Ondřej Hrab: Archa je veřejným fórem
Rozhovor vznikl po setkání u kulatého stolu o divadle Archa z potřeby vyjasnit některá z témat, kterých jsme se při debatě dotkli.
Ondřej Hrab ve svém divadle FOTO JAKUB HRAB
Než se začnete ptát, chci připomenout deset bodů, které jasně deklarují, kam Archa směřuje, co dělá a komu slouží. Každý si je může přečíst na sloupech ve foyer a posoudit, jestli se jim nezpronevěřujeme. Každý rok se také zpovídáme správní radě divadla. Že Archa už není Tuzexem českého divadla jako v devadesátých letech, je naprosto normální, už máme směnitelnou měnu a nemusíme stavět mosty a dovážet zahraniční soubory, aby inspirovaly české umělce. Zabýváme se především tím, jak má vypadat kulturní instituce v jednadvacátém století, čemu má sloužit.
Co tedy považujete za nejdůležitější dnes?
Jsou to témata populismu, ohrožení demokracie a evropanství. Z nich vycházíme. Nikdy nám nešlo o formu, kterou se vyjadřujeme, jestli divadlem, tancem nebo hudbou. Důležité je iniciovat veřejnou diskusi, být inspirativní pro život lidí v této společnosti, pro jejich schopnost vyrovnávat se se současnými problémy. Aby si lidé uvědomili, že nejsou žádná jednoduchá řešení. Archa je především veřejným fórem, laboratoří demokracie. Naše dramaturgie pracuje s moduly a dbáme o to, aby mohly fungovat nezávisle na sobě, aby se navzájem doplňovaly. Jde nám o to, aby jednotlivé moduly měly svůj vlastní management, svou vlastní povahu a společně vytvářely prostor pro ty základní cíle, které jsem jmenoval.
Ve veřejném prostoru
Které z vašich projektů v posledních době tedy výrazně vstoupily do veřejného prostoru?
Za exemplární příklad mohu uvést práci argentinské režisérky Loly Arias Konkurs na revoluci. Diváci přišli do divadla a mohli se buď jen dívat, nebo se zúčastnit konkursu na rekonstrukci jednoho dne sametové revoluce – 21. listopadu 1989, kdy Václav Havel poprvé mluvil na Václavském náměstí. Našli jsme projevy všech tehdejších účastníků, zrekonstruovali jejich oblečení. Diváci se mohli ucházet o roli Václava Havla, tajného policajta na náměstí, příslušníka SNB, demonstranta, který zvoní klíči, nebo třeba Marty Kubišové. V šatně dostali roli a kostým a předstoupili před komisi. Ta se jich ptala, proč si roli vybrali, jaký k ní mají vztah, zda tehdy byli nebo nebyli na světě, co by je vedlo k tomu demonstrovat v dnešní situaci stejně jako v roce 1989. Vznikl šestihodinový nesmírně cenný sociologicko-historický průzkum divadlem, který dokazuje, že není potřeba, aby někdo hrál někoho na scéně, že není potřeba inscenovat rekonstrukci daného okamžiku, ale že ho mohou vytvořit sami účastníci projektu.
Vloni jsme vytvořili představení s nezávislým čínským divadlem Living Dance Studio a konfrontovali české a čínské dějiny na autentických příbězích. Nazvali jsme je Obyčejní lidé, protože prezident Zeman řekl, že kašle na lidská práva v Číně a chce do Česka přivézt pracovní místa pro obyčejné lidi. Představení se bude příští rok hrát celý týden v pařížském Théâtre de la Ville a na prestižním festivalu Romaeuropa v Římě.
U kulatého stolu zaznělo, že Archa není vlastně vidět, že je příliš uzavřená. Podle Výroční zprávy jste za propagaci v roce 2016 vydali 2,4 milionu korun, což by vám mohl leckdo ve zdejších divadlech závidět.
Při obratu 40 milionů korun to je málo. Připravujeme osmdesát akcí do roka, každá vyžaduje specifickou propagaci. Máme na to metodu, které říkáme community based audience development, a rozvoj publika je jedním z našich hlavních cílů. Musíme oslovit každou komunitu a ke každému projektu udělat speciální propagační plán. Většina projektů je koprodukčních a my do jejich rozpočtu kromě jiného přispíváme právě propagací. Do propagace jde pět až sedm procent našeho rozpočtu, kdežto běžně se dává až dvacet procent.
Jak vypadá typická koprodukce Archy? Patří k nim třeba představení souboru Vosto5?
Ano, patří. Různým způsobem se podílíme na vývoji inscenací a při představeních platíme honoráře, techniku. Způsobů koprodukce je celá řada. Koprodukce je sdílené riziko. V podstatě na všechno, co děláme, musíme mít partnera, abychom projekty vůbec zaplatili.
Jak se podílejí soubory, které v Arše hrají pravidelně, na jejím provozu? Například divadlo Vizita, což je jeden z vašich nejčastějších programů. A je potřeba propagovat Jaroslava Duška?
Ne, Jaroslava Duška nepropagujeme. Propagujeme unikátní divadelní formu Vizity a vytváříme strategie její propagace, abychom vytvořili nové komunikační kanály. Vizita se na provozu divadla finančně nepodílí, stejně tak hostování Divadla Husa na provázku hradíme my, včetně honorářů, cesty a ubytování. Festival Husy na provázku má obrovské náklady, ale myslím, že je důležité, aby tady byla scéna, která propojuje Prahu a Brno. Když my jedeme do Brna s naším představením, platí náklady zase oni. Bohužel se nám nepodařilo za ta léta, co spolupracujeme, najít grant, který by spolupráci mezi Prahou a Brnem pokryl.
Pronajímáte divadlo jiným produkcím?
Máme některé ryze komerční pronájmy, třeba podnikové akce, ty nám musí vydělat peníze. Ale nemůže nikdo přijít, že si chce pronajmout divadlo a hrát tu své představení.
Ani Show Jana Krause není pronájem?
Je součástí našeho programu, naplňuje jeden z oněch deseti bodů – je to veřejné fórum. Archa má tři jasně vymezené talkshow. Jedna je v koprodukci s rádiem Wave zaměřená na mladé publikum. Na intelektuály míří talkshow Martina C. Putny a ta Krausova je určená širokému publiku. Ať si o tom myslí, kdo chce, co chce, Jan Kraus je na straně demokracie a rozvoje občanské společnosti. Pro nás je to zároveň audience development, protože jeho diváci většinou přicházejí do Archy poprvé a pak se do ní vracejí. Na Krause nevydáme ani korunu z grantu, naopak získáme do rozpočtu nemalé peníze.
Uvádíte, že hrajete 220 večerů do roka, ale v nabídce Archy do konce sezony je uvedeno deset, jedenáct představení do měsíce.
Každé představení má jinak uspořádané jeviště a hlediště. Dokud to neznáme a nemůžeme prodávat lístky, tak ho na internet nedáváme. Například novou produkci Rusáci nabídneme až po prezentaci work in progress.
Kdo připravuje Rusáky?
S námětem přišel Jan Burian, který pro představení vytváří hudbu. Jan oslovil režisérku Janu Svobodovou. Dalším členem koncepčního týmu je multimediální umělec Jaroslav Hrdlička. Své příběhy a tvůrčí práci do projektu přinášejí vynikající tanečníci Inga Mikshina-Zotova, Roman Zotov-Mikshin a mladá studentka Marina Sokol. Představení se věnuje nejmladší generaci Rusů žijících u nás, kteří aniž často znají historický kontext, se musí vyrovnávat s označením „Rusák“. Je to zároveň projekt Archy k padesátému výročí srpna 1968.
V programu Archy uvádíte kurzy pro různé věkové kategorie. Tak intenzivní vzdělávací činnost není v divadlech obvyklá už proto, že primárně mají jinou funkci.
Ale to je zásadní věc: vychovávat si nové a aktivní publikum. Když organizujeme taneční kurzy nebo kurzy kreativního pohybu pro děti, tak si zároveň vychováváme budoucí diváky. A jestliže je to pro dospělé, jsou to lidé, kteří Archu považují za své divadlo a přivádějí do ní další ze svého společenství. Považujeme vzdělávání za součást toho, co děláme.
Vzděláváte i profesionály?
Organizujeme mezinárodní čtrnáctidenní letní školu divadla v sociálním kontextu. Vloni jsme vybrali pětadvacet z přihlášených padesáti studentů z prestižních univerzit v Londýně, Nizozemí, Číně, Singapuru, Íránu či z Kanady. Vytváříme tím síť nových tvůrců, s nimiž potom spolupracujeme. Většina absolventů se přihlásila do rezidencí u nás. Někteří z nich, zvláště íránští, byli nesmírně angažovaní. Jeden z nich skončil krátce po svém návratu do Teheránu ve vězení.
Produkce
Ve výroční zprávě nemáte průměrnou návštěvnost představení. Za rok 2016 uvádíte celkový počet diváků 47 715 na 233 představení, tedy zhruba 200 diváků na představení.
Procento návštěvnosti od počátku neobsahuje ani smlouva s magistrátem, protože Archa je tak variabilní prostor, že ten údaj nemá smysl. Velký sál můžete upravit pro deset diváků stejně jako pro tisíc. Pro nás je mnohem důležitější pořídit si každé čtyři roky hlubokou analýzu našeho publika, jeho věkové struktury, vzdělání, co je motivuje Archu navštívit. Tyto výzkumy se vyplatí. Pořizovaly je různé instituce, Gallupův ústav, Millward-Brown, STEM – Mark, VŠE a další. Poslední analýza vznikla díky evropskému projektu Theatron, který se zabýval rozvojem publika. Naším partnerem byla Freie Universität v Berlíně, kde mají speciální oddělení pro výzkum publika. Vytvořili pro nás specifickou metodiku, která spočívala v kombinaci řízených workshopů i empirických výzkumů. Empirické výsledky ukázaly vysokou spokojenost diváků: v případě divadla 89‚4 %, v tanci 89‚2 %, v hudbě dokonce 95 %, v literatuře 92 %. Ze všech výzkumů vychází stejná věková struktura diváků. Většina, 60 %, je ve věku do 40 let. Jestliže jsme měli stejnou věkovou strukturu v roce 1996 a máme ji v roce 2018, znamená to, že Archa je stále atraktivní pro mladé lidi. Toto jsou fakta opřená o profesionální výzkumy.
Uvádíte přes pět milionů mzdových nákladů ročně bez odvodů, k tomu zvlášť produkční služby skoro za milion, technické služby za čtyři miliony, koprodukční za čtyři miliony, umělecké honoráře za pět milionů. Jaký je u vás průměrný plat?
Pohybuje se kolem pětatřiceti tisíc korun hrubého.
To hodně převyšuje poměry v českých divadlech.
Ano, ale kolik mají zaměstnanců, kdežto my jich máme jen jedenáct. Mají zodpovědné manažerské funkce, jsou to absolventi nejlepších i zahraničních škol. Ostatní platíme hodinově. Nejenom techniky, ale i všechny produkční. Nechceme, aby sem někdo „chodil do zaměstnání“, když třeba zvukaře nepotřebujeme každý den. Jeden den tu pracuje padesát lidí a druhý den tři. Musíme být ekonomicky efektivní.
Využíváte stejně efektivně i špičkové technické vybavení divadla?
Naše technika není špičková, to už je jen legenda. Máme kvalitu, kterou jsme pořídili v devadesátých letech, to jsme se pohybovali opravdu v první lize. Dnes jsme na standardu a myslím, že mnohá divadla jsou na tom podobně, ale také líp. Od té doby jsme žádné peníze na investice do technologií nezískali. V podstatě všechny investice, což vychází zhruba na milion korun ročně, pokryjí udržování současných technologií, aby se úplně nesesypaly. Pro zahraniční projekty s náročnějšími požadavky na světla a zvuk si musíme leccos najmout.
Co bude dál
Uvažujete o tom, že předáte divadlo další generaci? Připravujete svého nástupce?
Buď bude organizace kontinuálně pokračovat, nebo tady skončí Divadlo Archa a z prostoru majitel zřídí kasino nebo něco jiného. Jsou dvě možnosti: zrušit značku Archy a udělat ostrou čáru, ať tady někdo dělá, co chce. Nebo značka zůstane a pak se musí rozvíjet její základní poslání z hlediska potřeb budoucí společnosti. K budoucnosti Archy pořádáme pravidelně expertní diskuse. Správní rada nám zadala úkol připravit návrh restrukturalizace organizace. Na příštím zasedání jej předložíme.
Co si máme pod restrukturalizací představit?
Vytváříme novou strukturu organizace, způsob, jakým bude Archa fungovat v nejbližších letech, jaké budou kompetence členů týmu. Náš tým je poměrně mladý, skládá se většinou z kompetentních a kreativních profesionálů. Jde o to, udržet vnitřní dynamiku organizace, aby Archa naplňovala své poslání v dlouhodobém horizontu.
Komentáře k článku: Ondřej Hrab: Archa je veřejným fórem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
