Ohlížení s Bohdanem Holomíčkem

Rok 2011, ve kterém se s vámi dělím o čtrnáctou stranu Divadelních novin, utekl a byl, jak jinak, rychlejší a kratší než ty roky před ním... Mám rád fotky se skupinkami lidí a divadelní skupinky přímo zbožňuju! Tahle z divadla Orfeus z roku 1970 patří k těm prvním. Jako by všichni zúčastnění tušili, že jediné, co po vzpomínkách zůstane, jsou fotky...

Protože mám tady k dispozici jen osm okének, každých čtrnáct dní prožívám těžké chvilky, jaké fotky vybrat. Termín uzávěrky jsem včas nikdy nestihl, takže redakce i grafici si teď jistě oddychnou. Zde rok 2000, Karlovy Vary a „Něžná“ – příprava pro Tři sestry v Hradci Králové. V karlovarském divadle jsem fotil mnohokrát a rád. Mám radost, že to tam znovu ožilo.

Moje fotky ve výtahu Stavovského divadla v Praze by už vydaly na tlustou knihu. Tahle je po derniéře Idiota v roce 2003. Ach, ty premiéry...

2003. Touhle skupinkou bych chtěl připomenout, že divadlo nejsou jen ředitelé, režiséři, dramatici, herci atd. Čím větší divadlo, tím větší aparát okolo. Kulisáci, to je skutečný proletariát každého divadla. Tohle jsou hoši z obrovského skladu kulis Národního divadla u Apolináře.

srpen 2006. Divadelní spolek Kašpar hrál o prázdninách Richarda III. na hradě Kašperk. Pozvání nafotit je v terénu jsme s chutí přijali, neb to byla dobrá záminka k pěknému výletu. Na srpen byla pořádná zima a večer při prvním představení začalo navíc pršet. Richard III. na skupince uprostřed chtěl hru statečně dohrát s tím, že mu déšť nevadí. Když se ale Kašperkem začal prohánět silný vichr, muselo se vracet vstupné...

Hradec Králové, podzim 2009. Náměstí bratří Mašínů – další úspěšná hra Klicperova divadla a zatím poslední, na kterou si mě objednali. V únoru 2012 tam budu mít výstavu fotek a chtěl bych, aby to bylo pro všechny překvapení. I pro mne.

Praha, 10. 11. 2011. Po premiéře Krále Leara v Národním divadle. Dalo by se říct „Tak se to fakt povedlo!“ Na skupince nejsou herci, neb se ještě převlékají.

Praha, 21. 11. 2011. První čtená zkouška hry Asanace v Divadle Na zábradlí. Autor se obával, zda nebude samotný text pro herce nezajímavý a zda se nebudou nudit. Ale nebylo to tak, dokonce jsme se několikrát všichni zasmáli, což jsem mu s potěšením ještě ten večer vyprávěl. Byl moc rád.