Ost-ra-var jede! (No. 0)
Poslední listopadový den se stane Ostrava cílem všech po divadle lačnících fanoušků. Začíná pětidenní festival Ost-ra-var prezentující to nejlepší z ostravských činoherních scén minulé a současné sezóny.
Pojedete raději Pendolinem, nebo žlutým autobusem s palubním komfortem takřka letecké přepravy? Nebo snad vyzkoušíte žhavou novinku vlak RegioJet, první vlaštovku nabourávající monopol zvaný České dráhy a.s.? Ať zvolíte přepravu jakéhokoli druhu, finální stanicí je pro následující dny Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské s oběma svými budovami, Komorní scéna Aréna, Divadlo loutek a nově navíc Multižánrové centrum Černá louka. Poslední jmenované se stane dějištěm dvou rozborových seminářů, kde se slovně utkají všichni, co v české teatrologii a divadle obecně něco znamenají, či by znamenat chtěli, a nemohli z neznámých, ale vážných důvodů přijet. Ke smutku všech zúčastněných letos neposedíme v příjemném suterénním klubu Bezručů, který zásluhou reliktů z éry reálného socialismu vyvolává jedinečnou retro náladu. A jelikož momentálně budova Divadla Petra Bezruče prochází rozsáhlou rekonstrukcí, možná tuhle náladu už nikdy nezažijeme. Většina inscenací DPB našla krátkodobý přístřešek v Divadle loutek, kam na ně zavítáme i my.
Divadlo Jiřího Myrona. Jako Národní dům byla budova otevřena v roce 1894. Po požáru obnovena v roce 1986. Snímek JOSEF ZAJÍC
Divadlo Antonína Dvořáka. Původně novobarokní budova byla otevřena 28. září 1907. Současný název má od roku 1990 (předtím Stadtheater 1907-1919, Národní divadlo moravskoslezské 1919-1945, Zemské divadlo 1945-1949, Divadlo Zdeňka Nejedlého 1949-1990). Snímek archiv
Komorní scéna Aréna vznikla v roce 1994. Od roku 2005 sídlí v pasáži rekonstruovaného domu na nábřeží řeky Ostravice u Sikorova mostu. Snímek JOSEF ZAJÍC
Divadlo loutek již více než deset let působí v nové budově na Černé louce – svým pojetím i technickým vybavením se jedná o nejmodernější budovu loutkového divadla ve střední Evropě, v architektonické soutěži města získal objekt titul Dům roku 1999. Snímek archiv DL
Startovací zařízení se poprvé zapne ve středu 30. listopadu kolem desáté hodiny ranní. Pomyslná startovní pistole vystřelí v Divadle Jiřího Myrona, kde začne mnohými očekávaný, mnohými však již reflektovaný Gottland Jana Mikuláška, režiséra, který se za posledních několik let stal doslova fenoménem s vysokým uměleckým kreditem a jeho inscenace se zabydlily v šuplíku „Událost“. Od premiéry tohoto Markem Pivovarem a Janem Mikuláškem zdramatizovaného bestselleru Mariusze Szczygiela se v kuloárech ozývají slova jako Cena Alfréda Radoka či Inscenace roku Divadelních novin. Obě ankety – a přidejme k nim ještě Ceny Thálie – jsou také hlavním důvodem, proč letošní patnáctý ročník festivalu probíhá v době Adventu, a ne jako v letech minulých v únorových plískanicích. Kritici mají možnost ostravské inscenace zhlédnout dříve, než budou obesláni nominačními lístky či zasednou do porot. Snad se tento pragmatický krok pořadatelům vyplatí a čeští divadelní Oscaři letos doputují dále než do Prahy či Hradce Králové.
A protože Ostrava není žádnou lázeňskou výspou, ale městem bodrých pracantů, nenechá festival oddechnout ani nás. Žádné lehárko, hezky tvrdě pracovat a přesouvat se z divadla do divadla, z představení na představení – suma sumárum každý den poctivé dvanáctihodinovky. Během pěti dnů nabídne festival vedle tří kritických seminářů šestnáct představení a jeden off-bonus, zatím poslední opus (z r. 2009) legendárního Bílého divadla Postele.
ONI přemoženi PŘICHÁZEJÍ / ONI nepřemožitelní ODCHÁZEJÍ (Bílé divadlo: Postele). Snímek MICHAL DRTINA
Opisovat podrobně program by bylo bezpředmětné, o všech inscenacích se budete moci v následujících dnech dočíst v sekci blog i-DN.
O denní zpravodajství z divadelní úderky se podělíme s kolegou Ottou Linhartem. A to nejen proto, že ve dvou se to lépe táhne. Ale i protože přemůže–li jednoho z nás zloduch-spánek, zloduch-alkohol či jiný duch nebo tělo, druhý zaktivizuje své intelektuální, citové, sluchové a zrakové vjemy na dvojnásobný výkon tak, aby se naše referování vystříhalo bílých míst.
Těšíme se na dramaturgickou odvahu (Shelleyho Cenci v NDM, Moskva – Petušky v divadelním klubu DJM), excelentně koncentrované herectví (Rodinná slavnost Bezručů, Jubileum Arény), hvězdnou režijní imaginaci (Bluesmeni 1890 – 1940 J. A. Pitínského, Konec masopustu Janusze Klimszy) a hlavně temně žhavou atmosféru ostravského divadelního života. V Ostravě divadlo jede a my jedeme za ním!
Komentáře k článku: Ost-ra-var jede! (No. 0)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
