Ostravský nájezd na Prahu (No. 3)
V rámci desátého ročníku festivalu Ostrava v Praze se na jevišti Divadla v Celetné představilo Divadlo Petra Bezruče s inscenací Heda Gablerová: Teorie dospělosti. Autorskou parafrází dramatu Henrika Ibsena vytvořily česko-čilská dramaturgyně a dramatička Anna Saavedra a režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová výsostně aktuální poselství o nudě a neochotě přijmout zodpovědný status dospělosti.
Pozměněný text rezonuje se současností zejména ve smyslu hledání toho, co v životě vlastně chceme. Přesně to vyjadřuje replika Jørgena Tesmana (Lukáš Melník), jenž popisuje Hedě problematiku, které se bude věnovat jeho chystaná kniha: Podívej se na generaci současných třicátníků. Pořád hledají, experimentují, pro nic se závazně nerozhodnou. Ale dospělost znamená rozhodnout se. Obětovat ty neohraničené možnosti výměnou za skutečnou strukturu. Ta oběť je nevyhnutelná. Většina dějových a textových úprav se autorkám podařila, dobře koresponduje s příběhem zasazeným do současnosti. Příkladem může být Hedino tragicky znějící prohlášení Všichni tam musíme. A někdo jde i dobrovolně, na něž reaguje její manžel pochopitelnou otázkou: Kam? Heda chytře a vtipně odpovídá: Na vánoční nákupy do IKEA. Můžeme se smát společně s naivním a idealistickým Jørgenem, vzápětí si ale možná uvědomíme skutečnou hloubku Hedina pocitu neuspokojeného života, jenž v tomto vtipném jinotaji nečekaně vyplynul na povrch.
Příběh čerstvě vdané krasavice Hedy Tesmanové, dříve Gablerové (Magdaléna Tkačíková), frustrované úplně ze všeho, co se kolem ní (i v ní) děje, se rafinovaně zrcadlí ve scénografii inscenace. Luxusně vyhlížející interiér i výhled na podzimní krajinu, který umožňují velké prosklené posuvné dveře, by se za jistých okolností mohly stát potenciálním místem pro šťastný a spokojený život. Nikoli však pro Hedu Tesmanovou. Na tu nedělá dům dojem ani v nejmenším. Stěžuje si na zimu a odmítá jakékoli návrhy ohledně jeho vybavení, až se jí i její oddaný manžel Jørgen jízlivě ptá, zda si je vědoma, kolik dům, na nějž si tak stěžuje, stál. Navíc při podrobnějším pohledu se pomalu vytrácí ohromení a člověk si uvědomí, že se dívá na holé stěny, neosobní místnost bez dekorace, květin či rodinných fotografií. V kontrastu k okolní prázdnotě vévodí scéně chlupatá rohová pohovka petrolejové barvy, která přímo vybízí k tomu, aby se na ní člověk lidově řečeno válel, což všechny postavy permanentně provozují. Heda tu navíc dává průchod svým pocitům a rukama agresivně pročesává jemné chlupy pohovky, aby se uklidnila. Na druhé straně jeviště stojí ohromná krabice s nálepkami „Fragile“. Při vášnivé scéně ji Heda a Eilert Lovborg (Vojtěch Johaník) protrhnou a zevnitř se vyvavalí nekonečné množství malých zelených pěnových válečků ukrývajících podivnou kovovou konstrukci s žárovkami – jakýsi moderní model stojací lampy. Po celou dobu se Heda pohybuje po jevišti se zjevným nezájmem. Stejně jako krása interiéru je i ta její pouhé vyprázdněné pozlátko.
Pod masku arogance, přetvářky a sarkasmu umožňuje Heda divákům nahlédnout při scéně s bývalým milencem Eilertem. Foto Lukáš Horký
Pod masku arogance, přetvářky a sarkasmu umožňuje Heda divákům nahlédnout při scéně s bývalým milencem Eilertem. Nejprve se k němu sice chová stejně přezíravě jako k ostatním, útočí na něj a uráží ho. Když ale Eilert přikročí o krok blíž, nelze o její potlačené touze pochybovat. Své navíc udělá i alkohol a joint, který společně vykouří. Jejich následující dialog je veden beze slov. Choreografie Adély Laštovkové Stodolové napomáhá zobrazit v krystalické podobě intenzivní cit, který k sobě dvojice chová. Jejich pohybové kreace se podobají až jakémusi souboji, honu kočky a myši. Eilert Hedu už už svírá v náručí, když se mu ladně vyvlékne a sklouzne z měkké pohovky na zem. Na konci se oba ocitají v zelené lavině pěnových válečků. Eilert si uvědomuje, že objímá nejen vdanou, ale také těhotnou ženu, a jakýkoliv románek mezi nimi tudíž nepřipadá v úvahu. Se zbraní v ruce odchází a Hedu nechává zoufalou sedět na zemi uprostřed spouště, již společně způsobili.
Nakonec ale výstřel nepadne. Foto Lukáš Horký
Závěrečná scéna do poslední chvíle vypadá, že bude odpovídat Ibsenově předloze. Heda, po vyčerpávající rozmluvě s manželem a Teou Elvstedovou (Markéta Matulová) a jejich nadšeném rozhodnutí vyrazit na nákupy do IKEA, bere do ruky pistoli a přikládá si ji ke spánku. Nakonec ale výstřel nepadne. Heda svěsí bezvládně ruku a scéna se ponoří do tmy. Co když však výlet do IKEA a pokračování v životě jako dosud představuje pro Hedu ještě větší trest než sebevražda?!
Divadlo Petra Bezruče, Ostrava – Henrik Ibsen, Anna Saavedra: Heda Gablerová: Teorie dospělosti. Námět Anna Saavedra, Janka Ryšánek Schmiedtová / Citovaný překlad František Fröhlich / Režie Janka Ryšánek Schmiedtová / Dramaturgie Kateřina Menclerová / Výprava David Janošek / Hudba Ivan Acher / Pohybová spolupráce Adéla Laštovková Stodolová. Hrají: Jørgen Tesman Lukáš Melník / Heda Tesmanová, dříve Gablerová, jeho žena Magdaléna Tkačíková / Juliana Tesmanová, jeho sestra Markéta Haroková / Tea Elvstedová Markéta Matulová / Eilert Lovborg Vojtěch Johaník / JUDr. Brack Dušan Urban. Délka představení 1 hod. 30 min. Premiéra 15. března 2019. Psáno z uvedení na přehlídce Ostrava v Praze 2. listopadu 2019 v Divadle v Celetné.
///
Více o inscenaci Heda Gablerová: Teorie dospělosti na i-DN:
…
Více o festivalu Ostrava v Praze na i-DN:
…
Komentáře k článku: Ostravský nájezd na Prahu (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
