Olomoucké spílání (No. 1)
Olomouc je tichým, deštivým a zšeřelým místem. Ačkoliv se nad městem houfovala temná mračna, nezabránilo to některým vyrazit na další Vintage market na Parkánu u Konviktu. Právě tam začal sobotní program a právě tam bylo možné nejzřetelněji pozorovat „hněv klimatických bohů“.
Otvíráme! FOTO JIŘÍ DOLEŽEL
Vintage market šuměl
Obchodníci se předháněli v nabídkách pod cenou. FOTO JIŘÍ DOLEŽEL
Vintage market šumel. Obchodníci se předháněli v nabídkách pod cenou. Do ševelu, který asocioval chvění istanbulského tržiště, vnikly najednou dvě rozhlasové interpretace her Davida Drábka – labužnického Švédského stolu a tělovýchovné Koule. Oba texty už sám autor inscenoval na jevišti (Švédský stůl v brněnské Redutě 2007 a Kouli měla právě ten den světovou divadelní premiéru na „domácí“ scéně v Hradci Králové), nicméně v rozhlase se jich chopili jiní – Michal Bureš a Aleš Vrzák. „Rozhlasovky“ v těkavém prostředí stanového marketu chvílemi připomínaly pouliční rozhlas, čímž příjemně ozvláštňovaly atmosféru exotického trhu.
Opravdové „akvabely“ však začaly až s vystoupením souboru Cirkus LeVitare. FOTO JIŘÍ DOLEŽEL
Opravdové „akvabely“ však začaly až s vystoupením souboru Cirkus LeVitare. Před nákupním stanem svou šamanskou klauniádou přivolali žongléři silný déšť, který zlomil i přihlížející hlouček nadšených diváků.
Krásné peklo
Všichni se však postupně chystali na odpolední peklo – taneční inscenaci Have a Nice Hell. Duo performerek z uskupení Good Girl Killer (Magda Jędra a Anna Steller) spolu s výtvarnicí Patrycjí Orzechowskou vytvořily na půdní scéně Konviktu temný svět, který připomínal hororovou show, v níž se sešly nejvýraznější děvčátka filmových i videoherních hororů.
Aktérky svými dlouhými rozpuštěnými vlasy připomínaly dvojčata z Kubrickova Osvícení. FOTO JIŘÍ DOLEŽEL
Aktérky svými dlouhými rozpuštěnými vlasy připomínaly Sarah Morgan z Kruhu, Almu Wade z herní trilogie F.E.A.R., Ester ze Sirotka, dvojčata z Kubrickova Osvícení či děsivou holčičku ze série Nenávist Takashiho Shimizu, stejně jako řadu dalších „nevinných, nenapravitelných a dívčích sadistických“ přízraků. Bezeslovná taneční či spíš pohybová performance využívající konkrétní zvuky včetně různých autentických skřeků, vzdechů, výkřiků i zpěvu obou performerek doprovázená koláží elektronické taneční hudby se ve svém průběhu neustále proměňovala. Každý následný obraz zvrstvoval významy předešlé. Od zcela abstraktních a mlhavých až po konkrétní. Od nejasně formulovaných gest po pragmatické stereotypy života a soužití. Podobně dívky nakládaly i s žánrovými klišé. Několik výjevů hned na začátku inscenace lze číst i jako strach samotných aktérek. Ačkoliv je Have a Nice Hell koncipované jako soustředěná a subversivní provokace vůči kánonu „čistého“, elegantního tance, některé výjevy napovídaly, že se formy i témat zalekly občas i samy performerky. Obcházely konkrétní odkazy a symboly a divákům „nahazovaly“ pouze jejich minimalistické útržky.
Have a Nice Hell je koncipované jako soustředěná a subversivní provokace vůči kánonu „čistého“ tance. FOTO JIŘÍ DOLEŽEL
Vše je podřízeno času a jeho deformovanému vnímání. V úvodním obrazu syčí na vařiči konvice. Bod varu platí pro tanečnice jako signál. Velmi pomalu vchází na scénu potaženou masivní pavučinou. Každá z aktérek má strach z něčeho jiného. Jedna se bojí přiblížit ke konvici s vroucí vodou, druhá svůj děs ze žehličky zatlačuje do neúhledných hromádek oblečení, které se snaží rozžehlit. Omezují se pouze na nekonkrétní výkřiky. Jediná věta, která v inscenaci zaznívá, je reprodukce doznání Anakina Skywalkera k masové vraždě. Pozabíjel domorodý kmen, který zlynčoval k smrti jeho matku. Zaznívá v Epizodě II Hvězdných válek ve chvíli, která posunuje postavu blíže k temnému konci. Celý fikční svět Hvězdných válek je postaven na triádě zla, kterou kromě vášně a nenávisti tvoří právě strach.
Celý fikční svět Hvězdných válek je postaven na triádě zla, kterou kromě vášně a nenávisti tvoří právě strach. FOTO JIŘÍ DOLEŽEL
Nad celou inscenací bdí vykuchané torzo hranostaje. Jeho nohy, ocas a hlava s rudě zářivými letkami místo očí trčí z bedny v pozadí scény a hypnotizuje diváky od prvopočátku. Vidí, kterak se první půlka Have a Nice Hell odehrává nepříliš strukturovaně a chaoticky, zatímco druhá je bravurní pohybovou kreací. Nejméně čtvrthodinovou intenzivní taneční smršť poté otevřely projevy intimních surovostí, kolem kterých se celou první půli pouze nejasně kroužilo. Orgiastická bestiální choreografie, v níž se aktérky svlékaly do spodního prádla. Jejich souboj připomínal erotické něžnosti i sexuální násilí. Svršky si strhávaly strhujícím způsobem. Skákaly po sobě, proplétaly se a škrábaly.
Nejméně čtvrthodinovou intenzivní taneční smršť poté otevřely projevy intimních surovostí. FOTO JIŘÍ DOLEŽEL
Vrcholovou kreaci doprovázenou agresivními beaty minimalistického techna vystřídal klid. Obě performerky zůstaly nehnuté. Jejich absolutní koncentrace znejistila diváky natolik, že nevěděli, zda tleskat z povinnosti či nadšením. Zda vstát a rozhořčeně odejít, nebo fascinovaně zírat. Dvojice ještě pár dlouhých minut nehnutě stála na jevišti. Květiny, které dostala, ležely u jedné na zemi, druhá je držela v – jakoby – zkamenělých rukou. Takto opuštěné zůstávaly obě aktérky na jevišti dál…
Festival se rozjíždí
Bobři a vydry v podání Vosto5. FOTO JIŘÍ DOLEŽEL
Večerní veselici nastartovala ve zcela jiné náladě pražská skupina Vosto5 s programem nazvaným – jak jinak – Festival se rozjíždí Vosto5. Trojice Jiří Havelka, Ondřej Cihlář a Ondřej Bauer hned od samého počátku chrlila slovní, jazykové, situační i pohybové absurdity a doslova v šapitó v Konviktu řádila. Apokalypsu vzali improvizátoři jako veselou mantru trpkého konce. Na jejich roztomile znepokojující produkci navázal set DJky Voe z půvabného jihofrancouzského městečka Ville Lessive.
Komentáře k článku: Olomoucké spílání (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
