Divadelní noviny > Burza Zahraničí

Opravdový Američan

Ve věku 73 let zemřel minulý čtvrtek v Kentucky, obklopen svou rodinou, americký dramatik, herec, režisér, hudebník, člověk mnoha profesí Sam Shepard (5. 11. 1943 – 30. 7. 2017). Trpěl nemocí ALS (Amyotrophic lateral sclerosis), která způsobuje postupné odumírání svalů, komplikace s polykáním, mluvou a dýcháním.

Sam Shepard po sobě zanechal nejen velkou rodinu, ale také pěknou řádku dramatických děl. Napsal celkem 44 dramat, z nichž mnohá získala nejvyšší literární a filmová ocenění, jako Pulitzerovu cenu, Cenu Obie, Cenu Tony ad. Patřil mezi osobnosti nadané mnoha talenty. Byl schopným dramatikem, spisovatelem, scenáristou, režisérem, hercem i hudebníkem. Mnohým z filmových fanoušků utkvěly v paměti jeho filmové role, jako byl farmář z Nebeských dnů, Walter z Homo Faber či hlavní hrdina vlastního příběhu Láskou posedlí. V nekrolozích zaznělo, že byl jediným americkým literárním velikánem, který napsal scénáře k významným filmům a současně si zahrál zapamatovatelné romantické role. Pro divadelníky pak byl nejen významným americkým dramatikem, následovníkem klasiků, jako byli Eugene O´Neill, Tennessee Williams a Arthur Miller, divadelní režisér a herec, ale také jako schopným filmovým pedagogem. Z jeho dramatického díla jsou u nás nejznámější hry Láskou posedlí, Pohřbené dítě, Mámení mysli a Pravý Západ.

Samuel ShepardRogers III. (známý zpočátku jako Steve Rogers) se narodil jako jedno ze tří dětí v učitelské rodině. Otec byl ovšem kromě toho farmářem a za II.světové války sloužil jako pilot bombardéru. Takže Sam strávil jako válečné dítě první léta na vojenských základnách. Nakonec zakotvila rodina v Kalifornii, takže získal jako teenager zkušenost nejen při práci na otcově farmě, ale také jako jezdec rodea. Po střední škole chvíli studoval zemědělství na Mt. San Antonio College, ale brzy toho nechal. V té době ho totiž začaly lákat různé umělecké discipliny. Zamiloval si Becketta, jazz a abstraktní expresionismus.

Zakrátko ale studia opustil a připojil se ke kočovné divadelní společnosti Bishop’s Company. Počátek šedesátých let jej už zastihl v New Yorku, kde nejprve pracoval jako průvodčí v autobuse, ale postupně se stále více zapojoval do alternativních uměleckých aktivit v Greenwich Village. Sám se později hlásil ke svému vzoru, nestorovi newyorského avantgardního divadla Josephu Chaikinovi.

Život v bohémské komunitě Greenwich Village pro něj byl inspirativní a brzy mu zcela propadl. Ze Steva Rogerse se stal Sam Shepard. Pod tímto jménem se hodlal proslavit. Jako všichni tehdejší bohémové pil, bral drogy, zajímala jej rocková hudba (bubnoval v kapele Lothar and the Hand People a Holy Modal Rounders, 1968-1971), a začal psát pro newyorskou off-off-broadwayskou divadelní scénu. Spolupracoval s Divadlem Genesis na East Village, psal hry, ale zpočátku je nerežíroval. Mimochodem, narukování do Vietnamu se vyhnul tím, že předstíral závislost na heroinu. V této době byl autorsky nejplodnější. Ve třiceti měl už na kontě na třicet her.

Na počátku sedmdesátých let žil tři roky v Anglii, ale poté přesídlil do San Franciska. Zde se stal dvorním autorem The Magic Theater, kde bylo v premiéře uvedeno několik jeho později proslavených her, mj. Pohřbené dítě, Utrpení strádající třídy (obě 1978), Pravý západ (1980) nebo Mámení mysli (1985), za které získal Drama Desk Award. V San Francisku Shepard vytvořil úspěšnou režisérsko-autorskou dvojici s Robertem Woodruffem, který mj. režíroval premiéru jeho Pohřbeného dítěte. V devadesátých letech si už jako slavný a uznávaný autor vzpomněl na svou domovskou scénu Magic Theater a věnoval divadlu hru Nebožtík Henry Moss (u nás uvedena ve Švandově divadle), která se hrála tři měsíce před zcela vyprodaným hledištěm. Není divu, měla skutečně hvězdné obsazení – Nick Nolte, Sean Penn, Woody Harrelson a Cheech Marin.

Z jeho dramatické tvorby, kterou později i režíroval, jsou nejznámější Láskou posedlí (u nás hráno několikrát v překladu Jaroslava Kořána, poprvé 1988 v režii Karla Kříže v Realistickém divadle, zatím naposledy v Ungeltu), Pravý západ (v československé premiéře uvedl v roce 1990 Činoherní klub v režii Jana Nebeského), Mámení mysli (v roce 1999 uvedlo Divadlo v Dlouhé v režii Ewana McLarena) či Pohřbené dítě (v roce 2007 uvedla Komorní scéna Aréna v Ostravě, r. Janusz Klimsza). V posledním z uvedených titulů – podle americké kritiky – navázal na linii velikánů amerického divadla O´Neilla, Williamse a Millera, mimo jiné i proto, že transponoval antickou tragédii do Ameriky dvacátého století.

Jinak se jeho příběhy odehrávaly především na americkém Západě, kde strávil dětství a mládí.  Do americké dramatiky uvedl hrdiny zklamané životem, nepříjemné, divoké a nervní v jednání s ostatními. Jejich traumata z nefunkčních rodinných vztahů se měnila v násilí a proměňovala se v  nekonečné sebezpytné monology. Není jisté, nakolik Shepard čerpal z vlastní zkušenosti, ovšem dal se slyšet, že v jeho rodě by se těžko našel někdo trvale střízlivý… (On sám měl opletačky s policií za řízení v opilosti ještě v roce 2015.)

V Shepardově dobrodružném životě se vystřídalo několik období. Byly tu bohémské začátky, kdy vyzkoušel všechny slasti tohoto života (tehdy byl za řízení v opilosti odsouzen k veřejně prospěšným pracím), i bouřlivé milostné vztahy. Nejprve žil s herečkou Joyce Aaron, později si vzal jinou herečku O-Lan Jones. Z  tohoto vztahu (1969-1984) se narodil jeho nejstarší syn Jesse (1970). V době, kdy byl jeho syn maličký, prožil Shepard románek a společné tvůrčí období se zpěvačkou Patti Smith, ale poté se vrátil k rodině. Samotná Patti poukazovala na to, že si s jeho manželkou vždycky dobře rozuměly.

Z umělecké spolupráce Sama a Patti vznikla rocková opera Ústa kovboje (1971), kde si v premiéře společně zahráli. Vzhledem k silně autobiografické postavě, kterou Shepard hrál, prý však po prvním představení bez rozloučení a vysvětlení opustil město a… už se nevrátil.  Symbolickou vzpomínkou na někdejší vztah byla účast na nahrávce v roce 2007, kdy zahrál na banjo v cover-verzi písně Nirvany Smells Like Teen Spirit na albu Patti Smith Twelve. Nejdelší vztah ovšem měl se Jessikou Lange. Seznámili se během natáčení životopisného dramatu Frances (1982) a během manželství se jim narodily dvě děti – Hannah Jane (1985) a Walker Samuel (1987). Rozešli se v roce 2009. Nicméně je třeba říci, že se všemi bývalými ženami včetně jejich příbuzných udržoval Shepard dobré vztahy po celý život. Stejně jako s dětmi, včetně vyženěné Šury ze vztahu Lange z Michailem Baryšnikovem.

Shepardův život jako by byl motorem jeho práce. V jeho životě se střídala období, kdy více filmoval (zahrál si ve více než 60 filmech, mnohdy hlavní nebo hodně výraznou roli), nicméně prohlašoval, že více než hercem se cítí spisovatelem. Kromě dramatického díla napsal několik povídek a byl i schopným scenáristou – legendární byl jeho scénář k filmu Zabriskie Point z roku 1968, z dalších filmů pak například Paříž, Texas, Láskou posedlí nebo Daleký sever.

Jako vysoký štíhlý herec se zajímavým drsným hlasem byl pokládán za typický hollywoodský idol, i když on sám se spojení s Hollywoodem ostře bránil. Jeho filmovou hereckou kariéru zahájila role farmáře v dramatu Nebeské dny (1978), k dalším významným rolím patří testovací pilot Chuck Yeager v dobrodružném dramatu Správná posádka (1983), za něhož byl nominován na Oscara.  Za postavu Dashiella Hammetta v televizním filmu Dash and Lilly (1999) získal nominaci na Cenu Emmy a na Zlatý glóbus pro nejlepšího herce. V roce 2008 se dočkal nominace od Sdružení filmových herců (SAG) za výjimečný mužský herecký výkon ve sportovním dramatu Ruffian (2007). Mezi další zajímavé role na plátně patřil například i Duch krále Hamleta v novodobé verzi Hamleta (r. Michael Almereyda, 2000). Poslední roli ztvárnil v hororu Never Here režisérky Camille Thoman, který měl premiéru letos.

Shepard zdědil po rodičích i učitelský talent. Vyučoval o psaní a divadle na různých workshopech, festivalech i univerzitách doma i v zahraničí. Jako literát si nejvíce považoval svých nominací a ocenění Pulitzerovou cenou. Získal ji za Pohřbené dítě, nominován byl ještě v roce 1983 za Opravdový Západ a rok poté za hru Láskou posedlí. V roce 1986 byl vybrán do Americké umělecké a literární akademie (The American Academy of Arts and Letters), od níž obdržel i Zlatou medaili. V roce 1994 byl uveden do Divadelní síně slávy, jedenáct jeho her získalo Cenu Obie.

Sečteno, podtrženo, Sam Shepard byl opravdový Američan druhé poloviny dvacátého století.

///

Více na i-DN:

Zemřel Sam Shepard

• Autor: Jana Soprová
• Publikováno: 2. srpna 2017

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Opravdový Američan

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ