Olomoucké šepoty a výkřiky (No. 2)
Druhý festivalový den patřil světové premiéře jevištní adaptace české knihy roku 2018: ve výročních knižních cenách Magnesia Litera tento titul možná trochu překvapivě získala úvaha o politickém vývoji české společnosti a tuzemské demokracie Opuštěná společnost – Česká cesta od Masaryka po Babiše od šéfredaktora časopisu Respekt Erika Taberyho.
Nejnovější inscenace Divadla na cucky je světovou premiérou jevištní adaptace české knihy roku 2018. Foto Kristýna Sigmundová
Od olomouckého Divadla na cucky to byl na jedné straně odvážný tah, neboť tato esej má z logiky svého žánru velice malý scénický náboj. Na straně druhé je však nutné poznamenat, že současné naladění té části české společnosti, z níž si malé hipsterské divadlo v srdci Olomouce nejspíše rekrutuje své publikum, podobným politicky uvědomělým počinům přeje.
Co si však na jevišti počít s textem, jenž sestává výhradně z úvah, tezí, faktů a citací významných osobností českého veřejného života napříč desetiletími? Scénář režiséra Patrika Lančariče a dramaturgyně Ivy Mikulové představuje jakýsi digest, koláž, v níž se pokoušejí zachytit to nejzásadnější z Taberyho úvah. Akcentují problematiku bujení populismu v české politice i otázku třecích ploch mezi pojmy společnost a národ, věnují se dopadu, jenž mají sociální sítě na současnou politickou debatu, vzrůstajícímu negativnímu postoji české veřejnosti vůči novinářské profesi, který podnítily i mnohé výroky současného prezidenta, a také vyprázdněnosti pojmů v dnešním světě. Je znát, že inscenátoři s Taberyho názory souzní, což se ale na inscenaci podepisuje spíše negativně – ze všeho nejvíc totiž působí jako popularizační pokus o zprostředkování díla těm, kdo by si jej jinak třeba nepřečetli, zkrátka jako takové šíření osvěty. Do dialogu s Taberyho myšlenkami se tak podařilo vstoupit až během následné diskuze, kterou vedl režisér Michal Hába, sám tvůrce politického divadla, a na níž byl přítomen i autor předlohy.
Opuštěnou společnost v Divadle na cucky tvoří herci Marek Šenkyřík,
Dagmar Kopečková a Jan Mansfeld. Foto Kristýna Sigmundová
Nutno ovšem dodat, že ono šíření osvěty probíhá poměrně hravým, odlehčeným způsobem. Trojici mladých herců (Dagmar Kopečková, Jan Mansfeld a Marek Šenkyřík) se daří prezentovat Taberyho myšlenky povětšinou nikoliv v podobě těžkopádných tezí, ale naopak podnětů k zamyšlení – jako by oni sami o výrocích stále přemítali. Režisérovi se v několika pasážích daří proud slov vyztužit náznakem dramatické situace. Nejvýrazněji ve výstupu, v němž trojice aktérů sehraje klauniádu vystihující pokoutnost, jež se ukrývá za vzletnými prohlášeními populistů. Rozkladný živel v buřince nejdříve nenápadně poštve dva klauny s červenými nosy proti sobě a pak profituje z toho, že u něj oba hledají spravedlnost – na úkor ztráty svobody. Výstup v komické průzračnosti gagu přesně vystihuje Taberyho úvahy o populismu znějící z reproduktoru (namluvil Pavel Vacek).
Vše se odehrává okolo bílého hranolu umístěného uprostřed jeviště. Tři mladí lidé v mikinách sedí na jeho podstavci a čtou si dotyčnou knihu, šplhají nahoru, ukrývají se za něj a pomocí částí svých těl vytvářejí iluzi člověka v rozpustilém výskoku, kterému náhle přibyde pár končetin navíc; v první řadě pak útvar slouží k projekci jmen autorů uvedených citací. Objekt ze všeho nejvíc připomíná pomník, artefakt, jenž v sobě spájí minulost s přítomností a budoucností a často se stává významným symbolem dějinných mezníků a hodnot národa – od autorů výpravy Anny Zelinkové a Josefa Malíka to byl přesný příspěvek k tématu češství a jeho politické cesty od roku 1918 k dnešku. Skutečnou esenci tohoto tématu se ovšem inscenaci vystihnout nepodařilo – ale to zatím nikomu, ani samotnému Taberymu. Zatím je to zřejmě úkol nad naše síly.
Divadlo na cucky, Olomouc – Erik Tabery, Iva Mikulová a Patrik Lančarič: Opuštěná společnost. Režie: Patrik Lančarič, dramaturgie: Iva Mikulová, hudba: madcap – Petr Mlynář a Tomáš Valent, scénická výprava: Anna Zelinková a Josef Malík, kostýmy: Katarína Chválová. Hrají: Dagmar Kopečková, Jan Mansfeld a Marek Šenkyřík, hlas Erika Taberyho: Pavel Vacek. Psáno z premiéry 16. 5. 2019 v rámci festivalu Divadelní Flora.
///
Více o festivalu na i-DN:
…
Komentáře k článku: Olomoucké šepoty a výkřiky (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
