Ostravské pikantnosti (No. 2/1)
Druhý den letošního Ost-ra-varu nabídl opět zajímavý činoherní mix na velkých i malých scénách. I přes kvalitativní nevyváženost si tak ve čtvrtek přišel snad každý na své. Dopolední představení bylo možno zhlédnout pro jistotu ještě jednou, v brzkých odpoledních hodinách, čímž se pravděpodobně organizátoři pokusili vyřešit jak problémy s kapacitou, tak s denním režimem většiny festivalového návštěvnictva.
Hozený ručník pouťových boxerů
Herci prošli skutečným boxerským tréninkem. FOTO archiv NDM
Kdo si tedy nepřivstal na Slož mě něžně od Janusze Klimszy již v děsivou desátou hodinu ranní, měl ještě šanci v přijatelnějších 13:30. Prostředí boxerského ringu ve zkušebně Divadla Antonína Dvořáka vyvolalo pěkný dojem autenticity, dle některých diváků však bohužel z určitých míst nebylo na scénu dobře vidět. Příběh od dosud u nás málo známého irského dramatika Billyho Roche staví na osvědčeném prolnutí lovestory, syrového zobrazení všeobecné lidské mizérie a vzestupu outsidera s otevřeným koncem s náznakem naděje. To vše je situováno do mikrosvěta pouťového boxerského ringu, což ovšem neznamená, že by zápasy v něm nebyly dostatečně tvrdé a neútočilo se přímo na tělo.
Zápletka je vcelku banální a je škoda, že nebyla autorem rozvedena víc. Dosavadní šampion ringu Dean je na hlavu poražen náhodně se objevivším profíkem Joeym, což je příležitost pro outsidera Juniora, aby konečně zazářil. Úspěch mu však nebezpečně stoupne do hlavy. Veterán Peadar jej přesvědčí, že takový život by pro něj byl jen zničující cestou do pekel, a umožní mu utéct s milovanou Emer, která ještě předtím jako praktická žena „pro jistotu“ vybrakovala kasu. V závěru vidíme už jen Peadara, který se připravuje na poslední, pravděpodobně smrtelný boj se svými bývalými partnery, aby milencům získal čas na útěk. Herci, kteří prošli skutečným boxerským tréninkem, se v ringu pohybovali suverénně a s nenucenou elegancí. Z představení takřka hmatatelně vanul dech bídy irských zapadákovů 60. let, což podporovalo autenticitu diváky dobře přijatého představení. Jen rozuzlení zápletky bylo pro mnohé příliš nejednoznačné, někteří dokonce vůbec nebyli schopni pochopit smysl posledního obrazu.
Rum zdarma a zajíc, který je úplně v pytli
Jako host festivalu se představilo kabaretní představení Zajíc v pytli od Petra Sedláčka a kolektivu. Ve Staré Aréně jej bylo možno zhlédnout v časy 10:00 a 13:30, přičemž představení ráno bylo téměř prázdné, zato odpoledne se naopak mačkalo diváků v malé místnůstce tolik, že zaplnili i podstatnou část scény. Tvůrci pojali představení jako udílení cen Ost-ra-varu, protože nic lepšího už stejně neuvidíte. V tomto ironickém a fraškovitém duchu se pak odehrávaly jednotlivé scénky a skeče.
Nutno říct, že jako zábava na páteční večer, pokud by se nikde nic jiného nedělo, by to nakonec mohlo být fajn, zvláště kdyby bylo k dispozici více rumu, který účinkující divákům milosrdně rozlévali. Trapnost byla důležitou a předem avizovanou součástí produkce a všichni aktéři v ní skutečně excelovali. Našlo se ovšem i několik světlých, méně trapných momentů, kdy se publikum zcela upřímně bavilo. Herecké improvizace však selhávaly i v základní komunikaci mezi herci, což sráželo představení ještě o něco víc. Jako bizarní zpestření odpoledne mě to však nijak netrápilo.
Otázkou ale je, zda ostravský zajíc trochu nevyděsil festivalové hosty nepřipravené na specifičnost místního humoru. Nakonec, slovy jedné z divaček: I špatná zkušenost je zkušenost. I tak je možno tento kabaret ostravski brát.
Komentáře k článku: Ostravské pikantnosti (No. 2/1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
