OST-RA-VAR 2019 (No. 6)
Poměrně přívětivý čtvrtek ostravský mi naštěstí přihrál řadu důvodů k postupně rostoucímu optimismu. Prvním paprskem lásky divadelní se stala inscenace Zimní slunovrat. Scénická realizace hry renomovaného německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga, původně stvořené na objednávku stockholmské Královské činohry, sice pevně stojí na tradičních pilířích Komorní scény Aréna, jimiž jsou umělecká excelence a příkladná sehranost zúčastněného hereckého kvintetu, přesto se však z aktuálního repertoáru pravidelného favorita výročních cen vymyká. Nejen že se dvouhlavé dramaturgicko-režijní sani, tvořené Kristýnou Jankovcovou a Adamem Svozilem, druhá ostravská štace zdařila podstatně více než debutní bezručská adaptace rytmikálu Kouř, jejich tvůrčí pojetí do obvyklé arénní symfonie navíc vnáší řadu nečekaných, zřídka zde vídaných odstínů.
Formálně složitá Schimmelpfennigova kompozice se v atmosféricky vtahující inscenaci pro zdejší all star tým stává vítanou výzvou, jež je následně beze zbytku zúročena. Důmyslný rytíř pera ve filigránsky předurčené partii rafinovaně splétá psychologii a zcizování, sugestivně vyvolává animální potěšení z postupně odhalovaných emocionálních vazeb a divoce žongluje s prvky magického realismu i volnými odkazy na Albeeho s Williamsem. Ideálním protipólem zdánlivě chladného odstupu, jemuž skvěle vládnou Petra Kocmanová i Vojtěch Lipina, přesvědčiví i v momentech, kdy se jejich emocionalita přece jen prodere na povrch, stává neformální uvolněné herectví Josefa Kaluži, v roli bohémského výtvarníka Konrada. Starší generaci zde zastupují Alena Sasínová-Polarczyk a Vladislav Georgiev, jimž nedělá potíž brázdit vody groteskní i přízračně hororové. Jediným výrazným mínusem bez debat povedeného kusu zůstává skutečnost, že Kosová se Svozilem dlouho zbytečně opomíjejí mysteriozní podstatu dramatu, a tak jinak úderné finále působí jako poněkud spadlé shůry. První neopominutelný zářez letošního ostravského žáru. O vstupenky se rvěte!
Pilotní rozborový seminář ve čtvrtečním odpoledni shrnul úvodní den festivalu, k výraznějším rozporům mezi studenty a ostřílenými kritiky přitom nedošlo. Mistr a Markétka byli vesměs (pře)ceněni, Norbert Lichý veleben, Mandragora adekvátně problematizována a dramaturgická volba Rádce právem zavrhována.
Transky, body, vteřiny, jež poté ovládly Divadlo Petra Bezruče, jsem ve svém článku o zlínském festivalu Setkání-Stretnutie již rozboru podrobil (zde) a soudě po opakovaném zhlédnutí úplně spravedlivý jsem tenkrát nebyl. Inscenace se totiž řadou repríz postupně probrala ke skutečně pozoruhodnému výsledku, jemuž napomohly i změny v obsazení, jež pevně vyztužily ve zlínském hostování ještě haprující hereckou souhru. Ondřej Brett opět prokázal, že průběžně vyrostl ve vynikajícího týmového hráče, a Michal Sedláček mně svými výstupy konečně zas dokázal uhranout i dojmout. Skvostné sólo Jakuba Burýška v ústřední roli tak vyrůstá z organické půdy vespolné spolupráce, na níž je radost pohledět. Divadelní pop? Jistě, ale s punkovými kořeny. Doporučeno jest!
Pro finále čtvrtečního programu, jímž se stala v Divadle Antonína Dvořáka uváděná inscenace Ostrovského tragikomedie Výnosné místo v překladu a dramaturgii Tomáše Vůjtka a režii Ivana Krejčího, platí řada identických tvrzení jako o Mandragoře, za níž stojí stejný tvůrčí tandem. I zde se naplno projevují sklony k pokleslému humoru, sexismu i šovinismu, nepříliš povedený překlad je prošpikován vulgarismy a aktualizační snahy cinkají povrchností i naprosto zbytnými songy. Jediným zdrojem povýšení jsou sofistikované herecké výkony osvědčených matadorů i nových posil. Marnost však vzbuzuje rozvláčné tempo i řada podpásových ran, jež z ostravské premiéry (sic!) jedné z nejlepších her legendárního ironika tvoří záležitost značně vyčpělou. Líto mi jest!
Večírek, duše čtvrteční noci začínal v náruči Sádrového ježka, však nakonec opět radoval se Les. Ostrava jede!
///
Více o festivalu Ost-ra-var na i-DN:
…
Komentáře k článku: OST-RA-VAR 2019 (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)