Olivier Awards 2014: Britské divadlo na červeném koberci
V Londýně se v polovině dubna rozdávaly divadelní ceny Olivier Awards. Už po osmatřicáté, a jsou to události čím dál slavnostnější. Snaha tento večer přiblížit lesku amerických Tony Awards a přivábit nejen diváky, ale především sponzory, je čím dál tím zjevnější. Červený koberec, kdo se po něm projde v jaké róbě, a hlavně s kým, a co vtipného řekli, je stále důležitější.
Lesley Manvilleová si odnesla svého Oliviera v kategorii Nejlepší herečka za roli paní Alvingové v inscenaci Přízraky FOTO ALASTAIR MUIR
Úplný název ceremoniálu Olivier Awards with Master Card dává až nejapně najevo, kdo je sponzorem. Přesto – i když ceny po léta své existence procházejí proměnami a hodně se diskutuje o tom, zda v rozhodování nehrají úlohu též jiná než pouze umělecká kritéria – je princip rozhodování stále maximálně nezávislý a demokratický. Každoročně je vytvořen pro každou kategorii nový (anonymní) panel odborníků a laiků – divadelních fanoušků, kteří rozhodují v několikakolové anketě. Z rozsáhlého seznamu kandidátů se postupně začínají rýsovat první čtyři, kteří postupují do závěrečného kola. Tito finalisté jsou vyhlášeni na začátku roku, takže až do dubna se „hřejí“ ve světle médií a nejrůznějších spekulací (předchází jim Ceny kruhů divadelních kritiků, podle nichž je možno do jisté míry odhadovat favority).
Srovnáváme-li tedy s českými cenami, jsou Olivier Awards způsobem hlasování a množstvím kategorií (v letošním roce jich bylo 27 a zahrnovaly počiny a výkony v činohře, komedii, muzikálu, opeře, baletu a tanci) čímsi mezi naší anketou kritiků o Ceny Alfréda Radoka, Tháliemi a Týtý. Komentáři, že když si Angličané vystačí jen s jedním ceremoniálem pro všechny obory, tak proč je jich u nás tolik, předem oponuji. Pochopitelně, že i v Anglii je anket daleko více, Olivier Awards jsou jen nejslavnější a nejproslulejší.
Jeden z britských divadelních publicistů poukázal na to, že letošní ročník byl „příběhem“ malých dotovaných scén, které loni nabídly tak kvalitní (a úspěšné) inscenace, že byly přeneseny do westendových divadel. Příkladem za všechny je relativně malé Almeida Theatre otevřené po rekonstrukci před deseti lety na severu Londýna. Z deseti nominací jich proměnilo osm, a to v zásadních kategoriích. Bezkonkurenčním vítězem letošního ročníku se stala původní hra Chimerica, která vybojovala pět cen. Název hry odkazuje ke konfliktu dvou supervelmocí, Číny a Ameriky. Vypráví příběh amerického fotografa, který pátrá po osudu osamoceného buřiče, který jde sám vstříc tanku na pekingském náměstí Nebeského klidu při událostech roku 1989. Jak podotýká kritika, více než o politickou hru se jedná o thriller. Její autorka Lucy Kirkwoodová si odnesla Cenu American Airlines pro nejlepší původní hru a Lyndsay Turner získala cenu za nejlepší režii. Dále byly oceněny zvuk, light design a výprava. Další inscenace z Almeidy, Ibsenovy Přízraky v režii Richarda Eyrea, získala cenu za best revival, tedy jako nejlepší inscenace klasiky, cenu pro nejlepšího herce ve vedlejší roli (Jack Lowden za roli Oswalda) a cenu pro nejlepší herečku (Lesley Manvilleová za roli paní Alvingové). V obou případech se jednalo o inscenace, které sice vznikly v produkci Almeidy, ale nyní se hrají na různých westendových scénách.
Jestliže v ženské kategorii byla velká konkurence (ve finále se ocitla i Judi Denchová), v mužské kategorii se ocitly už jen samé „těžké váhy“ – filmové idoly Toma Hiddlestona a Jude Lawa nakonec „přeskočil“ Rory Kinnear jako Jago v Shakespearově Othellovi v Royal National Theatre. Za tuto roli už získal Cenu kruhu kritiků a díky přímým přenosům NTLive jsme inscenaci mohli vidět i u nás.
Muzikálové kategorii dominovala se čtyřmi cenami Kniha Mormonů (The Book of Mormons) o dvou misionářích poslaných do odlehlých částí Ugandy. Získala cenu pro nejlepší nový muzikál, nejlepšího herce v muzikálu Gavina Creela, nejlepšího herce ve vedlejší roli Stephena Ashfielda a nejlepší choreografii. Za ní zůstaly s dvěma oceněními muzikály Once, Karlík a továrna na čokoládu a Merrily We Roll Along.
Jediná výhradně divácká cena je určena dílu, které se dlouhodobě drží na repertoáru – je to tedy jakási „cena za výdrž a oblíbenost“, tedy vlastně vždy jde o westendovské muzikály. Letos nejvíce hlasů získali Bídníci, kteří jsou na programu nepřetržitě 30 let.
Vedle činohry a muzikálu zůstávají další kategorie Olivier Awards tak trochu stranou. Takže jen připomeňme, že cenu za nejlepší novou komedii získala inscenace Jeeves & Wooster In Perfect Nonsense (Jeeves a Wooster v absolutním nesmyslu) a nejlepší rodinnou zábavou se stal The Wind in The Willow (Vítr v koruně vrby), transfer z Royal Opera House. Cenu za nejlepší novou taneční produkci získal projekt divadla Eastman – Sidi Larbi Cherkaoui & Sadler’s Wells pod názvem Puz/zle a light designer Michael Hull za pozoruhodnou práci s tělem a světlem, především v projektu Ballet Boyz – The Talent. V opeře zabodovalo jako nejlepší nové dílo Les Vêpres Siciliennes v Royal Opera House a nejvýznamnějším počinem sezony se staly produkce souboru English Touring Opera za odvážné a inspirativní produkce v Linbury Studio Theatre v Royal Opera House. Speciální cena byla udělena Nicholasi Hytnerovi a Nicku Starrovi, kteří v příští sezoně opouštějí londýnské Národní divadlo (RNT), jež se jim podařilo povznést nejen k nebývalé kvalitě a ziskovosti, ale díky realizaci projektu NT Live podpořit jeho mezinárodní věhlas.
Komentáře k článku: Olivier Awards 2014: Britské divadlo na červeném koberci
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
