Oliver Sacks: Muž, který si pletl manželku s kloboukem
Knihovna je houba, která pořád bobtná. Jak gumovej medvídek ve vodě. Člověk musí buď přidávat poličky, nebo ubírat knihy. Jedno naráží na limity prostoru a druhé na limity lítosti.
Provést volbu, jestli tuhle knihu vyřadit nebo spíš tuhle, je často na hranici rozhodovací paralýzy nebo duševní tortury. Podobně těžké je vybrat jednu knihu z knihovny, o které by člověk prohlásil, že to je ta „jedna zásadní kniha“. Takže abych něco napsal, nechám se vést asociačním myšlením a přiznám, že první kniha, která mi vyskočila v hlavě, byla Muž, který si pletl manželku s kloboukem Olivera Sackse. Byla mi vstupní branou k němu. Posléze jsem se přes Antropoložku na Marsu dostal ke všem jeho dalším sbírkám. Myslím, že je v českém prostředí už poměrně známý, takže jej netřeba příliš představovat. Tedy jen ve zkratce: byl to lékař, neurolog, který se zabýval neuvěřitelným spektrem pacientů. Ať už trpěli halucinacemi, prodělali těžký úraz hlavy nebo se u nich prokázala neurologická porucha. Zajímali ho všichni, kteří měli určitý problém žít „běžnou realitu“, tedy jejich mozek vykazoval odchylky komplikující život, z našeho „běžného“ pohledu často na hranici uvěřitelnosti a určitě za hranicí bizarnosti. Pokud tradiční medicína narazila při léčbě těchto lidí na své limity, klient „putoval“ za Sacksem. Každý Sacksův případ je tak jedním velkým dobrodružstvím, kdy se snaží pochopit, v jakém světě jeho pacient existuje, jak utváří svět, ve kterém žije. Sacks se vždy pokouší odhalit proces konstruování reality v mozku dotyčného, a teprve v rámci tohoto osobního způsobu vnímání nalézt pro pacienta úlevu, usnadnění jeho existence. Nevím, co je na tom vlastně divadelního. Možná to zjištění, že celý svět je nám servírován ze tmy naší lebky a že naše mysl má za úkol poskytnout nám představu konzistentní reality. A to za každou cenu. Sacks v každé lékařské kauze zdůrazňuje, že člověk žije život jako příběh, naše bytí se odehrává jako ucelený narativ, trochu jako film. Ne nadarmo bylo mnoho Sacksových lékařských dobrodružství zfilmováno. A někdy mysl pro udržení logiky příběhu opouští onu „objektivní“ realitu, hodně fabuluje, nabízí vyšinutá řešení. Lidská mysl je zkrátka ten největší storyteller. Po přečtení Sacksových neuvěřitelných, a přesto zcela lidských příběhů už se nikdy nezbavíte pocitu, že obraz světa na sítnici mozku jednoho člověka nemusí vůbec odpovídat obrazu na sítnici mozku jiného člověka. To, co se děje na jevišti, je trochu jedno. Podstatné je, co za realitu se vytváří v hlavě diváka. A to nemáme a nemůžeme mít nikdy plně pod kontrolou. Tvorba, imaginace a realita tak z tohoto pohledu splývají v jednom nerozdělitelném proudu vědomí.
Komentáře k článku: Oliver Sacks: Muž, který si pletl manželku s kloboukem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
