Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext

    Orální historie českého divadla

    Nový projekt Institutu umění – Divadelního ústavu Orální historie českého divadla završil první rok svého trvání. V rámci projektu vzniklo 20 záznamů s významnými osobnostmi českého divadla, které jsou nyní online k dispozici veřejnosti.

    Institut umění – Divadelní ústav jako významná paměťová instituce si klade za cíl přispět k dokumentaci českého divadla natáčením rozhovorů s významnými osobnostmi napříč všemi oblastmi českého divadla. Jedinečný projekt, který se započal v roce 2015, zachycuje formou audio záznamů vyprávění divadelních historiků, teoretiků, ale též inscenátorů, tanečníků nebo fotografů. Jednotlivé nahrávky obsahují průměrně 4 hodiny audiozáznamu, 10-15 minut videozáznamu a protokol rozhovoru, který rekapituluje v 15-20 minutových intervalech probíraná témata a osobnosti. Každý záznam doplňují další materiály, jako jsou dobové fotografie nebo dokumenty osobní povahy poskytnuté pamětníky, ale též články a studie z personálního fondu IDU.

    Orální historie jako jedna z metod historiografie je pro náš výzkum velmi důležitá, protože dokresluje dobový kontext a dotváří tak celkovou představu o zkoumaných tématech. Nicméně osudy osobností českého divadla 20. století, které jsou pevně spojeny s bouřlivými proměnami celé země, jsou zajímavé a unikátní i pro širokou českou veřejnost, zdůrazňuje Pavla Petrová, ředitelka IDU. A Lucie Čepcová, garant projektu, k tomu dodává: Osobnosti vybíráme napříč divadelními druhy a žánry, naší snahou je pojmout všechny oblasti divadla. Na příští rok plánujeme zpracovat dalších 18 nahrávek, již jsme oslovili např. výtvarnici loutek a scénografku Věru Říčařovou, operního režiséra a pedagoga Václava Věžníka nebo herce, recitátora, moderátora, publicistu a pedagoga Mirka Kováříka.

    Zájemci si v tuto chvíli mohou poslechnout 20 záznamů pamětníků, mezi nimi např. teatrologa, dramaturga a pedagoga Jana Císaře, fotografa Viktora Kronbauera, tanečnici a choreografku Evu Kröschlovou nebo výtvarníka a loutkáře Františka Vítka. Rozhovory natáčí a zpracovává MgA. Vilém Faltýnek, absolvent oboru výchovná dramatika na DAMU, dlouholetý redaktor Českého rozhlasu, redaktor nakladatelství Triáda, který se orální historií zabývá více než deset let.

    Přehled všech záznamů, včetně medailonků osobností, současné fotografie a protokoly rozhovorů, jsou dostupné on-line prostřednictvím Virtuální studovny (ViS) IDU http://vis.idu.cz/History.aspx. Kompletní záznamy jsou pak určeny k místnímu studiu registrovaným badatelům ve studovnách IDU.

    Projekt podpořilo v rámci programu dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace (DKRVO) Ministerstvo kultury ČR.

    Judita Hoffmanová, oddělení komunikace a marketingu Institut umění – Divadelní ústav, Praha

    ///

    Orální historie – Rozhovory s osobnostmi českého divadla

    Brodská Božena
    Brodská Božena rozhovor

    (* 27. července 1922 v Praze), zvaná Bíba, tanečnice, kritička a historička baletu, pedagožka.

    Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a teorii tance na Akademii múzických umění (AMU) v Praze. Od 2. poloviny 40. let byla v angažmá v Družstvu divadel práce (Divadlo v Karlíně), v D 45, v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého v Praze. Od začátku 50. let působila na Taneční katedře AMU, kde získala v roce 1982 profesuru.

    Její manželem byl herec Vlastimil Brodský (1920–2002), je matkou hudebníka, textaře výtvarníka, herce a publicisty Marka Brodského (* 1959).

    Císař Jan
    Císař Jan rozhovor

    (* 28. ledna 1932 v Hradci Králové), divadelní dramaturg, historik, teoretik, kritik a pedagog.

    Vystudoval divadelní vědu na Divadelní akademii múzických umění (DAMU). Od roku 1959 byl dramaturgem Státního zájezdového divadla, dále působil jako redaktor časopisu Divadlo, šéfredaktor Divadelních novin. V roce 1970 byl krátce uměleckým šéfem Divadla Jaroslava Průchy na Kladně, další dva roky ředitelem Krajského divadla v Kolíně, v 80. letech byl dramaturgem činohry pražského Národního divadla a Divadla na Vinohradech.

    Vedle toho od poloviny 60. let přednášel na DAMU, v roce 1966 se stal docentem, v letech 1970-72 byl děkanem školy, v roce 1985 získal profesuru a vedl Katedru činoherní režie a dramaturgie a také Katedru teorie a kritiky.

    Černý Jindřich
    Černý Jindřich rozhovor

    (* 20. 6. 1930 v Čáslavi), divadelní historik a kritik, dramatik, překladatel.

    Absolvent oborů estetika a srovnávací literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, divadelní vědu dokončil Divadelní fakultě Akademie múzických umění, kde seznámil se svou budoucí ženou Jarmilou Hrubešovou, později dlouholetou vedoucí knihovny a dokumentace Divadelního ústavu. V roce 1952, kdy studia dokončil, byl odsouzen za účast v protistátní studentské skupině. Vojenskou službu vykonal u Technických praporů. Později byl vedoucím redakce v Dilii, ale také nočním hlídačem, pracoval i v divadelním oddělení Národního muzea, v Kabinetu pro studium dějin českého divadla a v archivu a později propagaci Národního divadla. V roce 1991 se stal ředitelem Národního divadla, v této funkci působil dva roky.

    Syn Ondřej Černý (*1962) je divadelní kritik a překladatel, ředitel Divadelního ústavu v letech 1996-2007 a Národního divadla v období let 2007-2012.

    Eliáš Luděk
    Eliáš Luděk rozhovor

    (* 29. 7. 1923 ve Slaném), herce, režisér, ředitel divadla, publicista, moderátor.

    Na začátku války studoval reálné gymnázium ve Slaném, o tři roky později již byl internován Terezíně (později i v Osvětimi a v Sachsenhausenu). Zde, pod vlivem divadelních večerů pořádaných v rámci tzv. Kammeradschaftsabends, vzniklo jeho rozhodnutí věnovat se divadlu. Také se tu seznámil se zde se svou budoucí ženou, Evou Langerovou (neteří Františka Langera). Po válce absolvoval vojenskou prezenční službu v pražském Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Poté hrál v divadlech ve Slaném (1947-48), v Písku (1948/49), v Českých Budějovicích (1950-55) a v Divadle Petera Bezruče v Ostravě (1956-80), kde byl v letech 1961-66 i ředitelem. Spolupracoval také s ostravským televizním a rozhlasovým studiem, hrál v mnoha filmech a televizních inscenacích.

    Klosová Ljuba
    Klosová Ljuba rozhovor

    (* 27. 6. 1929 v Hlinsku), divadelní historička a pedagožka.

    V roce 1948 začala studovat teatrologii a literární na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Obor byl záhy přesunut na pražskou Divadelní akademii múzických umění, kde po absolutoriu působila jako asistentka. Vedle toho se stala tajemnicí Aktivu historiků českého divadla. Stála u počátků založení divadelněvědního oddělení na Československé akademie věd, jehož úkolem bylo sepsat Dějiny českého divadla a Slovník českého divadla.

    Specializovala se na dějiny českého divadla 19. století a herecké systémy.

    Kolárová Eva
    Kolárová Eva rozhovor

    (* 17. 6. 1929 v Praze), teatroložka.

    Již během studia na gymnáziu v Táboře se rozhodla studovat literaturu, vedle toho se věnovala zpěvu, dokonce vyhrála celostátní kolo Středoškolských her v roce 1947. O roku 1948 studovala literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK), seznámila se zde s budoucím manželem, literárním historikem a překladatelem Jaroslavem Kolárem. Druhým jejím oborem byla divadelní věda, která byla v roce 1950 převedena na Divadelní akademii múzických umění. Od roku 1966 byla odbornou pracovnicí a tajemnicí katedry divadelní vědy FF UK, kde v té době působili např. Jan Kopecký, Milan Lukeš, Dana Kalvodová, František Černý.

    Podílela se mj. na publikaci Sto let Národního divadla.

    Kronbauer Viktor
    Kronbauer Viktor rozhovor

    (* 6. června 1949 v Praze), divadelní fotograf.

    Vystudoval Střední průmyslovou školu v Praze. Nejprve vášnivý amatérský fotograf se stal v 70. letech dvorním fotografem České filharmonie. V letech 1985-2000 byl zaměstnán jako fotograf v pražském Divadelním ústavu. Považuje se žáka významného českého fotografa a grafika Jaroslava Krejčího. Lektoruje Workshop divadelní fotografie při plzeňském festivalu Divadlo.

    Je synovcem Jarmily Kronbauerové (1983-1968), herečky pražského Národního divadla.

    Kröschlová Eva
    Kröschlová Eva rozhovor

    (* 13. prosince 1926 v Praze), tanečnice, choreografka, pedagožka, režisérka, publicistka.

    Tanci se začala věnovat pod vedením své matky Jarmily Kröschlové (1893-1983), v její taneční skupině působila v letech 1939-1949. Dále se účastnila kurzů kinetografie, historických tanců a pedagogiky. Spolupracovala v Praze např. s Divadlem hudby, Novými pěvci madrigalů, Černým divadlem Jiřího Srnce, souborem La Fiamma. Choreograficky se podílela na více než 80 inscenacích mnoha divadel. Vyučovala na Divadelní akademii múzických umění, v roce 1990 získala docenturu. Byla členkou ICTM – Mezinárodní rady tradiční hudby, je dlouholetou vedoucí sboru Chorea Historica.

    Mikeš Vladimír
    Mikeš Vladimír rozhovor

    (* 11. srpna 1927 v Chocni), překladatel, kritik, esejista, básník, spisovatel.

    Vystudovala bohemistiku, romanistiku a srovnávací literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, absolvoval v roce 1951. Až do roku 1992, kdy začal přednášet na Divadelní akademii múzických umění (DAMU), byl ve svobodném povolání. V roce 1997 získal docenturu, v letech 1997-200 byl děkanem DAMU. V roce 1999 se stal profesorem, vedl Katedru divadelní antropologie.

    Miška František
    Miška František rozhovor

    (* 27. srpna 1919 v Praze), režisér a herec.

    Vystudoval obchodní akademii, divadlu se věnoval amatérsky, a to i během věznění v koncentračních táborech za 2. světové války. V roce 1945 získal první profesionální herecké angažmá v Městském oblastním divadle Kladno, následovaly pražské scény: Realistické divadlo, Divadlo státního filmu a Městská divadla pražská, kde byl v letech 1965-84 režisérem. Ztvárnil také řadu filmových rolí. V polovině 80. let odešel do zahraničí, působil jako režisér především v Německu, ale také ve Švýcarsku a Francii.

    Jeho manželkou byla herečka Ludmila Píchová (1923-2009), jejich dcerou je herečka Michaela Mišková (* 1949), herectví se věnuje i vnučka Debora Štolbová (* 1981).

    Pokorný František
    Pokorný František rozhovor

    (* 23. 2. 1933 v Okříškách), tanečník, choreograf, režisér, libretista, scénárista, taneční kritik a dramaturg.

    Absolvoval na Pedagogické fakultě UK (1956) a na Taneční katedře Hudební akademii múzických umění (1962) v Praze. V roce 1961 založil skupinu moderního tance Vysokoškolského uměleckého souboru pražské Univerzity Karlovy, kde byl uměleckým vedoucím a choreografem. Pomáhal obnovit po únoru 1948 zakázané Taneční listy, inicioval vznik Festivalu pantomimy v Litvínově. V letech 1968-71 byl choreografem v pražském Semaforu, 1971-93 šéfem baletu libereckého Divadla F. X. Šaldy, vedle toho vedl balet Československé televize a učil na Divadelní akademii múzických umění v Praze.

    Říhová Lya
    Říhová Lya rozhovor

    (* 26. února 1928 v Praze), teatroložka, editorka.

    Nejprve na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze studovala muzikologii, ale záhy přešla na divadelní vědu, kterou dokončila spolu s dějinami výtvarných umění. Po absolutoriu začala pracovat jako redaktorka pražského nakladatelství Orbis, v letech 1956-86 působila v Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd v Praze, a to jako vedoucí skupiny připravující Slovník českého a slovenského divadla, později byla členkou redakčního kolektivu Slovníku umělců ND a vědeckou tajemnicí Kabinetu.

    Dále byla členkou exekutivního výboru FIRT (Mezinárodní federace pro divadelní výzkum) a členku řídícího výboru Mezinárodního ústavu pro divadelní výzkum v Benátkách.

    Scherl Adolf
    Scherl Adolf rozhovor

    (* 18. srpna 1925 v Praze), teatrolog, divadelní kritik.

    Vystudoval estetiku a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, doktorát získal v roce 1952. Po studiích působil na fakultě jako asistent estetického semináře, krátce zastával funkci děkanského tajemníka. V dalším období se věnoval divadelní kritice ve svobodném povolání, externě jako redaktor spolupracoval s časopisem Divadlo. Od roku 1957 byl až do odchodu do důchodu (1991) vědeckým pracovníkem Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd v Praze.

    Člen mezinárodní společnosti Thalia Germanica.

    Jeho manželkou je divadelní teoretička a rozhlasová redaktorka Slávka Dolanská (*1927).

    Smutný Jiří
    Smutný Jiří rozhovor

    (* 1. 4. 1932 v Praze), skladatel, dirigent, pedagog.

    Vystudoval skladbu a dirigování na Hudební akademii múzických umění, kde se po absolutoriu stal korepetitorem pěveckého oddělení a Operního studia. Po dvou letech (1957) odešel do pražského Národního divadla, kde pracoval nejen jako korepetitor, ale také byl asistentem dirigenta a režiséra, a to až do roku 1980. Dále působil v Československém státním souboru písní a tanců, vyučoval v Lidové škole umění ve Voršilské ulici a na Gymnasiu Jana Nerudy v Praze.

    Šlezingrová jiřina
    Šlezingrová jiřina rozhovor

    (* 12. 4. 1925 v Brně), tanečnice, choreografka.

    Baletu se věnovala od raného dětství, jako pětiletá začínala v baletní škole Ivo Váni Psoty v Brně. Od roku 1939 byla sólistkou baletu Městského divadla Brno, od roku 1945 Divadla Opava, po dvou letech se vrátila do Brna, do Státního divadla, kde působila 15 let. Od roku 1962 byla dalších 13 let sólistkou baletu a choreografkou v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci.

    Věnovala se i pedagogické činnosti, vyučovala na brněnské konzervatoři.

    Šulc Bohuslav
    Šulc Bohuslav rozhovor

    (* 5. 9. 1936 v Mladé Boleslavi), loutkoherec, režisér loutkového divadla.

    Absolvent dvouleté hospodářské školy se ve svých sedmnácti letech stal žákem a posléze partnerem Josefa Skupy v Divadle Spejbla a Hurvínka. Po paní Jiřině Skupové převzal vahadla loutky Hurvínka. K naprosté technické dovedl marionetovou techniku a Hurvínkovu postavu obohatil o řadu komediálních gagů. Vedle toho vytvořil několik kabaretních výstupů, např. o Marcelu Marceau či Louisi Armstrongovi.

    Veltruská Jarmila
    Veltruská Jarmila rozhovor

    (* 22. 6. 1937 v Praze), teatroložka.

    Narodila se v rodně diplomata, kterého práce zavedla i s rodinou krátce po 2. sv. válce do Londýna. Otec nesouhlasil s únorovým převratem a rodina se již nemohla do Čech vrátit. Sedm let strávila v klášterním internátu, poté na univerzitě v Londýně vystudovala anglistiku. V roce 1959 odešla s manželem, estetikem Jiřím Veltruským, do Paříže, kde našla svůj nový domov. Na Sorbonně navštěvovala přednášky o francouzském divadle 17. století a začala se zajímat o srovnávání středověkého divadla českého, anglického a francouzského. Časem její zájem zacílil na středověké liturgické divadlo.

    Jejím nejvýznamnějším počinem byla studie o staročeském Mastičkáři, kterou uveřejnila v roce 1985 (Jarmila F. Veltrusky: A Sacred Farce from Medieval Bohemia).

    Vítek František
    Vítek František rozhovor

    (*14. 9. 1929 v Brně), řezbář, sochař, výtvarník loutek, scénograf.

    Tovaryšský list sochaře-řezbáře získal v roce 1948. Na pražské Umělecko-průmyslové škole (UMPRUM) ze zdravotních důvodů absolvoval jen kurz. V letech 1953-55 pracoval jako řezbář v Krajském oblastním loutkovém divadle v Mariánských Lázních, 1955-58 v Divadle Radost v Brně V roce 1958 stál u zrodu Východočeského loutkového divadla Drak v Hradci králové a jako výtvarník loutek a scénograf zde působil až do roku 1981.

    Jeho manželkou je loutkářka Věra Vítková-Říčařová (*1936), se kterou tvoří nerozlučný profesionální i partnerský tandem již od konce 50. let minulého století, kdy se setkali v brněnské Radosti.

    • Autor:
    • Publikováno: 14. ledna 2017

    Komentáře k článku: Orální historie českého divadla

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,