Ománská literatura, drama a hvězdy
Nebeská tělesa mají v moderní ománské literatuře významné místo z mnoha důvodů. Na prvním místě lze zmínit vztah Ománců k přírodě, jejíž ochraně přikládají velký význam. S tím souvisí i způsob života obyvatel sultanátu, vyznačující se usilovnou snahou uchovat přírodní bohatství země pro budoucí generace. Dalším důvodem je arabské kulturní dědictví, které zaujímá důležité místo v umění, kultuře, architektuře či školství. Návraty autorů ke klasické arabské poezii a próze vysvětlují jejich hluboké zaujetí pro literární odkaz básníků arabské pouště, kteří ve svých verších opěvovali krásu rozzářené noční oblohy, klenoucí se nad nekonečnými písečnými pláněmi, zvrásněnými chodidly velbloudů a kopyty koní. Hvězdy a planety se tak staly symbolickým motivem společným pro díla klasické i moderní arabské literatury.
Tradiční ománský kostým můžete zahlédnout například v rámci každoroční kulturní akce Muscat festival anebo na ománské svatbě FOTO JIŘÍ PROKOP
Zatímco v ománské poezii vystupují nebeská tělesa zejména v milostných verších, v povídkách a románech se představují jako objekty vypravěčské fantazie na hranici reálného a fikčního světa. Někdy vytvářejí mytologický rámec místa děje, jindy se stávají personifikovanými objekty, s nimiž literární postavy vedou přímé nebo nepřímé dialogy. V mnoha textech jsou němými svědky děje, kteří z nebeské výše stráží hrdiny příběhů na jejich pozemské pouti. Hvězdy také symbolizují nostalgické návraty do dětství a na místa, kde postavy mají svůj skutečný domov. Neobejde se bez nich líčení života beduínů ani práce zemědělců. Díky svítícím lampám zavěšeným na noční obloze mají ománská města, vesnice a oázy autentickou atmosféru. Nejde však o romantický plášť, halící místa děje, nýbrž o základní kompoziční prvek.
V románu Antilopa z ománské poušti, jehož autorem je ’Alí ’l-Ma’marí, například Bin Súla’ vzpomíná na své dětství, strávené uprostřed panenské přírody v rodném Ománu. Čím déle žije v Londýně, tím častěji se v myšlenkách vrací k místům, která opustil, ale nikdy nepřestal mít rád. Román se podobně jako řada jiných děl vyznačuje nepřeberným množstvím obrazů pouště, v níž mají svůj domov lidé, zvířata a rostliny. Každý jejich krok – ať si to hrdinové uvědomují, či nikoli – sleduje plejáda nebeských těles, s nimiž obyvatelé pouště rozmlouvají, prosí je o radu nebo mlčky pozorují a čekají na nějaké znamení…
Téma nebeských těles je rovněž součástí moderní dramatické tvorby. Autoři se totiž stále více zaměřují na témata oslovující nejen diváky v Ománu či ostatních státech Zálivu, nýbrž i v arabských zemích, které se staly průkopníky arabského divadla (Egypt, Sýrie, Libanon aj.). Ománská divadelní scéna zaznamenala od konce devadesátých let odklon od tradičních témat, souvisejících se vztahy v rodině, mezi generacemi, s postavením ženy aj., a zároveň zvýšený zájem o aktuální společenské problémy. Jejich dramatizaci se věnují především nekomerční vysokoškolské divadelní soubory. K nejčastějším námětům patří proměny ománského venkova inscenované jako obrazy, v nichž se prolíná několik vyprávěcích rovin, zahrnujících vztah vesničanů ke krajině s akáciemi a kadidlovníky, ke každodenním rituálům i kosmologickým jevům, které dodávají jejich životům symbolicko-filozofický rozměr.
Komentáře k článku: Ománská literatura, drama a hvězdy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
