O relativitě
Předělával jsem doma koupelnu, osazenstvo projevilo touhu mít v podlaze podlahové topení. Ta mřížka z bužírky stála nekřesťanských 6 000 Kč! Položil jsem ji do potěru a při pokládce dlažby mi sjela rozbruška a já jsem tu bužírku přeříznul. Elektrikář řekl: „To můžete vyhodit.“ Lehl jsem si do vany a litoval vyhozených peněz. A protože všechno rád počítám a mám rád zvláštnosti, vyčítal jsem si: „To jsem tu koupelnu mohl třeba korunami vydláždit.“ Představa mincemi vydlážděné koupelny splňovala obě podmínky: vypadalo by to luxusně a zajímavě. I jal jsem se počítat. Má-li jedna koruna zjednodušeně průměr 1 cm, do čtverečního metru jich je prosím pěkně 10 000! To mne zarazilo, za svých 6 000 Kč bych vydláždil ani ne metr čtvereční! Vydláždit korunami celou koupelnu o ploše 6 metrů čtverečních by přišlo bratru na 60 000! A to prosím dláždím pouze korunami, tzn. ve výsledku by to působilo chudě, protože člověku naskočí „smrdí korunou“ (v koupelně bylo i WC). Kdybych chtěl dát na odiv své bohatství skutečně a nepokrytě, musel bych dláždit padesátikorunami, a tak by ta „dlažba“ (při zjednodušeném průměru padesátikoruny 2 cm) přišla na skoro milion!
A to prosím není koupelna nijak zvlášť rozlehlá, spíše malá a také bych mohl dláždit pamětními stříbrnými medailemi k 75. narozeninám Václava Havla. Jedna stojí 499 Kč a má (se zřetelem na hmotu spárovací) mnohem příznivější průměr – 3,4 cm. Moje malá koupelnička s touto celkem levnou, ale na druhou stranu velice produchovnělou stříbrnou podlahou by tak stála neuvěřitelných 2,5 milionu. (A to vůbec nemluvím o tom, že by to mohlo být celé ve zlatě, jak bývá i dnes obvyklé!) Potíž je ovšem v tom, že těch pamětních medailí vyšla pouze limitovaná edice v počtu 2 500 kusů. Kdybych skoupil úplně všechno, vydláždím tím pouze polovinu své koupelničky.
Když Kocour Mikeš, přezdívaný „Škudla“, naškudlil pro maminku 16 milionů, mohl tak akorát vydláždit Havlovými pamětními mincemi obývák o ploše 36 metrů čtverečních, což – jistě uznáte – není žádná rozměrová bomba. Navíc si uvědomte, že máte sice luxusní – byť pouze stříbrnou – dlažbu, ale kolem nemáte nic! Ani dům, ani ten obývák, ba v ceně není ani podkladová stěrka, o hmotě spárovací ani neuvažuji! To jsou další náklady navíc! Nejvíc se ovšem děsím, že by Kocour Mikeš musel někoho podmáznout, aby z té limitované edice udělal poptávkovou edici, tzn. na základě požadavků – jistě mnohých – zákazníků vyrobit příslušný počet pamětních mincí.
Takže ta suma 20 milionů nic moc, konečně jsme všichni dnes přivykli počítat spíše v miliardách.
Na druhou stranu tato skromná sumička představuje např. celoživotní plat pana doktora na chirurgii v okresním městě. Takže budeme předpokládat, že pan doktor celý život zůstane sám, bude chodit nahý, nebude se mýt, čistit si zuby, stříhat vlasy, nebude jíst, pít bude dešťovku, spát bude pod mostem, do práce bude chodit pěšky, nebo se zimním sněhem plazit (Meresjev!), a nezapojí se do žádné aktivity našeho sociálního státu, která by mu ukrajovala z jeho platu. Až odejde do důchodu podzimním bahnem, chodidla obalená vyřazenými nemocničními ručníky, může vydláždit 40metrový obývák pamětními mincemi k 75. narozeninám Václava Havla. Bude to mít dvojí symboliku: jednak náš pan doktor bude pomalu stejně stár jako Václav Havel na medaili, jednak náš pan doktor celým životem stvrdí Havlovu devízu „Pravda a láska zvítězí“: Vytyčený cíl – na sklonku života dláždit stříbrem – se ukáže jako dobře spočítaný, tudíž „pravdivý“, a celý život obětovaný stříbrné podlaze je demonstrací „vítězství lásky“ k penězům.
Tak vidíte, soudruzi, jak jsou věci ohromně relativní. Tak se pak nedivte, že divadelní provoz je pro jednoho příliš drahý, pro jiného útlumový. Např. úvaha našeho pana doktora skrytého v zimě u teplovodního vedení zní jasně: za těch 16 milionů, co stojí ročně tamto divadlo, jsem mohl mít Havlem vydlážděný obývák hned!
Komentáře k článku: O relativitě
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
