Divadelní noviny >

Osobnosti světové teatrologie od pondělí v Brně

Ve dnech 27. – 29. června se stane Brno dějištěm mimořádné teatrologické události – mezinárodní konference Prague Semiotic Stage Revisited.

Do Brna se sjedou přední osobnosti světové sémiotiky a teatrologie, aby diskutovaly o odkazu českého meziválečného divadelního strukturalismu, tedy myšlenkového směru, který je vedle prací prof. Iva Osolsobě nejzásadnějším přínosem české divadelní vědy světové teatrologii. Akci pořádá Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky FF MU.

Ve třech konferenčních dnech může odborná veřejnost vyslechnout diskusní příspěvky prof. Patrice Pavise z pařížské univerzity, prof. Fernanda de Torro z University of Manitoba, prof. Marco de Marinise z Universitá di Bologna či prof. Yany Meerzon z University of Ottawa. Hosty konference budou dále například Jarmila F. Veltrusky či prof. Manfred Pfister. Mezi čtrnácti řečníky se představí také badatelé z pořádající katedry, kteří budou mj. prezentovat  svůj koncept Česko-anglické čítanky českého divadelního strukturalismu, jejímž záměrem je nově zpřístupnit světové odborné veřejnosti pozoruhodná a stále – i pro dnešní divadelní teorii – inspirativní uvažování české strukturalistické školy.

Celá akce, již pořádá Kabinet divadelních studií při SE FF MU, je součástí výzkumného projektu podporovaného Grantovou agenturou ČR. Konference se uskuteční na půdě Kabinetu divadelních studií, jednacím jazykem konference je angličtina a francouzština.

Kontaktní  osoby:

David Drozd ([email protected])

Jitka Šotkovská ([email protected])

P. S.

Co je strukturalismus a jeho česká historie

(převzato ze studentského serveru MU Brno StudentZone)

Počátky českého strukturalismu lze klást do dvacátých let tohoto století. Opíral se o evropské vědecké a filozofické tradice a vyvíjel se v rámci proslulého Lingvistického kroužku založeného v Praze 1926, který je po celém světě jako tzv. Pražská škola. Vůdčími osobnostmi, kteří se zabývali i problematikou divadla, byli Roman Jakobson a Jan Mukařovský. Předmětem zájmu Lingvistického kroužku nebyla jenom jazykověda. Pražská škola vycházela především z lingvistické teorie ženevského profesora de Saussure, rozvíjela nejen lingvistiku, ale i uměnovědnou teorii (J. Mukařovský, R. Jakobson). Český strukturalismus ovlivnil nejen bádání jazykové a literární, ale také divadelní, jak se o tom zmiňuje Ivo Osolsobě ve své knize Mnoho povyku pro sémiotiku. Zdůraznění synchronního pojetí strukturní analýzy, tj. zaměřením se na současnost významového systému, se vědci pokusili popsat síť vztahů mezi jednotlivými strukturními prvky.

Strukturalismus de facto hledá struktury a systémy skryté za pozorovatelnými společenskými a kulturními jevy. Podstatný je fakt, že všechny významové jednotky fungují na principu rovnocennosti. To znamená, že jeden prvek nelze převádět na druhý v procesu nějakého významového suplování, protože strukturní síť je založena na protikladných vztazích významových elementů.

Protože český strukturalismus byl přímo napojen na koncepční vývoj českého poetismu, teoretická pojednání strukturalismu o divadle reflektují komplexní jednotu všech strukturních složek na významové rovině. Právě v tomto prostoru se realizuje interpretace uměleckého díla, jež ze strukturního zorného úhlu má v sobě zahrnovat nejen tradiční komunikační funkce (například funkci apelativní, zaměřující se na příjemce zprávy), ale hlavně a převážně na funkci estetickou, neboli poetickou, která klade důraz na zprávu samu, nebo na komunikační znak sám. Jak už Otakar Zich nastínil ve své stěžejní práci Estetika dramatického umění (1931), strukturální přístup k divadlu se má zaměřit na dynamicky proces estetizace divadelních složek. V letech 1931 až 1941 představitelé českého strukturalismu se pokusili identifikovat a klasifikovat různé divadelní znaky a popsat jejich funkce v divadelním představení. Jiří Veltruský rozvádí ve své studii Drama jako básnické dílo hypotézu o procesu semiotizace (umocnění sémantické funkce), která se odráží ve všech divadelních znacích. O pohybu (mobilitě) divadelního znaku se zmiňoval ve své studii Jindřich Honzl. Zdůrazňuje funkční vzájemnou výměnu znaků různých systémů. Například dekorativní funkci může vyplňovat nejenom scénografický znak, ale také hudba, transparenty, slovní výrazy a gesta. V tom spočívá i mnohovýznamovost (polysémantická funkce) znaku v různých kontextech, jak se o tom zmiňuje Jan Mukařovský ve své práci Místo estetické funkce ve sborníku Studie z estetiky.

Strukturalismus ovšem vyvolal i vlnu kritiky. F. X. Šalda jej sice ocenil, a to zejména, že  strukturalismus chápe dílo jako svébytný celek, ale také dodal, že nesmí být absolutizován, je to jeden z mnoha pohledů na umění. Největší odpor měli vůči strukturalismu marxisté. Po nástupu komunismu v padesátých letech musel dokonce Mukařovský téměř celé dílo pod jejich politickým tlakem odvolat, což mu bylo mnohými vytýkáno. Hlavním argumentem bylo, že opomíjí společenské kontexty umění. Ale objektivní pohled, nazírající souhrnně na vývoj strukturalismu, musí dojít k závěru, že pojetí umění a skutečnosti jako struktur, které se dialekticky ovlivňují a vyměňují, vede nutně k čím dál hlubšímu zkoumání možností, kterými umění vstupuje do společnosti.

Strukturalisté díky analytickému přístupu vnesli do inscenování nový dynamický prvek, který spočívá ve schopnosti variabilně vykládat a realizovat dramatický text. Tím se prohlubuje schopnost divadla být v daleko užším kontaktu s denními starostmi a s časovými problémy. Generace, která vyrostla na principech strukturalismu a která ve svých počátcích pokračovala v jeho rozvíjení, zabočila na konci čtyřicátých let směrem ideologizujících tendencí a přerušila tak kontinuitu vývoje české divadelní teoretické školy, jejíž světová úroveň byla právě v tom, že analyzovala divadlo jako celek. Český strukturalismus byl jednou z mála vědeckých škol dvacátého století, které dospěly ke strukturnímu pojetí uměleckého díla a domyslely pojetí struktury ve všech důsledcích. To vedlo k vědeckému uplatnění dialektického myšlení v řešení otázek specifičnosti umění. Pražská strukturalistická škola je pokládána za rozhodující etapu ve vývoji naší teatrologie. Její teoretický odkaz zastoupený četnou literaturou tvoří základnu dnešní divadelní vědy.

• Autor: redakce
• Publikováno: 25. června 2011

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Osobnosti světové teatrologie od pondělí v Brně

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ