Orální historie českého divadla

(* 27. července 1922 v Praze), zvaná Bíba, tanečnice, kritička a historička baletu, pedagožka.

Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a teorii tance na Akademii múzických umění (AMU) v Praze. Od 2. poloviny 40. let byla v angažmá v Družstvu divadel práce (Divadlo v Karlíně), v D 45, v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého v Praze. Od začátku 50. let působila na Taneční katedře AMU, kde získala v roce 1982 profesuru.

Její manželem byl herec Vlastimil Brodský (1920–2002), je matkou hudebníka, textaře výtvarníka, herce a publicisty Marka Brodského (* 1959).

(* 28. ledna 1932 v Hradci Králové), divadelní dramaturg, historik, teoretik, kritik a pedagog.

Vystudoval divadelní vědu na Divadelní akademii múzických umění (DAMU). Od roku 1959 byl dramaturgem Státního zájezdového divadla, dále působil jako redaktor časopisu Divadlo, šéfredaktor Divadelních novin. V roce 1970 byl krátce uměleckým šéfem Divadla Jaroslava Průchy na Kladně, další dva roky ředitelem Krajského divadla v Kolíně, v 80. letech byl dramaturgem činohry pražského Národního divadla a Divadla na Vinohradech.

Vedle toho od poloviny 60. let přednášel na DAMU, v roce 1966 se stal docentem, v letech 1970-72 byl děkanem školy, v roce 1985 získal profesuru a vedl Katedru činoherní režie a dramaturgie a také Katedru teorie a kritiky.

(* 20. 6. 1930 v Čáslavi), divadelní historik a kritik, dramatik, překladatel.

Absolvent oborů estetika a srovnávací literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, divadelní vědu dokončil Divadelní fakultě Akademie múzických umění, kde seznámil se svou budoucí ženou Jarmilou Hrubešovou, později dlouholetou vedoucí knihovny a dokumentace Divadelního ústavu. V roce 1952, kdy studia dokončil, byl odsouzen za účast v protistátní studentské skupině. Vojenskou službu vykonal u Technických praporů. Později byl vedoucím redakce v Dilii, ale také nočním hlídačem, pracoval i v divadelním oddělení Národního muzea, v Kabinetu pro studium dějin českého divadla a v archivu a později propagaci Národního divadla. V roce 1991 se stal ředitelem Národního divadla, v této funkci působil dva roky.

Syn Ondřej Černý (*1962) je divadelní kritik a překladatel, ředitel Divadelního ústavu v letech 1996-2007 a Národního divadla v období let 2007-2012.

(* 29. 7. 1923 ve Slaném), herce, režisér, ředitel divadla, publicista, moderátor.

Na začátku války studoval reálné gymnázium ve Slaném, o tři roky později již byl internován Terezíně (později i v Osvětimi a v Sachsenhausenu). Zde, pod vlivem divadelních večerů pořádaných v rámci tzv. Kammeradschaftsabends, vzniklo jeho rozhodnutí věnovat se divadlu. Také se tu seznámil se zde se svou budoucí ženou, Evou Langerovou (neteří Františka Langera). Po válce absolvoval vojenskou prezenční službu v pražském Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Poté hrál v divadlech ve Slaném (1947-48), v Písku (1948/49), v Českých Budějovicích (1950-55) a v Divadle Petera Bezruče v Ostravě (1956-80), kde byl v letech 1961-66 i ředitelem. Spolupracoval také s ostravským televizním a rozhlasovým studiem, hrál v mnoha filmech a televizních inscenacích.

(* 27. 6. 1929 v Hlinsku), divadelní historička a pedagožka.

V roce 1948 začala studovat teatrologii a literární na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Obor byl záhy přesunut na pražskou Divadelní akademii múzických umění, kde po absolutoriu působila jako asistentka. Vedle toho se stala tajemnicí Aktivu historiků českého divadla. Stála u počátků založení divadelněvědního oddělení na Československé akademie věd, jehož úkolem bylo sepsat Dějiny českého divadla a Slovník českého divadla.

Specializovala se na dějiny českého divadla 19. století a herecké systémy.

(* 17. 6. 1929 v Praze), teatroložka.

Již během studia na gymnáziu v Táboře se rozhodla studovat literaturu, vedle toho se věnovala zpěvu, dokonce vyhrála celostátní kolo Středoškolských her v roce 1947. O roku 1948 studovala literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK), seznámila se zde s budoucím manželem, literárním historikem a překladatelem Jaroslavem Kolárem. Druhým jejím oborem byla divadelní věda, která byla v roce 1950 převedena na Divadelní akademii múzických umění. Od roku 1966 byla odbornou pracovnicí a tajemnicí katedry divadelní vědy FF UK, kde v té době působili např. Jan Kopecký, Milan Lukeš, Dana Kalvodová, František Černý.

Podílela se mj. na publikaci Sto let Národního divadla.

(* 6. června 1949 v Praze), divadelní fotograf.

Vystudoval Střední průmyslovou školu v Praze. Nejprve vášnivý amatérský fotograf se stal v 70. letech dvorním fotografem České filharmonie. V letech 1985-2000 byl zaměstnán jako fotograf v pražském Divadelním ústavu. Považuje se žáka významného českého fotografa a grafika Jaroslava Krejčího. Lektoruje Workshop divadelní fotografie při plzeňském festivalu Divadlo.

Je synovcem Jarmily Kronbauerové (1983-1968), herečky pražského Národního divadla.

(* 13. prosince 1926 v Praze), tanečnice, choreografka, pedagožka, režisérka, publicistka.

Tanci se začala věnovat pod vedením své matky Jarmily Kröschlové (1893-1983), v její taneční skupině působila v letech 1939-1949. Dále se účastnila kurzů kinetografie, historických tanců a pedagogiky. Spolupracovala v Praze např. s Divadlem hudby, Novými pěvci madrigalů, Černým divadlem Jiřího Srnce, souborem La Fiamma. Choreograficky se podílela na více než 80 inscenacích mnoha divadel. Vyučovala na Divadelní akademii múzických umění, v roce 1990 získala docenturu. Byla členkou ICTM – Mezinárodní rady tradiční hudby, je dlouholetou vedoucí sboru Chorea Historica.

(* 11. srpna 1927 v Chocni), překladatel, kritik, esejista, básník, spisovatel.

Vystudovala bohemistiku, romanistiku a srovnávací literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, absolvoval v roce 1951. Až do roku 1992, kdy začal přednášet na Divadelní akademii múzických umění (DAMU), byl ve svobodném povolání. V roce 1997 získal docenturu, v letech 1997-200 byl děkanem DAMU. V roce 1999 se stal profesorem, vedl Katedru divadelní antropologie.

(* 27. srpna 1919 v Praze), režisér a herec.

Vystudoval obchodní akademii, divadlu se věnoval amatérsky, a to i během věznění v koncentračních táborech za 2. světové války. V roce 1945 získal první profesionální herecké angažmá v Městském oblastním divadle Kladno, následovaly pražské scény: Realistické divadlo, Divadlo státního filmu a Městská divadla pražská, kde byl v letech 1965-84 režisérem. Ztvárnil také řadu filmových rolí. V polovině 80. let odešel do zahraničí, působil jako režisér především v Německu, ale také ve Švýcarsku a Francii.

Jeho manželkou byla herečka Ludmila Píchová (1923-2009), jejich dcerou je herečka Michaela Mišková (* 1949), herectví se věnuje i vnučka Debora Štolbová (* 1981).

(* 23. 2. 1933 v Okříškách), tanečník, choreograf, režisér, libretista, scénárista, taneční kritik a dramaturg.

Absolvoval na Pedagogické fakultě UK (1956) a na Taneční katedře Hudební akademii múzických umění (1962) v Praze. V roce 1961 založil skupinu moderního tance Vysokoškolského uměleckého souboru pražské Univerzity Karlovy, kde byl uměleckým vedoucím a choreografem. Pomáhal obnovit po únoru 1948 zakázané Taneční listy, inicioval vznik Festivalu pantomimy v Litvínově. V letech 1968-71 byl choreografem v pražském Semaforu, 1971-93 šéfem baletu libereckého Divadla F. X. Šaldy, vedle toho vedl balet Československé televize a učil na Divadelní akademii múzických umění v Praze.

(* 26. února 1928 v Praze), teatroložka, editorka.

Nejprve na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze studovala muzikologii, ale záhy přešla na divadelní vědu, kterou dokončila spolu s dějinami výtvarných umění. Po absolutoriu začala pracovat jako redaktorka pražského nakladatelství Orbis, v letech 1956-86 působila v Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd v Praze, a to jako vedoucí skupiny připravující Slovník českého a slovenského divadla, později byla členkou redakčního kolektivu Slovníku umělců ND a vědeckou tajemnicí Kabinetu.

Dále byla členkou exekutivního výboru FIRT (Mezinárodní federace pro divadelní výzkum) a členku řídícího výboru Mezinárodního ústavu pro divadelní výzkum v Benátkách.

(* 18. srpna 1925 v Praze), teatrolog, divadelní kritik.

Vystudoval estetiku a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, doktorát získal v roce 1952. Po studiích působil na fakultě jako asistent estetického semináře, krátce zastával funkci děkanského tajemníka. V dalším období se věnoval divadelní kritice ve svobodném povolání, externě jako redaktor spolupracoval s časopisem Divadlo. Od roku 1957 byl až do odchodu do důchodu (1991) vědeckým pracovníkem Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd v Praze.

Člen mezinárodní společnosti Thalia Germanica.

Jeho manželkou je divadelní teoretička a rozhlasová redaktorka Slávka Dolanská (*1927).

(* 1. 4. 1932 v Praze), skladatel, dirigent, pedagog.

Vystudoval skladbu a dirigování na Hudební akademii múzických umění, kde se po absolutoriu stal korepetitorem pěveckého oddělení a Operního studia. Po dvou letech (1957) odešel do pražského Národního divadla, kde pracoval nejen jako korepetitor, ale také byl asistentem dirigenta a režiséra, a to až do roku 1980. Dále působil v Československém státním souboru písní a tanců, vyučoval v Lidové škole umění ve Voršilské ulici a na Gymnasiu Jana Nerudy v Praze.

(* 12. 4. 1925 v Brně), tanečnice, choreografka.

Baletu se věnovala od raného dětství, jako pětiletá začínala v baletní škole Ivo Váni Psoty v Brně. Od roku 1939 byla sólistkou baletu Městského divadla Brno, od roku 1945 Divadla Opava, po dvou letech se vrátila do Brna, do Státního divadla, kde působila 15 let. Od roku 1962 byla dalších 13 let sólistkou baletu a choreografkou v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci.

Věnovala se i pedagogické činnosti, vyučovala na brněnské konzervatoři.

(* 5. 9. 1936 v Mladé Boleslavi), loutkoherec, režisér loutkového divadla.

Absolvent dvouleté hospodářské školy se ve svých sedmnácti letech stal žákem a posléze partnerem Josefa Skupy v Divadle Spejbla a Hurvínka. Po paní Jiřině Skupové převzal vahadla loutky Hurvínka. K naprosté technické dovedl marionetovou techniku a Hurvínkovu postavu obohatil o řadu komediálních gagů. Vedle toho vytvořil několik kabaretních výstupů, např. o Marcelu Marceau či Louisi Armstrongovi.

(* 22. 6. 1937 v Praze), teatroložka.

Narodila se v rodně diplomata, kterého práce zavedla i s rodinou krátce po 2. sv. válce do Londýna. Otec nesouhlasil s únorovým převratem a rodina se již nemohla do Čech vrátit. Sedm let strávila v klášterním internátu, poté na univerzitě v Londýně vystudovala anglistiku. V roce 1959 odešla s manželem, estetikem Jiřím Veltruským, do Paříže, kde našla svůj nový domov. Na Sorbonně navštěvovala přednášky o francouzském divadle 17. století a začala se zajímat o srovnávání středověkého divadla českého, anglického a francouzského. Časem její zájem zacílil na středověké liturgické divadlo.

Jejím nejvýznamnějším počinem byla studie o staročeském Mastičkáři, kterou uveřejnila v roce 1985 (Jarmila F. Veltrusky: A Sacred Farce from Medieval Bohemia).

(*14. 9. 1929 v Brně), řezbář, sochař, výtvarník loutek, scénograf.

Tovaryšský list sochaře-řezbáře získal v roce 1948. Na pražské Umělecko-průmyslové škole (UMPRUM) ze zdravotních důvodů absolvoval jen kurz. V letech 1953-55 pracoval jako řezbář v Krajském oblastním loutkovém divadle v Mariánských Lázních, 1955-58 v Divadle Radost v Brně V roce 1958 stál u zrodu Východočeského loutkového divadla Drak v Hradci králové a jako výtvarník loutek a scénograf zde působil až do roku 1981.

Jeho manželkou je loutkářka Věra Vítková-Říčařová (*1936), se kterou tvoří nerozlučný profesionální i partnerský tandem již od konce 50. let minulého století, kdy se setkali v brněnské Radosti.