Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sítě – Bohumil Nekolný
Předkládáme k diskusi názory oponentů Návrhu optimalizace pražské divadelní sítě. Interní materiál pro potřeby expertního týmu nebyl určený k publikaci, obsahuje však závažné a podnětné úvahy, o nichž je třeba veřejně debatovat.
/V nejnutnější míře texty pro potřeby i-DN redigoval Josef Herman/
Projektový tým měl pro zásadní systémové řešení veřejné sítě divadel v Praze možnost několika variant:
1. Použít model intendantury pro správu a řízení pražských divadel, tak jak byl význam intendanta (správce) chápán za první republiky.
2. Navrhnout model městského divadelního holdingu (samoregulujícího a samosprávného), odpovědného za realizace divadelní politiky hlavního města.
3. Navrhnout ustavení divadelní rady a na ni převést odpovědnost za realizaci kulturní politiky HMP v oblasti divadla.
4. Přikročit k zásadní proměně právní subjektivity všech divadel jako příspěvkových organizací, zřizovaných HMP.
Na základě Podkladové studie
která je přílohou předkládaného dokumentu, se autoři návrhu rozhodli realizovat variantu č. 4, a sice navrhnout transformaci divadel, což znamená zrušení příspěvkových organizací a založení nových právnických osob, většinou jako o.p.s. V zásadě jde o správné rozhodnutí, protože model provozování divadel jako příspěvkových organizací je vyčerpán. Nejen proto, že jde o socialistické reziduum správy věcí veřejných, ale hlavně proto, že v čase by neobstál konkurenci na kulturním trhu. Varianta č. 4 přitom nevylučuje následně použít některou z předcházejících možností. Pro všechny předcházející tři varianty najdeme odkazy v praxi sousedních divadelních kultur (hlavně německé jazykové oblasti, jak ve Vídni, tak v Berlíně). Řadu kritických či neuralgických bodů předkládaného návrhu lze samozřejmě najít v jednotlivých konkrétních doporučeních, zvláště proto, že nejsou dostatečně vyargumentovány.
Ze subjektivního pohledu mám kritické výhrady
hlavně stran nedůvěry k použití formy obchodní společnosti pro realizaci veřejné kulturní služby. Vždyť nový Občanský zákoník umožňuje i společnosti s ručením omezeným přiznat statut veřejné prospěšnosti. Dovedu si navíc představit, že tam, kde divadelní práce je spojená přímo s autorstvím konkrétních osobností (jako v případě Semaforu, Studia Ypsilon či Divadla Spejbla a Hurvínka), mohou být tyto určující osobnosti přímo zakladateli (či spoluzakladateli) jednotlivých s.r.o. Tato forma (s.r.o. – GmbH) je v Evropě velice frekventovaným (vedle nadací) modelem pro správu veřejných divadel. Ale hlavně je fungující model s.r.o. ve 100% vlastnictví města. Pokud by u nás byla rozhodující komplikací např. daň z příjmu, stálo by za to usilovat obecně u právnických osob, jimž je přiznán statut veřejné prospěšnosti, i u nás o jakýsi režim tax free.
Soudím, že je správné
přistoupit ke kategorizaci divadel, která umožní větší transparentnost pro jejich správu i financování. Ale i zde mám řadu kritických výhrad. Dost dobře nechápu např. zařazení Hudebního divadla Karlín do jakési kategorie VIP divadel. Z mého subjektivního pohledu je budova tohoto divadla naprosto vhodným objektem pro komerční pronájem za účelem provozování hudebního divadla. Vím, že je mrtvý projekt městské operní scény, ale přesto mne zaráží, že ani v delším časovém horizontu se neobjeví koncept divadla typu Volksoper (Vídeň) či Komische Oper (Berlín), který by mohl saturovat i žánr velké operety. Nechci vůbec zpochybňovat principy kategorizace a už vůbec ne vřazování divadel (neb kolem toho bude největší neklid) – vždyť „optimalizace“ by se rovnou mohla nazvat „divadlem společenského neklidu“, ale zarazilo mne, že ani např. Divadlo Archa není projektovým týmem chápána jako „otevřený prostor“.
Pro financování divadel se statutem „veřejné divadlo“
jednoznačně doporučuji přímé financování městem mimo grantový systém, tak jak to je standardem ve většině evropských zemích a každopádně jaká je praxe středoevropského prostoru. Podmínky lze mimo pravidlo „de minimis“ vyjednat notifikací s Bruselem.
Metodika evaluace
K základním strategickým instrumentům samozřejmě patří i metodika evaluace (a autoevaluace jednotlivých subjektů) divadelního systému. Tady jednoznačně doporučuji, aby se nepoužívala metoda lidové tvořivosti, ale aby se zadalo vypracování hodnocení pražské divadelní sítě u odborníků, kteří se specializují na evaluaci divadel, jako je např. MgA. Blanka Chládková (JAMU Brno). Je to důležitý nástroj, jednak pro kontrolu efektivity vynakládaných veřejných prostředků, ale také jako určující hodnotící instrument, který může prokázat, do jaké míry divadelní subjekt naplňuje své základní poslání.
Studie multiplikačních efektů
Stejně tak by HMP mělo přikročit k zadání studie multiplikačních efektů pražské divadelní sítě, která by následně umožnila advokacii investic do této kulturní aktivity. Ale může být i nezbytným předpokladem pro určování dalších strategií. Pilotní studie v tomto smyslu má např. Asociace hudebních festivalů pro všechny rozhodující festivaly v ČR, včetně Pražského jara.
Náklady a zdroje
Každá reforma – pokus se nazývá „optimalizací“ – je realizovatelná, když předpokládá vlastní transakční náklady a také pokud má k dispozici veřejné zdroje na realizaci svých cílů. Každopádně podkladová studie přináší dostatek argumentů pro definici poslání pražské veřejné divadelní sítě jako veřejné kulturní služby v gesci HMP. Vedle realizace priorit kulturní politiky HMP se stejně tak musí stát zavazující i definice poslání každého divadelního subjektu zřizovaného, zakládaného či spoluzakládaného HMP.
10. 4. 2013
///
Plná znění Návrhů optimalizace pražské divadelní sítě najdete zde:
Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě (návrhový dokument)
Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě (podkladová studie)
///
Dostupné dokumenty a texty na i-DN:
Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě
Návrh systémové optimalizace Divadla na Vinohradech
Návrh systémové optimalizace Hudebního divadla v Karlíně
Návrh systémové optimalizace Městských divadel pražských
Návrh systémové optimalizace Divadla pod Palmovkou
Návrh systémové optimalizace Divadla v Dlouhé
Návrh systémové optimalizace Studia Ypsilon
Návrh systemové optimalizace Divadla Minor
Návrh systémové optimalizace Divadla Spejbla a Hurvínka
Návrh systémové optimalizace Švandova divadla
Návrh systémové optimalizace Divadla Na zábradlí
///
Helena Štáchová: Devadesátiletá kariéra Divadla S+H nebyla okomentována
Komentáře k článku: Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sítě – Bohumil Nekolný
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Po přečtení všech
oponentních posudků mi jako podstatný hlas přijde právě tento – Peggi Nekolného. Myslím, že přesně tudy by se měly ubírat cesty uvažované přestavby či transformace pražské divadelní sítě. Jako nejvhodnější a do budoucna rozumné mi přijde vytvoření statutu toho, co Peggi nazývá „veřejné“ divadlo, tedy existence divadelních prostor, nad kterými by si město udrželo kontrolu, a to přes intendanty, kteří by byli za správu a provozování divadla včetně divadelní budovy zodpovědní. Teprv v rámci toho by byli – odbornou komisí či obměňovanou divadelní radou daného divadla – vybírání umělečtí šéfové zodpovědní za umělecké směřování divadla. A ti by byli jednou za přesně stanovený čas prověřováni veřejným konkursem či nějakou tomu obdobnou metodou, jež by umožňovala uměleckou rekapitulaci a případnou proměnu uměleckého vedení. Jakmile se takový model zavede, získá divadelní prostředí u nás daleko dynamičtější charakter adekvátní současné době. Samozřejmě by bylo dobré, aby toto celé bylo zaváděno v souladu i s obdobným přístupem v ostatních městech republiky, ale to je zřejmě na delší čas. Myslím, že by takový model – pokud by byl úspěšný – města (aspoň ta větší – Brno, Ostrava, Plzeň…) sama převzala.
15.05.2013 (12.14), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Toto je model dnešního ND
nebo alespoň byl za O. Černého. Nezdá se mi být dobrý a už vůbe ne u jednosouborovýh divadel. Takový intendant je totiž jakýmsi „generálem bez vojska“, ředitelem bez kompetencí i odpovědnosti. Někomu to ovšem vyhovuje, zpravidla povahám, které nemají vůdčího ducha.
Divadlo je nedemokratická instituce, jeho řízení spíš připomíná bojovou jednotku nebo kapitalistický podnik – třeba akciový.
Vlastníkem „obecně prospěšného divadla“, který za ně odpovídá plátcům a uživatelům – občanům („akionářům“), daňovým poplatníkům – jsou u nás stát nebo město. Ani jeden ani druhý divadlu odborně nerozumí. Proto by jeho zasahování mělo být omezeno na nejnutnější míru a tou je ustavení ředitele na dobu určitou. Jakým způsobem jej vygeneruje ponechme teď stranou, možností je víc. Tím by to ale mělo končit!
Mělo by už být plně na řediteli, jak si bude počínat: zda si najde – způsobem který sám zvolí – uměleckého šéfa (šéfy), nebo jím bude on sám, do jaké míry SE BUDE CHTÍT SÁM PODÍLET NA VYTVÁŘENÍ UMĚLECKÉHO PROFILU DIVADLA atd., atd. Po těch, dejme tomu 5 letech, vypíše majitel automaticky nové výběrové řízení, do kterého se samozřejmě dosavadní ředitel může přihlásit, a pokud byl dobrý, je v apriorní výhodě: majitel jej může (měl by!) chtít dál, a tak prohlásí řízení za uzavřené a nikoho jiného než jeho vůbec neosloví.
Předpokládá to jediné: aby byl majitel do té míry soudný, aby byl schopen (třeba pomocí najatých odborníků) realisticky posoudit kvalitu toho ředitelova funkčního období.
Pokud toho schopný není, je vše marné, voliči si prostě zvolili špatně a v sázce jsou pak důležitejší věci než pouhé divadlo.
Konkrétní případ: Jedním z nejlepších ředitelů – intendantů, jaké jsem kdy viděl (a zažil) je Čestmír KOPECKÝ (téměř se neznáme). Když nastoupil do Karlových Varů jako ředitel, dokázal zázraky do roka. Pak jej ale radnice vyštípala a nakonec to tam s divadlem dopadlo tak, jak to dopadlo. Ovšem radnice, která pořádá ostudné „losovačky“…
15.05.2013 (23.02), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Intendant
vytváří pracovní prostředí a maximálně kreativní, finančně zajištěný prostor pro tvorbu angažovaných umělců, aniž by měl umělecké ambice. V divadle klidně může být celý svůj produktivní věk, aniž by je svým „bytím ve funkci“ umělecky brzdil. Rozumím-li této funkci dobře, je kýmsi jako správcem hřiště a pečovatelem o dresy a je jedno, který tým na jeho trávníku hraje. Mně to přijde dobré pro jakékoli hřiště a dresy, tedy v tomto případě pro jakýkoli typ divadla a tam angažované umělce. Samozřejmě čím je divadlo menší a souborů míň, tím je intendant méně podstatný. Trenky si v Ypsilonce mohou prát sami.
15.05.2013 (23.13), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Chceš-li,
zůstaňme, Vladimíre, u toho fotbalového příměru: ředitel divadla, to není žádný „správce hřiště“ (tím je max. jeho ekon. náměstek), on je ŘEDITEL klubu. On je odpovědný správní radě ZA VŠECHNO!
Ředitel angažuje trenéra (umělecký šéf), ředitel mu říká, co si klub může finančně dovolit, jaké hvězdy angažovat, jaké pořádat zájezdy, do jakých soutěží se hlásit atd.
Nechtějme, aby se magistráty hrabaly v divadlech, kterým nerozumějí a často tam jednotlivci mají i různé nekalé zájmy přes známosti.
Podívejme se na praxi: Když je dobrý ředitel a magistrát mu nepodráží nohy, je divadlo dlouhodobě k radosti všech: Klicperovo divadlo v Hradci!
Konečně i Jan Burian byl dlouho úspěšným ředitelem, proto byl právem vybrán do ND. Je to on, kdo odvolává a jmenuje umělecké šéfy, a je to tak správné!
16.05.2013 (5.31), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Necítím se a nejsem
žádným odborníkem na správu, provoz a umělecké vedení divadel. Ale já mluvil o intendantovi, ne o řediteli. Intendant nikoho jako umělecké šéfy a herce nejmenuje ani není za uměleckou kvalitu v zásadě odpovědný. Odpovědný je za chod divadla a vytváření ekonomických i jiných podmínek k jeho zdárnému správnímu i uměleckému chodu. Je to tedy v zásadě rozdělení kompetentcí na ekonomicko-správní část a uměleckou. Zatímco tedy intendant je partnerem městu v oné ekonomické a správní rovině, je umělecký šéf plně zodpovědný za uměleckou. Pokud by se to zavedlo, lze uměleckého šéfa jmenovat jen odbornou radou/komisí téměř bez účasti městských úředníků. Ti by mnohem víc komunikovali s intendantem.
Tedy intendant je podle mne správcem hříště, zatímco umělecký šéf je trenérem, který volí strategii a styl hry týmu i si vybírá hráče. Intendant s ním komunikuje, shání peníze a oponuje, zda na hráče či turnaj (inscenaci) má či nemá. Takto to myslím funguje v Německu a Rakousku.
A co se týká oné praxe – dlouhodobé fungování ředitelů se často ukazuje jako problematické. Viz Kracik a DpP anebo Hrab v Arše. Časem vesměs vyhoří. Příkladem tak trochu intendantským je podle mne Gregoriniho éra v DnV a částečně možná i ona Zemanova v HK, byť u něj je to složitější. Je skutečně oním ředitelem, jak jej popisuješ Ty, plně zodpovědným za vše.
16.05.2013 (13.16), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Intendant je původně ten, kdo pro svého pána (šlechtica, císaře, později i zemský výbor v případě ND Praha) zajišťoval chod divadla. Angažoval k tomu ředitele, který se staral o vlastní chod divadla, najímal, dnešním způsobem řečeno, produkce a produkční týmy (tehdy divadelní trupy), a kontroloval, aby se peníze utratily hospodárně, efektivně, případně aby se v divadle nedálo něco, co by panstvo nechtělo (cenzura). Roli intendenta třeba zastávala Rada ND za Milana Lukeše. Spojovat intendanta s ředitelskou funkcí není úplně na místě, i když třeba ředitel vídeňského holdingu divadel takové postavení vlastně má: dostane zadání a peníze a ty přidělí do jednotlivých divadelních podniků, které spravuje a dohlíží na jejich využití v logice naplánované činnosti. Intendat je zkrátka dohlížitel, který pracuje nikoli pro divadlo, ale pro toho, kdo podnik platí, v případě Vídně mu přidělili i určité správní pravomoce a úkony.
18.05.2013 (11.08), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Ještě upřesnění: o intendantovi se dnes analogicky vídeňskému holdingu dá mluvit tehdy, pokud pod sebou má samosprávné podniky řízené ředitelem, tím se liší jeho postavení od ředitele vícesouborového divadla, jak ho u nás známe, kde jsou šéfové jeho přímí podřízení a ředitel je přímo zodpovědný za výsledky celého divadla (hospodářské i umělecké) – pak si vskutku musí přivést svůj tým a nikdo mu do toho nemůže mluvit, což v případě Národního divadla považuji za hodně sporné, ale je to funkční v menších regionálních divadlech. Také v Evropě stále fungují vícesouborová divadla, ale do určité velikosti a významu, žádné divadlo významu a velikosti ND v postavení vícesouborového divadla neexistuje, a už vůbec nenajdeme významnější budovu, kde by se střídala opera s činohrou.
18.05.2013 (11.16), , Trvalý odkaz komentáře,