý.

///

Úterý 2. srpna

A skutečně jest lépe!

Inscenace Bim Bam Bom pražského souboru (Z)matky vzešlá na Hronov z Popelky Rakovník sice poněkud trpí totální absencí dramaturgie a příliš volně seřazenou skrumáží nápadů (režie: Martin Švejda), poetickou scénickou črtu však do ranku kvalitního divadla posouvá vespolné charisma tria aktérek i neokázalý, nijak brutálně akcentovaný humor. První libůstka ve dni, kdy na nechválu nedojde!

Následující Ušubraná divadelního souboru Děvčátko a slečny doporučená ze Šrámkova Písku je totiž čistokrevným inscenačním hitem. Její inspirační východiska, jimiž se stala poezie milostná i lascivní, rozhodně nepatří mezi triviální divadelní sjezdovky. Holky jsou jevištně sexy, na nežádoucí oplzliny však naprosto nedojde. Pozorná režie Jarky Holasové je uměřená, veškeré náznaky jsou především vtipné jako divadelní ekvivalent kvalitního, skvěle servírovaného sektu. Přístupnost od let patnácti bych ovšem striktně dodržoval. Proto mne přítomnost podstatně mladších diváků a divaček poněkud zarazila. Divadelní ostraho, příště lépe hlídej!

Úterní večer jsem zakončil v Myšárně kriticky-reflexní návštěvou představení Jídelna aneb Vařím, vaříš, vaříme, pražského souboru KUK! (nominace z Mladé scény Ústí nad Orlicí). Svěží orwellovská variace v sebejisté režii Ivany Sobkové dostala v Hronově vzhledem ke stupňujícím se stížnostem na letošní festivalové stravování neopakovatelně aktuální příchuť. Na souboru už sice místy byla znát únava z velkého počtu odehraných festivalových repríz, jejich nadšení pro zvolené téma však bylo evidentní i náležitě nakažlivé. S radostí tleskám, a následně odcházím uspokojen spáti.

Hronove, díky!

Pokračování!

• Autor: Petr KlariN Klár
• Publikováno: 4. srpna 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Ohlasy inscenací hronovských 2016 (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ