Divadelní noviny > Názory – Glosy
Ondřej Hrab: Archa je především myšlenka
Rozhovor s končícím ředitelem Divadla Archa v Praze
Po téměř třiceti letech v této funkci odchází Ondřej Hrab z pozice ředitele pražského Divadla Archa. A s ním končí i značka Divadlo Archa.
Jak se těsně před koncem svého funkčního období cítíte? Vzpomněl jste si na Havlovo Odcházení, jež Divadlo Archa ve světové premiéře uvádělo?
Rozhodně ze svého odchodu žádnou hořkost necítím. Můj odchod z Divadla Archa byl dlouho plánovaný. Připravoval jsem v posledních letech několik modelů, jak je předat. Ty modely měly svou časovou posloupnost, jejímž hlavním cílem bylo najít někoho, kdo má názor, vizi, zkušenosti a je dobře připravený na to, aby vedl organizaci s tak dynamickou dramaturgií a složitým provozem, jako je Divadlo Archa. To bohužel nevyšlo. Grantová komise dvakrát za sebou řekla, že si na nového ředitele počká. Divadlo Archa tedy dostalo grant pouze na dva roky. Kdo by se přihlásil do konkurzu bez jistoty dalšího kontinuálního fungování organizace? Najít někoho, kdo by byl schopen dále naplňovat poslání Divadla Archa, se prostě nepovedlo. Konkurz, který byl vypsán v roce 2021, to jen potvrdil. Proto správní rada přijala plán, který měl divadlo zcela proměnit nejen po stránce dramaturgie, ale i v názvu.
Rozumím-li dobře, značku Divadlo Archa si odnášíte. Jaká je její budoucnost?
Neodnáším si značku „Divadlo Archa“. Divadlo Archa, tak jak jej všichni znají, od roku 2024 existovat nebude. Pro činnost, kterou divadlo vyvíjelo, jsem vymyslel název Archa v době, kdy tento název nikdo nepoužíval. Archa je především myšlenka, názor, otevřenost všem druhům umění. Poslání Divadla Archa bylo od počátku definováno desaterem, které jsme si vytyčili (najdete je na stránkách Divadla Archa – pozn. red.) a které jsem se snažil naplňovat po celých třicet let. Toto poslání zůstalo stejné, ale to, jakou měla v průběhu doby činnost divadla podobu, se dynamicky proměňovalo se společenskými požadavky.
Po vás do prostoru bývalého D34, Divadla E. F. Buriana a od roku 1994 Divadla Archa přichází – jak jste oznámil již před více než rokem – nový tým vedený Štěpánem Kubištou. Mohl byste jej v krátkosti představit?
Štěpán Kubišta před měsícem oznámil správní radě, že se vedení svého projektu vzdává. Správní rada tedy jmenovala ředitelem od 1. ledna 2024 mého dosavadního programového zástupce Jindřicha Krippnera. Předávám mu prostory a vybavení divadla v dobrém stavu. Nový ředitel převezme finančně zdravou organizaci, která nemá vůči partnerům žádné dluhy. Na budoucnost se zeptejte jej.
Když se ohlédnete za téměř třiceti lety, která jste strávil v Divadle Archa, co vidíte?
Krátce zrekapitulovat třicet uplynulých let nelze. Mohu jen říct, že prosazovat myšlenku divadla tohoto typu nebylo vůbec lehké. Už jen prosadit na počátku architektonickou proměnu na variabilní prostor vyžadovalo velké úsilí. Stejně nelehké bylo obhájit dramaturgickou koncepci. Trvalo vždy několik let, než tvorbu umělců, které Divadlo Archa představilo jako první, uznal divadelní mainstream. Například Robert Wilson si na uznání musel počkat až do doby, kdy režíroval v Národním divadle. Podobně tomu bylo s dokumentární a sociálně specifickou tvorbou, na kterou jsme se v posledních letech s režisérkou Janou Svobodovou zaměřili.
Divadlo Archa se pod vaším vedením v průběhu let proměnilo z příspěvkové organizace města na obecně prospěšnou společnost…
Jsem přesvědčený, že transformace z příspěvkové organizace na obecně prospěšnou společnost byl krok správným směrem. Problém vidím ve zpackané kulturní politice, která v této transformaci nepokračovala, a tím se vytvořil nežádoucí rozpor mezi příspěvkovými organizacemi a nezávislými divadly. Grant Divadla Archa jako neziskové organizace během dvaceti let nikdy nedosáhl částky, kterou divadlo dostávalo jako příspěvková organizace. V nominální výši! To znamená, že v reálné hodnotě jsme letos byli někde na polovině toho, s čím divadlo mohlo hospodařit před více než dvaceti lety. A nájemné vzrostlo za tu dobu osmkrát. To nemluvím o energiích a službách. Grant hlavního města pokrýval v posledních letech vlastně jen provozní náklady. Na umění jsme museli získat peníze dalšími menšími granty, mezinárodními projekty a komerčními aktivitami. Za posledních dvacet let jsme nedostali žádný příspěvek na investice. Pověst dobře vybaveného divadla jsme si udrželi především velkou péčí o technické vybavení, které stále umožňuje vyhovět náročným požadavkům na mezinárodní úrovni.
S jakými sny a vizemi vstupujete do roku 2024?
Spolu s mou ženou Janou Svobodovou jsme založili organizaci Archa – Centrum dokumentárního divadla. Budeme se v ní věnovat projektům, které propojují vzdělávání a tvorbu v oblasti dokumentárního divadla. Naše činnost se bude odehrávat v Čechách stejně jako v zahraničí. Sídlo máme v Praze a zároveň budujeme rezidenční centrum na venkově, protože jsme přesvědčeni o důležitosti vytvářet kulturní aktivity mimo velká města. Přebíráme pod svá křídla inscenace dokumentárního divadla, které jsme v posledních době v Divadle Archa vyprodukovali. Budeme vytvářet nové inscenační projekty a poskytovat rezidence mladým umělcům. Budeme pokračovat v pořádání Mezinárodní letní školy dokumentárního divadla, které se pravidelně účastní mladí divadelníci z celého světa od Číny, Jižní Koreje a Íránu po Irsko a USA. Budeme i nadále pořádat mezinárodní festival Akcent. Kalendář na příští rok máme plný. Naše projekty se v příštím roce budou rozprostírat od české vesnice přes Prahu, Varšavu, Tiranu, Neapol po Oslo. Mám z toho radost.
Komentáře k článku: Ondřej Hrab: Archa je především myšlenka
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
