Divadelní noviny > Názory – Glosy
Opravdová dramata na brněnské scéně
Na počátku roku Divadelní noviny uvedly rozsáhlou úvahu o dnešním divadle od nového uměleckého šéfa brněnské činohry Národního divadla Milana Šotka a o jeho plánech představit v příštích sezonách na scénách ND Brno nikoli adaptovanou literaturu, ale dramatické texty jako impuls k herecké tvorbě. Ale už předtím, v článku Činohra není sprosté slovo, poukázal na to, že by rád rozšířil kánon českého dramatu nad rámec zhruba deseti zas a znovu obehrávaných titulů.
Jak tedy v reálu vypadá dramaturgický plán Národního divadla Brno na sezonu 2019/2020? Dostál umělecký šéf svým slibům? A je opravdu na co se těšit, pokud jde o potenciální možnosti souboru, s nabídkou hereckých příležitostí pro konkrétní herce a herečky?
Národní divadlo Brno míří do nové sezony s nabídkou deseti premiér a prohlášením: Mahenova činohra by neměla splývat jen s tím, co se odehrává v Mahenově divadle, ale má se stát důvěryhodnou značkou, kterou lze vyhledat i v divadle Reduta a obráceně. Mahenova činohra – to je jeden soubor působící na dvou scénách. Na nich budou společně s domácími Martinem Glaserem a novým Štěpánem Páclem pracovat ještě Peter Gábor, Natálie Deáková, Ivan Krejčí, Michal Vajdička a Martin Čičvák.
Podle Šotkova slibu nenajdeme v dramaturgickém plánu žádnou dramatizaci, ale vesměs původní dramatická díla, která vznikla v různých dobách výhradně pro divadelní scénu, nikoli pro čtení. V Mahenově divadle se objeví dvě starší české hry. Jiráskova Lucerna ovšem může v režii Štěpána Pácla nabídnout zcela nový pohled na náš „zlatý poklad“. Z archivů období socialismu dramaturgie vytáhla Steigerwaldovy Dobové tance, které jsou svou přesnou charakteristikou češství a čecháčkovství aktuální v jakékoli době. Legendární titul měl premiéru v roce 1980 v Činoherním studiu Ústí nad Labem a naposledy byl uveden v roce 2008 v Hradci Králové.
Další tituly jsou zahraniční, vedle komediální klasiky, jako je Goldoniho Mirandolina, Labichův Slaměný klobouk či tragikomedie Ference Molnára Liliom, obě scény představí pět českých premiér (!). Hra amerického dramatika Douga Wrighta Pera markýze de Sade prý nabízí nový pohled na kontroverzní postavu perverzního zvrhlíka, ale zároveň jednoho z největších myslitelů své doby. V podtitulu zní otázka: Je možné umlčet svobodné myšlení? Divadlo vsadilo na ověřené autory, jejichž nejnovější kousky mají šanci české publikum potěšit. Nad existenciálním komediálním tématem, konkursem na zabydlení Marsu v titulu MARS Marii von Mayenburga, bude společně s herci bádat Natálie Deáková. Tracy Letts, u nás známý svým Zabijákem Joem a Srpnem v zemi indiánů, ve své nové hře Protokol tematicky vstupuje na půdu komunální politiky a jeho postřehy a situace prý nebezpečně připomínají i politiku českou… Hodně očekávaná je také nová hra dalšího matadora českých scén, irského dramatika temných vizí Martina McDonagha; česká premiéra jeho hry Velmi, velmi, velmi temný příběh bude uvedena na jaře 2020 v brněnském divadle Reduta v režii Michala Vajdičky. Deset let stará hra z dílny Ronalda Schimmelpfeniga Idomeneus zpracovávající mýtus o krétském králi přinese do divadla Reduta na konci sezony závan specifické poetiky tohoto autora, okořeněné jungiánskou obrazností. Tak myslím, že je na co se těšit.
Komentáře k článku: Opravdová dramata na brněnské scéně
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
