Ostravské snění o divadle (No. 4)
Po Ostravě se mi stýská
Někdejšího dlouholetého uměleckého šéfa Divadla Petra Bezruče Martina Františáka není snadné odchytit ke krátkámu rozhovoru. Má toho zkrátka hodně. Kromě toho, že se věnuje režii v různých koutech České republiky, pracuje na pozici uměleckého šéfa Mahenovy činohry v Brně.
Martin Františák FOTO IVAN MOTÝL
Na letošním festivalu se objeví vaše inscenace Možná, že odcházíme, jejíž předlohou jsou texty Jana Balabána. Proč jste zvolil k inscenování ostravské literární ikony pražskou scénu Švandova divadla?
Soubor Švandova divadla jsem nezvolil, on zvolil mě. Na tu nabídku jsem v danou chvíli kvůli respektu k dnes už renomovanému dílu Honzy Balabána rád přistoupil. Také s tím, že ústřední dvojici hraje otce a syna Filip Čapka a jeho otec Jiří. Během zkoušení jsme zjistili, že Klára Cibulková má také nějaké kořeny na severu Moravy a David Punčochář je Ostravák. Takže to nakonec bylo takové ostravské zkoušení v Praze.
Jedná se o kombinaci autorovy nejslavnější povídkové sbírky a jeho posledního románu. Jak jste hledat klíč k výslednému textu?
Je třeba říct, že inscenace nevznikala od stolu, ale ve spoluprací s kolektivem herců. V první fázi jsme společně četli Balabánovy povídky a části románu Zeptej se táty. Hodně jsme o těch věcech hovořili, hodně jsme se srovnávali to, co jsme zažili my a co zažil pan Čapka. Díky tomu má spousta věcí v té inscenaci autentický pel. Teprve na základě disputace a rozehrávání různých situací vzniklo libreto. Spíše to byl únik k hledání ve světě Jana Balabána, snaha uchopit jeho tvůrčí gesto. Ta práce byla komunitnější a byla příjemná.
S Janem Balabánem jste v Divadle Petra Bezruče spolupracovali na inscenaci Bezruč?!. Jaký byl Balabán v divadelním prostředí?
Balabán byl v divadelním prostředí šťastný. Jako velký autor přistupoval zodpovědně ke svému divadelnímu textu, studoval si různé mustry, různou literaturu, jak má znít scénář. Na té hře spolupracovali Ivan Motýl a Jan Balabán, Jan Balabán a Ivan Motýl. Přátelé, básník a prozaik. Myslím si, že byl šťastný z toho, co divadlo přináší a to je okamžitá zpětná vazba. Znamená to, že viděl žít svou postavu, viděl možnou životaschopnost postavy v situaci, také jej nadchla popremiérová zpětná vazba, což literát nezažívá. Ten čeká na recenze, na pomalejší ohlasy literární obce a čtenářů. Ten katapult potlesku na něho zafungoval jako droga. Vím, že měl po premiéře odletět na nějaké čtení do Spojených Států a byl v takové euforii, že s námi zůstal ještě týden po první a druhé repríze.
Nestýská se vám po Ostravě?
Ostravu jsem si užil, dovolím si říct, plnými doušky a myslim si, že jsem odešel ve chvíli, kdy jsem odejít měl. To nic nemění na tom, že se mi po Ostravě stýská.
Co vás v letošní divadelní sezoně zaujalo nejvíc?
Zaujala mě Pitínského inscenace v Divadelním studiu Marta, jestli se nemýlím, jmenuje se Můj život v umění. Přiznám se vám, že post uměleckého šéfa ve velkém kamenném divadle mi zabírá tolik času v takových mnohdy nemúzických oblastech, že se těším na příští sezónu, která snad bude smířlivější a lecos uvidím.
Co máte v plánu na příští sezonu?
Tři věci. Jednou je zdánlivě mainstreamový titul, ale také je z ranku starých vazeb – adaptace Křižanova scénáře k filmu Je třeba zabít Sekala. Křížan zemřel krátce po Balabánovi a byl jedním z lidí, které jsem považoval za své vzory. Byl jsem osloven k adaptaci ještě za jeho života a byl jsem šťastný, pyšný, moc jsem se na to těšil. Druhou je Brňany dopředu odsouzená kontroverzní autorská inscenace nazvaná Spílání Brnu, kde bych se chtěl společně s kolektivem zabývat také osudy německých herců, kteří byli odejiti z Národního divadla v Brně. A také brněnskými prokletci a básníky. Třetí bude pravděpodobně realizace mé nové hry, místo a prostor zatím sdělovat nebudu. Vše je v jednání. Každopádně se těším na to, že příští sezóna by pro mě měla být rokem jakéhosi nadechnutí, kdy po letošních pěti premiérách a vstupu do divokých vod Národního divadla v Brně.
///
Předchozí díly festivalových zpravodajství:
Ostravské snění o divadle (No. 1)
Ostravské snění o divadle (No. 2)
Ostravské snění o divadle (No. 3)
Komentáře k článku: Ostravské snění o divadle (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
