Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sítě – Eva Žáková

Předkládáme k diskusi názory oponentů Návrhu optimalizace pražské divadelní sítě. Interní materiál pro potřeby expertního týmu nebyl určený k publikaci, obsahuje však závažné a podnětné úvahy, o nichž je třeba veřejně debatovat.

/V nejnutnější míře texty pro potřeby i-DN redigoval Josef Herman/

Předkládaný Návrh systémové optimalizace pražské divadlení sítě

byl vypracován na základě zadání Magistrátu hl. města Prahy, který se dlouhodobě a zatím bezúspěšně snaží řešit „transformaci pražských divadel – svých příspěvkových organizací“. Předkládaný návrh obsahuje dvě základní části: podkladovou studie a návrhovou část. Podkladová studie zahrnuje kapitoly Příběh transformace pražské divadelní sítě, Analýzu současného stavu a Přehled právnických osob. Dané kapitoly jsou zpracovány kvalitně a představují výstižný podklad pro návrhovou část předkládaného materiálu. Návrhová část se vedle obecných principů vize a cílů pražské divadelní politiky (včetně hodnocení subjektů a jmenování ředitelů) věnuje konkrétním návrhům řešení transformace včetně návrhů řešení jednotlivých pražských divadel, které mají dosud formu příspěvkové organizace.

Pokud jde o základní principy transformace

její předpoklady a harmogram, lze jednoznačně podpořit rozhodnutí řešitelského týmu navrhnout urychlení procesu transformace a okamžitě řešit změnu právní formy současných příspěvkových organizací na obecně prospěšné společnosti, která je možná do konce roku 2013 s možností následné optimalizace právní formy. Toto řešení se jeví jako nanejvýš vhodné především z důvodu dosažení změny právní formy příspěvkových organizací, která jsou residuem socialistické éry a představuje zastaralou, nevyhovující a neefektivní právní formu. Navíc tatom právní forma skrývá nebezpečí neadekvátní a smyslu kulturní činnosti odporující administrativní zátěže spojené například s veřejnými zakázkami (viz v r. 2013 nově zavedený systém pravidel pro veřejné zakázky a přidělování financí, uplatňovaný státní správou).

Návrhová část

se dále věnuje kategorizaci divadelních subjektů a navrhuje budoucí podobu divadel zřizovaných hl. městem Praha. V rámci kategorizace je navrženo 5 typů lišících se stupněm vazby na hl. město Praha.

V případě 1. typu – kontinuálně financované kulturní instituce není dostatečně vysvětleno výjimečné postavení dvou institucí navržených do této kategorie. Ze systémového pohledu nepovažuji zachování nadstandardní výjimky za správné řešení. Pokud řešitelský tým navrhuje výsadní postavení pro tyto dvě instituce, doporučuji důkladně tento návrh zdůvodnit. V případě Hudebního divadla Karlín vyvstávají pochyby o možnosti vytvoření reprezentativního městského muzikálového (hudebního) divadla, které by se výrazně lišilo od “komerčních“ pražských produkcí. Též by toto řešení zřejmě vyžadovalo výrazně vyšší finanční podporu oproti stávajícímu stavu.

V případě 2. typu – kontinuální opodpora divadel se zakladatelskou nebo spoluzakladatelskou funkcí hl. města Prahy a 3. typu – otevřené prostory, neshledávám velký rozdíl mezi navrhovaným opatřením budoucího vztahu k městu. V obou případech je totiž navrhovanáno navázání provozu divadel na víceletý grant na činnost. Pro zajištění větší otevřenosti pražského divadelního systému by bylo vhodnější tyto dvě kategorie neoddělovat, vzdát se zakladatelské či spoluzakladatelské funkce města a umožnit navrhovaným divadlům účastnit se rovné a otevřené soutěže (v souladu s víceletýmim granty). Město by v tomto případě mohlo ovlivňovat zaměření subjektů v rámci zadání výběrových řízení. Nicméně pokud řešitelský tým trvá na daném oddělení obou kategorií, pak doporučuji lépe obhájit rozdělení stávajících subjektů do navržených kategorií, protože stávající argumenty nejsou dle mého názoru dostatečné a budí jisté pochyby o nahodilosti – neurčitosti výběru (např. studio Ypsilon – typ 2 versus Švandovo divadlo – typ 3 či Městká divadla pražská versus Divadlo Komedie).

U konkrétních popisů budoucí podoby divadel

doporučuji snadnější orientaci a větší přehlednost (např. označení typů, kategorií v záhlaví, označení vlastnictví budovy, počet míst). V případě Divadla Spejbla a Hurvínka se vzhledem k pádnému zdůvodnění přikláním k navrhované 1. variantě, tedy vytvoření právnické osoby soukromého práva.

Po celkovém pohledu na navrhované řešení

nelze úplně souhlasit s bodem uvedeným ve Vizi a strategii: „transformace příspěvkových organizací by měla pomoci realizovat prioritu podpory nejširšího spektra umělecké tvorby a využít tento proces k narovnání vychýlené připrozeným vývojem na straně jedné a stagnací na straně druhé“. Návrh budoucí sítě dle mého názoru příliš nezakotvuje žádoucí změnu týkající se rozmanitosti kulturní nabídky a skladby diváků. U Vinohradského divadla je zmíněno, že by mělo jít o divadlo s cílovou skupinou starší a střední generace. Stávající divadla, kterých se tento materiál týká (s výjimkou Divadla Minor) však mají tutéž cílovou skupinu a lze se obávat, že navržená transformace tento stav nemusí žádoucím způsobem významně změnit.

Přes uvedené připomínky lze považovat předkládaný návrh za krok správným směrem a pozitivně ho vyhodnotit především ve smyslu radikálního řešení změny právního statutu příspěvkových organizací.

V Praze, dne 9. 4. 2013

///

Plná znění Návrhů optimalizace pražské divadelní sítě najdete zde:

Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě (návrhový dokument)

Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě (podkladová studie)

///

Dostupné dokumenty a texty na i-DN:

Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě

Návrh systémové optimalizace Divadla na Vinohradech

Návrh systémové optimalizace Hudebního divadla v Karlíně

Návrh systémové optimalizace Městských divadel pražských

Návrh systémové optimalizace Divadla pod Palmovkou