Opera v parlamentu
Že je parlament divadlem svého typu, není zrovna originální zjištění. Ani to, že pěstuje spíše pokleslé žánry, převládá fraška v tradici V. Štecha a poněkud středověká hádání. Z replik převažují pomluvy a urážky, náměty jsou nejčastěji z oblasti krimi.
Nepamatuji však, že by se na parlamentní půdě jednalo o skutečném divadle. Dokonce o jednom konkrétním! Minulý týden hned dvakrát: ve středu v Senátu a ve čtvrtek ve výboru pro kulturu a to další. V obou případech ministr kultury Jiří Besser přišel vysvětlovat, proč chce „likvidovat“ tak prosperující podnik, jakým prý je Státní opera Praha. Stejné po něm chtěl v interpelacích Jiří Paroubek.
Při troše škodolibosti by se i na tohle dala napsat divadelní recenze. Asi by začala povzdechem nad ledabyle nahozeným tématem: senátoři i poslanci si totiž nezjistili fakta, ale dali pouze na účelové informace z okruhu odborářů Státní opery Praha a odvolaného pověřeného ředitele Radima Dolanského. Ministrovi nedalo moc práce věcně vysvětlit, že jeho političtí kolegové vaří z vody a že si na odpověď, co on navrhne udělat se Státní operou Praha, musí spolu s ním počkat nejméně do poloviny, ale spíše konce dubna, kdy by se snad už mohl zrodit konkrétní návrh – zatím se polemizuje s domněnkami. Ministr ovšem musel přiznat, že si za to jeho úřad mediální neobratností může sám.
Docela jsem se těšil, jak budou Kateřina Klasnová s Jiřím Besserem debatovat o tom, kolik lidí musí být v operním orchestru. Tak daleko to naštěstí nedošlo, i tak zazněly otázky humorné, a to proto, že si politikové stále pletou své kompetence: mají rozhodnout o politickém řešení odborně zpracovaných podkladů a návrhů, nikoli amatérsky fušovat do věcí, o nichž nic neví a vědět nemohou a nemusejí – v tomto případě do organizace operního domu. Šikovná PR agentura, kterou si na Bessera a jeho náměstka Zdráhala odboráři ze Státní opery Praha najali, možná po vzoru lékařů, jen využila jejich nešikovnosti. Můžeme si o tom myslet cokoliv, ale ta firma dělá jen to, co má v popisu práce a za co bere peníze, na rozdíl od politiků. Nic víc v tom nehledejme.
Ve světle uvedení Parsifala v Národním divadle si však neodpustím poznámku: politikové slyšeli pouze na ekonomická data, na která zmínění odboráři v součinnosti s Radimem Dolanským a operním manažerem Richardem Kolářem redukovali úvahy o pražské operní budoucnosti. Co horšího, papouškují to po nich i mnozí odborníci, zvláště v Lidových novinách. Jenže jestli chceme úspěšnost operního domu posuzovat soběstačností, pak sbohem Parsifalové, budeme za pár drobných provozovat jen laciný šunt.
Komentáře k článku: Opera v parlamentu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
